Spisovatelka si sama vzala život. V roce 2004 prodělala mozkovou příhodu, ale znovu se vrátila k práci. Loni ji však postihla další těžká nemoc, které nemohla vzdorovat.
Slavnou autorčinu prvotinu Pět holek na krku, přeloženou do mnoha jazyků, zfilmoval v roce 1967 režisér Evald Schorm s Andreou Čunderlíkovou v hlavní roli. Nakladatelství Motto, které o smrti Hercíkové informovalo, spisovatelce naposledy vydalo knihu nazvanou Možná ho najdeš na ulici.
Hercíková byla autorkou mnoha bestsellerů. Napsala dvaadvacet románů a novel, několik scénářů, televizních i rozhlasových her. Kromě Pěti holek na krku, jimiž vstoupila ve druhé polovině 60. let do literatury jako mimořádný talent, byly zfilmovány i další její romány a povídky.
Mezi čtenáři se prosadily především díla Hester aneb O čem ženy sní; Pavouk, který kulhal; Vášeň; Touha; Klára, holub růžový a Lékař duší a zvířat. Kvůli zaměření na ženskou tématiku se Hercíkové někdy přezdívalo "česká Saganová".
Iva Hercíková se narodila 2. listopadu 1935 v Pardubicích. Po maturitě na gymnáziu v Liberci roku 1954 vystudovala dramaturgii a divadelní vědu na pražské Divadelní fakultě. Prosadila se jako autorka námětů a scénářů pro kreslený film a televizi, později se zaměřila na komorně laděné prozaické příběhy s milostnými náměty - a literaturu pro mládež. <
V letech 1959 až 1964 pracovala v divadelní redakci agentury Dilia.
V roce 1964 debutovala knihou o pražských divadlech malých forem nazvanou Začalo to Redutou. V roce 1970 se podílela na scénáři Hoblova filmu Velká neznámá, který vznikl podle její povídky. Jan Kačer natočil podle dalšího jejího námětu snímek Jsem nebe, bulharský režisér Angel Valčanov pak zfilmoval její scénář Šance s Jiřinou Třebickou a Josefem Abrhámem. V televizi vznikl například v roce 1980 snímek nazvaný Jak namalovat ptáčka. V roce 2002 napsala s Petrem Jandou libreto k muzikálu Olympic.
V roce 1986 Hercíková z politických důvodů emigrovala za doprovodu třetího manžela do Spojených států. Nejprve žili na Floridě, pak deset let na Manhattanu v New Yorku. Hercíková dál psala česky a nikdy se nevzdala českého občanství. Proniknout do amerického literárního byznysu se jí však nepodařilo, ač se jí v New Yorku ujali přátelé a překládali její romány i povídky.
"Amerika byla pro mne velkou zkušeností, ale vždycky jsem toužila vrátit se domů. Sametová revoluce v roce 1989 v Československu jako kdyby spadla z nebe. Jak jen to bylo možné, hned jsem začala jezdit do Prahy. V roce 2001 jsem se konečně přestěhovala," shrnula v jednom z rozhovorů spisovatelka, která pak střídala Prahu s Harrachovem.
Také jako vzpouru proti americkému puritanismu Hercíková napsala možná svůj nejúspěšnější román Hester aneb O čem žení sní o erotickém vzplanutí ženy středního věku. Přesto se bránila označování za erotickou spisovatelku, stejně jako kategorii "literatura pro ženy". Prý psala sice především o ženách, ale nejen pro ženy.
