Profesor filosofie strávil 20 let v exilu a do vlasti se definitivně vrátil až v roce 1999. I po svém návratu kritizoval postkomunistické Rusko. Po rozpadu SSSR v roce 1991 přesto otevřeně podporoval komunistickou stranu Gennadije Zjuganova.
Minulý rok v rozhovoru Zinověv přiznal, že lituje toho, že se trefoval do komunismu a Ruska. "Ale stojím si za každým řádkem ve svých knihách, protože vše, co jsem napsal, jsem myslel upřímně," dodal v zářijovém rozhovoru pro moskevské rádio Echo
Jeho kniha Zářné zítřky otevřeně kritizovala sovětský režim. Byla publikována na Západě, ale svému autorovi v roce 1977 přinesla vyhoštění ze Sovětského svazu. V roce 1978 mu bylo odňato sovětské občanství, které získal zpět v roce 1990. BBC připomíná také Zinověvou knihu Homo Soveticus a přirovnává Zinověva k irskému satirikovi Jonathanu Swiftovi
Ve své knize Jdi do Golgoty v roce 1982 psal Zinověv o ruské náklonnosti k utrpení: "My Rusové máme bohaté historické zkušenosti s utrpením. Utrpení se stalo běžnou součástí našich životů a povah. Máme v utrpení zalíbení a máme k němu talent. Trpíme s odvahou a trpělivostí a profesionálně. A s radostí, samozřejmě."
"My Rusové zásobujeme světovou kulturu nejen komunistickými myšlenkami, špiony, vodkou, ikonami a matrjoškami, ale i prvotřídními trpiteli," dodal.
Zinověv zemřel ve středu ve věku 83 let. Podle spisovatelovy ženy Olgy Zinověvové se pohřeb se uskuteční příští pondělí poté, co bude rakev s ostatky vystavena na moskevské Státní univerzitě.