Moskva - V Moskvě ve věku 81 let zemřel v pátek populární ruský herec Vjačeslav Tichonov, známý z role v sovětském zfilmování románu Lva Nikolajeviče Tolstého Vojna a mír a později z role dvojího agenta v televizním špionážním seriálu Sedmnáct zastavení jara.
Tichonov zemřel na klinice několik dní po srdečním infarktu, oznámil ruský svaz filmových tvůrců. Za svou dlouhou kariéru vyvořil několik desítek rolí.
Ve filmu v roce 1948 dostal první roli ještě jako student moskevského Všesvazového státního institutu kinematografie v Gerasimovově snímku Mladá garda. V tomto filmu spolu s ním debutovala celá plejáda budoucích ruských filmových hvězd.
Zpočátku režiséři využívali především jeho vzhledu, zajímavější nabídky začal dostávat až od konce 50. let. Obrovský úspěch na Východě i na Západě zaznamenal úlohou knížete Andreje Bolkonského ve filmové epopeji Sergeje Bondarčuka Vojna a mír (1965 až 1967).
Tichonovova kariéra vyvrcholila v 70. letech, kvalitní role však dostával i v následujících desetiletích, například v Michalkovově snímku Unaveni sluncem (1994). Ten stejně jako Vojna a mír získal Oscara pro nejlepší neanglicky mluvený film.
Přes filmové úspěchy mu ale největší popularitu zřejmě přinesl televizní seriál Sedmnáct zastavení jara režisérky Taťjany Lioznovové z roku 1973 podle knih Juliana Semjonova.
V něm si zahrál hlavní postavu plukovníka sovětské rozvědky Maxima Maximoviče Isajeva, kterému se na sklonku druhé světové války podařilo proniknout pod jménem Max Otto von Stierlitz v Německu do nejvyšších kruhů nacistické tajné služby sicherheitsdienst. I v menších rolích se objevily hvězdy - např. roli Isajevova šéfa Schellenberga hrál Oleg Tabakov.
První kniha o Stierlitzovi vyšla v roce 1970. Podobně jako v románech Iana Fleminga o Jamesi Bondovi byly knihy inspirovány skutečnými událostmi. Stierlitz v nich například potlačil Churchillův plán uzavřít mír s nacistickým Německem a zaútočit na Sovětský svaz. Také po svém návratu do Ruska byl Stierlitz/Isajev zatčen sympatizanty Beriji a před gulagem jej zachránila Stalinova smrt.
Zadumaně ponurá série byla fanoušky ceněna jako profesionálně zvládnutý, autentický, a přitom ideologicky ne zcela kontaminovaný seriál. Na druhé straně to byl právě Tichonovův charizmatický výkon, jenž dopomohl k zlepšení reputace KGB a udržoval mýtus sovětského bloku coby světového mírotvorce.
Ve Východním bloku se seriál každopádně záhy dočkal kultovního postavení obdobného Bondově pověsti na druhé straně železné opony. Kultovní se však stal i v jiném slova smyslu: pro svůj sovětský původ byl parodoaván a kolovalo o něm mnoho "odbojových" vtipů.
Jako je napříkald tento: V říšské kanceláři besedují Hitler a Mussolini. Náhle vstoupil Stirlitz, pomocí šperháku otevřel sejf, vytáhnul dokumenty, které potřeboval a klidně je začal fotografovat. - Zkoprnělý Duce jej chvíli nevěřícně pozoroval a pak se optal: "Kdo je to, Mein Führer?" - "Ále, to je slavný sovětský rozvědčík, plukovník Isajev!" odpověděl Hitler. - "To je divné. A proč ho nezatknete?" podivil se Duce. - "To nemá smysl, stejně se vždycky z toho vykroutí," pravil rezignovaně Hitler.
Po revoluci se objevilo Sedmnáct zastavení jara znovu v ruském vysílání, dokonce v hlavním vysílacím čase. Původně černobílý seriál byl obarven, za což chtěli petrohradští komunisté televizi žalovat za "zprznění".
