Recenze - Když maluji já, burácí moře. Ostatní se jen šplouchají v umyvadle s vodou po holení, prohlásil kdysi Salvador Dalí. - Když Babica vaří, zvrací celá rodina včetně domácího zvířectva, chce se říct při sledování onoho neskutečného pořadu, v němž rozčepýřený kolohnát mluví jazykem vzdáleně připomínajícím češtinu a przní jeden klasický recept za druhým.
Navrhuji ale předem chápat Babicovy dobroty jako humoristický pořad, a nikoli jako užitečného rádce, jak uvařit rychle, levně, „stručně a jasně" a hlavně při tom ručně sahat do pánví.
Ač to tak možná na první pohled nepůsobí, mé znechucení a vztek se po zhlédnutí téměř celého archivu pořadu na internetu změnily v pobavený fetišismus; nemůžu se zkrátka dočkat každého dalšího dílu, kde zas bude spáchán nějaký kulinářský zločin a dočkám se nějakého Jirkova přežblebtu a porce „chlapáckého pivního humoru".
Babica lidem přináší falešnou exotiku
Babicovy dobroty jsou především sociologický fenomén, nejde tu ani tolik o vaření, ale o to, v čem Babica oslovuje jisté složky „národní povahy" a jak si získává cílové publikum. Nabízí se snadné srovnání s pořadem Ano, šéfe!, který snaží kultivovat naše špatné návyky, nabízí se vypočítat všechny prohřešky proti gastronomické kultuře i jazyku, jichž se Babica dopouští, ale to by článek nabobtnal na délku diplomové práce.
Babicova popularita stojí na tom, že hodně lidí dovede obelstít zdánlivou jednoduchostí. Ve skutečnosti jsou jeho recepty přeplácané a jen rádoby levné. Rychlost, s jakou jídla vyrábí, se rovná nedodělanosti, jak to kdosi již shrnul do věty: Koření ještě nedopadlo do hrnce, ale Jirka cítí, ´že už to natáhlo´.
Babica lidem přináší falešnou exotiku a jeho pořad je ekvivalentem poznávání cizích zemí, jako když se jedete vyplacatit na čtrnáct dní do Bibione na pláž a vezete si s sebou řízky a konzervy. Jednoduše řečeno - nikde v zahraničí se nevaří tak, jak to ukazuje Babica v televizi.
Když se něco nějak jmenuje, nemůžete to vyslovovat a psát jinak. A když se pod určitým názvem skrývají určité ingredience a způsob přípravy, nemůžete to dělat jinak; respektive, když to děláte jinak, nemůžete tomu říkat originálním názvem.
Pokud se toho dopustíte, je to podvod, lež, šlendrián a ignorance. Ano, paní Nováková, Babica vám bezostyšně lže do očí a když ho někdo přichytí při omylu nebo neznalosti, často z toho není schopný vybruslit.
Ale pak některé věci nemáte vařit...
Není snobismus požadovat, aby se v jídle mezi sebou netloukly chutě, není snobismus odmítat jídla dělaná z hromady oleje, másla, špeku, eidamu a smetany, není snobismus chtít, aby se jídlo dělalo trochu delší dobu a nebyla to jen opražená minutka. A nebavíme se tu o televizní zkratce a střizích, ale o tom, co Babica předvádí v reálném čase.
Jistě, že každý občas vaří ve stylu „co dům dal" a ne vždy zrovna seženete ve své samoobsluze všechny ingredience. Ale pak některé věci nemáte vařit, a už vůbec s tím nemůžete vystupovat v televizi a tvářit se, že tím někoho obohacujete.
Babica vytěžuje princip „kdo nemá žampiony, tak ať si tam dá nějaký jiný houby. A teď důležitý, kdo nemá žádný houby, tak ať si tam nedává vůbec žádný houby" až na samu dřeň. Takže někdy překvapí, když řekne třeba „a protože se to menuje kuře na způsob tándory, tak si vezmem kuře". Chápete, opravdové kuře! To u halušek nezdráhal použít místo brynzy eidam a svíčkovou udělat z párku.
V zájmu vyváženosti dlužno přiznat, že Babica nevaří vždy z náhražek a není čistě kečupový a masoxový kuchtík. Ale na druhou stranu nemá Jiří nikdy to srdce zarazit své spolubojovnice v kuchyni při zvěrstvech jako dát čerstvé těsto na bramborový knedlík do mikrovlnky (bez vaření ve vodě).
Plebejský vzdor proti všemu modernímu
Jiří Babica se pyšně vyjádřil, že vaří pro tzv. obyčejné lidi, že díky němu teď mnohem víc rodin nezůstává večer o chlebu s máslem. Je třeba se zeptat: opravdu má národ plný obézních lidí zapotřebí krmit se horou přepálených tuků a opravdu je nutné vzít zavděk každou změnou?
Dokázali by ti lidé vůbec ocenit skutečně jednoduché originální a chutné jídlo, kde je zachována původní chuť? Nebo jsme všichni milovníci „chlapácké" kuchyně, která nezná míru?
V Babicově „vaření" je ukrytý jakýsi plebejský vzdor proti všemu modernímu a racionálnímu. Je v něm touha dávat najevo, že „když už nic nemáme, tak se aspoň pořádně najíme, hlavně, ať je toho hodně, teče z toho omastek a je to pořádně slané a kořeněné".
Babicovy dobroty ztělesňují manifest české lenosti, zápecnictví, buranství, pocitu méněcennosti a zároveň xenofobního pohrdání vším cizím a novým - což se projevuje v komolení cizích jmen či rčeních typu „takhle v Áziji vaří všichni" nebo „tohle jedí všichni Turci furt".
| Oficiální stránky pořadu zde Pobavit se můžete jít zde |
Babica je mluvčím všech, kteří se cítí dotčeni, že po nich někdo chce, aby byli zdraví a výkonní; případně i štíhlí, krásní a také „free, cool a in". Je zjevné, že na nás kapitalistický systém a média vyvíjejí velký tlak, který může vést ke stresu, civilizačním chorobám a psychickým poruchám.
Ale odporovat tomu tím, že chci jíst jídlo, po kterém mi zákonitě musí být těžko, nebo že si do obyčejného guláše dám navrch šunku a eidam, aby si toho víc užil, je zoufalost. Masová obliba Babici je důkazem toho, jak si spousta lidí nechce uvědomit a připustit, že věci jdou dělat lépe a není na tom nic elitářského. Spíš jen snaha o poctivost.
My obyčejný lidi jsme přehlížený
S tímto pocitem, že jsme „my, vobyčejný lidi" přehlíženi, souvisí celková skladba pořadu, ale i jedna genderová záležitost - způsob Babicovy komunikace s ženami, které tam chodí. Zatímco spousta českých mužů je líná, doma nic nedělá a nechá se obskakovat, Babica okouzluje běžné hospodyně s tím, že se umí ohánět nožem (kuře vykostí nadzvukovou rychlostí) a prohazovat jídlo na pánvi (všechna čest, bez ironie).
Vypadá a chová se jako typický český macho, ale v kuchyni je co k čemu, a navíc s nimi lehounce flirtuje, chválí je, kouká jim do výstřihů a uvádí je do rumělkových rozpaků oplzlými vtípky typu „mám dlouhý prsty, ty se dostanou do každý papriky" nebo (můj favorit) „Ty Kamiliny stehna tady krásně voní" a „už se těším na toho chlupáčka" (míněn chlupatý knedlík). Pro ženy, kterých si v dlouhém manželství nikdo moc nevšímá, je to zřejmě oblažující.
Dá se proti tomu nějak bojovat? Asi není třeba, některé mediální figury se ihned se zjevením na obrazovce stávají svou vlastní karikaturou. Jistě by mnozí ocenili, kdyby na Babicu vznikla parodie (úplně nejlepší by podle mě byl Geňa Genzer, tomu jdou vychlastaní primitivové skvěle) - ale originál je prostě originál. Mám tě rád, Jirko!
| Přepis jednoho receptu... |
"Ty ázijský vejce vlastně to je věc, kterou voni si dělaj na svatbě, říká se tomu v překladu originální název, je to zeťovy vejce, nevim proč to vymysleli, ale tak se to jmenuje. --- Vejce máme, samozřejmě znáte, takový to hody hody doprovody, nadělali jste si vejce, co s nima, tak to je úplně ideální okamžik, jak je spotřebovat. ---- . Ptáte se, co to vlastně je, ta jarní cibulka, prosim vás všude je k dostání, v každý zelenině to je, takle to vypadá, todle je jarní cibulka. ---- Máme tady dvě vařená vejce, buď nám zbyla z plácaný a nebo jsem si je uvařil já. Většinou je vařim v horký vodě, přidám pár kapiček octa, pak se mi to lépe zbavuje skořápky. Předem ty vejce propíchám párátkem, to aby se mi tam dostalo trošku vzduchu, aby mi to nebobtnalo. a smažíme v oleji. Hodně moc ponořená. Hned dostanou takovou křupku. Přihodíme k cibuli. Na pánev po cibuli máslo. ---- Do tohoto másla dám zhruba čtyry lžíce sladké čili omáčky. Děláme s ní dost často, je levná, takže vůbec si myslim, že už by ji každej měl mít doma, abychom si spolu mohli ázijsky vařit. Mají ji všude. --- Teď si vezmeme vejce a opatrně ho řízneme podélně přespůl. Dycky naříznu, takle říznu a doříznu. Překapeme omáčkou, tý se bát nemusíme, protože to vajíčko jako takový nemá vůbec žádnou chuť, co si budem povídat."
| ... krátký výběr nesmyslů a nejhnusnějších jídel ... |
Džamajka (Jamajka), Thajland (Thajsko), Balinézalky (obyvatelky Bali), australský Aboričineli (Austrálci, případně Aboriginci), indičtina (jazyk, kterým se údajně mluví v Indii), „bretáňská vomáčka", „ocet balzámový ... aceto balzámiko, ale je to krém", Ratatule (Ratatouille, čti: Ratatuj)
Zeleninový salát s opečeným jelitem a zálivkou z rozmixovaného oleje, osmaženého špeku a vařené brambory. Srnčí polívkoguláš s rumem; „Ukrajinské" brambory; Olivová bramborová kaše; „Opláchnutý" guláš přihozený k povařené kořenové zelenině a kuskusu (vydáváno za marocké jídlo); gulášové závitky se šunkou a eidamem.
| ... a pár autentických výroků |
Tvrdý játro neni tak dobrý jak měkký játro.
Mozarella je takovej sýr bez chuti a bez zápachu. Ale je dost populární. Lidi, který hubnou, ho maj rádi.
Kurkuma je japonskej šafrán, kterej se používá kupodivu v Indii. Je to v podstatě takový barvivo. Ale blíží se to samozřejmě ke kari.
Já jsem uvažoval vo tom vůbec, jak ten název sekaná moh vzniknout, tak a vyudedukoval jsem si, že pravděpodobně dřív ty mašiny, ty strojky neměli, takže prostě lidi to maso vzali a rozsekali ty zbytky co měli a vznikla jim vlastně takovádle jakoby mletina a z toho voni dělali si takový různý samozřejmě pochoutky.
| ... kdyby všichni řemeslníci byli jako Babica: |
Kadeřník: Vlasy natužíme cukrovou vodou. Bude to levný a žužlavý, jak to máme rádi.
Kosmetička: Pleťovou masku uděláme z okurek. Na okurky pozor, ne každá je dobrá.
Malíř pokojů: Barvu chrstneme na zeď rovnou z kýblu, zbytek rozeženeme po podlaze smetákem. Neučím vás vymalovat, ale jak s tím rychle a dobře zamíst.
A na závěr: Japonská verze: Baburica-san vám ve svém pořadu "Doboruti" uvaří „kuneduro weppešuro zero" úplně jako v Česku. Jen místo houskového knedlíku uděláme rýžové kuličky, místo vepřového masa rybu a místo zelí mořskou řasu. Ale jinak je to úplně stejný.
