Praha - Po dlouhé těžké nemoci zemřel v neděli ráno, tři měsíce po svých sedmdesátinách, v pražské motolské nemocnici populární herec a dabér Miroslav Moravec.
Ztvárnil desítky rolí na jevišti, ve filmu, v rozhlase i v televizi. Ale nejvíc si ho lidé spojují se zvučným barytonem, který propůjčil inspektoru Kojakovi, komisaři Moulinovi, Jeanu Maraisovi, Alainu Delonovi, Jeanu-Paulu Belmondovi i Henrymu Fondovi.
Před šesti lety obdržel cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu.
"Dabovat postavu znamená znovu ji vytvořit," říkal herec, který dokázal mnohdy vtisknout svým postavám nové valéry. Traduje se, že představitel komisaře Moulina, francouzský herec Yves Renier, po schůzce s Moravcem začal svého dabéra kopírovat, protože se rozhodl, že mu jeho hlubší tónina víc sluší.
Při lednové oslavě sedmdesátin ke svým dabingovým rolím Moravec poznamenal, že se pravidelně potkává s Fantomasem, kdykoliv se ráno podívá do zrcadla. "Už toho bylo moc, ale snad jsem si to vybral a ten letošní rok bude lepší," připomněl tehdy své zdravotní problémy se srdcem a nádorem na plících, které ho nakonec přemohly.
Přestože veřejnost ho hlavně poslední dobou znala víc z dabingu, on sám tvrdil, že je u něj vždy na prvním místě divadlo - a chtěl se mu věnovat i přes svůj zhoršující se zdravotní stav, který zkomplikovala ještě autonehoda.
Sehrál role od Mlynáře v Lucerně přes Kreóna v Oidipovi a Jindřicha v Becketovi až po doktora Bathybiuse v Nadsamci. Moravcova hlasu a přednesu často využíval rozhlas, byl vyhledávaným recitátorem a namluvil mnoho zvukových knih.
V hereckých začátcích prošel divadla v Mostě, Chebu a Zlíně, než v roce 1968 zakotvil v Krejčově Divadle za branou v Praze. Po jeho násilné likvidaci strávil 16 sezon na libeňské scéně, odkud přešel do souboru Městských divadel pražských.
V polovině 90. let se stal členem Divadla na Vinohradech, kde působil do roku 2004. "Věděl jsem, že budu Divadlu na Vinohradech slušet a ono bude slušet mně," zhodnotil svůj herecký naturel, a nechal si ostříhat i svůj culík.
Přestože na kontě má přes sedm filmových i televizních rolí, velké příležitosti ho spíš minuly. Už jako osmnáctiletý se ve druhé polovině 50. let mihl v Novákově snímku Štěňata, menší roli ztvárnil v roce 1964 v úspěšném filmu Kdyby tisíc klarinetů.
Hrál v detektivkách, v seriálech jako Panoptikum města pražského, Dobrodružství kriminalistiky či Četnické humoresky. Objevil se také v komedii Playgirls, v sérii Byl jednou jeden polda a Kameňáku 3.
"Bartoška se snažíval v žertu napodobit jeho hloubku hlasu, ale Moravec se jen zasmál a nasadil ještě o oktávu či dvě hlouběji," vzpomíná na něj Ludvík "Havranpírko" Hradílek, který s ním hrál ve snímku Volání rodu.
