Praha - Kulturní redakce České televize se programově vyhýbala tématům blízkým většinovému vkusu a vysílala pro úzkou skupinu intelektuálů, těmito slovy odůvodnil podle médií šéf zpravodajství Milan Fridrich, proč se rozhodl ji zrušit a její členy sloučit s domácím oddělením.
Záhy to ale označil za citace vytržené z kontextu, stejně jako požadavek na vyšší podíl zpráv o populární hudbě a životním stylu mladých. V rozhovoru pro Aktuálně.cz už velmi obšírně vysvětluje, že kulturní rubrika ztratila dynamiku, spokojila se s informacemi o premiérách a novinkách a přestala udávat trendy.
Nová podoba bude mít "špičkové zpracování, přesah a představí tisíc úhlů pohledu na kulturu". Tyto teze jsou ovšem minimálně dvousečné a mohou znamenat stejně tak větší erudici a hledačství jako zpovrchnění. Při pohledu, kam pod stejným ukazatelem došla jiná média, o tom raděj nepřemýšlet.
Jisté každopádně je, že prvním mužem veřejnoprávní kultury tak přestane být Otakar Svoboda. Vášnivý sběratel jazzových nahrávek, mistr třívětých recenzí, věrný průvodce českých orchestrů na zámořských turné a ležérní zpravodaj ze světových festivalů. Na odiv stavěný přehled z něj ovšem vždy vyprchal při kontaktu s hvězdami showbyznysu, kdy se z něj stal přihrávač banálních otázek.
Jeho nesestřelitelnost byla v mediálních kruzích pověstná a mohla být pravou příčinou, proč se kulturní rubrika ruší. Možná by ale kulturní redakci prospělo víc, kdyby byl odvolán a rubrika dostala nového vedoucího s méně snobským vkusem a větším porozuměním pro možnosti formátu televizních zpráv.
Vaše rozhodnutí na nás trochu působí, jako kdyby ČT byla rozčarovaná z toho, že kulturní redakce produkuje kulturu. A nevylijete s vaničkou i dítě? Že tým Oty Svobody neuměl o kultuře referovat, přece neznamená, že tato témata nepatří na obrazovky ČT.
Zaprvé: Začlenění kulturní rubriky pod domácí redakci neznamená ani v nejmenším, že kultury bude ve zpravodajství ČT méně. Naopak, smyslem tohoto kroku je zvýšit podíl kultury ve vysílání ČT. Nabídka kulturních příspěvků pro klíčové relace, Události nebo Události, komentáře, byla v poslední době nedostatečná.
Kulturní rubrika dokázala profesionálně připravit vysílání z filmových festivalů, filmových a divadelních premiér, ale chyběla vlastní témata a přesah. Snaha jít za hranici plánovaných kulturních akcí. Pokud k takové situaci dojde ve kterémkoliv médiu, musí ji řešit. My jsme nezrušili kulturní redakci jako takovou, nýbrž ji od října hodláme začlenit pod domácí, protože věříme v restart pod manažerem, který nebude svázán moderacemi, natáčením, cestami do zahraničí. Věřím v inovaci programu, že budeme mít reportáže, které přinesou širší povědomí o české a světové kultuře v míře, kterou zatím postrádáme.
Co vůbec přiměje veřejnoprávní instituci k tomu, aby zrušila kulturní redakci? Přemýšleli jste o tom kroku i v mezích toho, že tím nastavujete standard, kterým bude kultura a její reflexe v českém prostředí poměřována?
Přeháníte. Každé médium včetně ČT projde tolika reorganizacemi, že je velmi odvážné mluvit o standardech, když se udělá jeden administrativní krok. Každé médium funguje jinak. V ČT má největší vliv na sestavení programu jednotlivých zpravodajských relací editor. Ten vychází z nabídky jednotlivých redakcí, redaktorů.
|
Čtěte také: Za televizi veřejnobulvární (nebo bulvárně veřejnou)? |
Pokud je nedostatečná, nemá z určité oblasti moc příspěvků. Pokud je nabídka slabá, musí se to řešit. My jsme přijali toto řešení, protože věříme, že se podaří rubriku zotavit, redaktory motivovat. Současný stav nedával příliš nadějí na změnu a ani výměna vedoucího by nic neřešila. Je potřeba pustit do kultury čistý vzduch, otevřít tamním redaktorům i jiné možnosti, vytáhnout je ze stereotypu.
Současné kulturní pořady budeme nabízet i dál. Pořad Kultura ČT24 vysílaný každý všední den večer zůstává a plánujeme jeho vylepšení, stejně nezmizí žádné magazíny. Redaktorů, kteří se budou kulturou zabývat, neubude, spíš naopak. Chtěli bychom rubriku posílit až o tři nové tváře. Cílem je mít navíc minimálně dvě kulturní reportáže v Událostech. Musejí být ale opravdu superkvalitní, aby obstály v konkurenci nabídky jiných redakcí. Je lhostejné, zda bude kulturní redaktory řídit anděl nebo ďábel, důležité je, aby jejich práce byla respektovaná.
Vaše rozhodnutí provází odůvodnění, že se rubrika zatvrzele odmítala věnovat populární hudbě a životnímu stylu mladých. Ne že by to nebyla aspoň částečně pravda, ale jak toho docílíte nyní, když sekci rozptýlíte mezi domácí zpravodajství?
Žádné takové zdůvodnění jsem nikomu nedal. Jde o výrok vytržený z kontextu. Šlo o jeden z příkladů, kde cítím nedostatek porozumění. Svět filmu neskončil novou vlnou v šedesátých letech a svět hudby sebevraždou Kurta Cobaina. Je potřeba sledovat dění mezi mladými umělci, vnímat trendy, které se znenadání objevují. Nepleťme si oslavu masové zábavy a informace o "mladých" trendech. Jestli se vám tohle zdá méně „kultura," mě ne.
Jak toho docílíme? Jedině, když se vedoucí nespokojí s pouhou nabídkou kulturních přehledů. Vysíláme třeba pořad Retro, který připravuje úplně jiná redakce než kulturní. Vznikl nápad a realizují jej lidé, kteří dělají Události, komentáře nebo jsou zahraniční redaktoři. Je jedno, ve které jste rubrice, důležité je mít hlad po věcech, které ostatní zaujmou. Pokud je to v rámci kulturní rubriky, je to samozřejmě ideální.
Dokončení rozhovoru s Milanem Fridrichem najdete ZDE
