Vary vozí dobré filmy, ale proč vypadají jako Top Star

Pavel Kroulík
14. 7. 2010 15:00
Ještě pár poznámek k mediálnímu obrazu festivalu
MFF Karlovy Vary: Bublinková party - Jiří Bartoška
MFF Karlovy Vary: Bublinková party - Jiří Bartoška | Foto: Produkce

Názor - Kamil Fila, Radomír D. Kokeš a Antonín Tesař zhodnotili letošní ročník karlovarského festivalu velmi výstižně. Přesto se k němu ještě zkusím vrátit - právě jako člověk, který „tam" nebyl a je tudíž odkázán na „mediální obraz festivalu".

Musím samozřejmě souhlasit s kolegou Kamilem Filou, že se tento obraz asi neshoduje s tím, co zažívají návštěvníci, kteří přijeli na festival za filmy. Respektive, že sjezd bárbín a kenů, jak se letos Vary zvenku jevily, není jediná vrstva, kterou festival má, a že se uvnitř pořád skrývá bytostně kulturní akce.

MFF Karlovy Vary zakončení - Jana Bobošíková s manželem
MFF Karlovy Vary zakončení - Jana Bobošíková s manželem | Foto: Jiří Herman/www.hermina.cz

Na druhé straně, image nekonečného večírku je nejsilnější zpráva, kterou o sobě sama přehlídka vysílá.  A musí být vnější obraz méně pravdivý, když si stejně všichni navzájem představujeme své avatary?  Jsme civilizace povrchu a investujeme do něj tolik, až se nakonec stává i naší vnitřkem.

Každopádně takto zprostředkovaně se mi zdá, že letos dosáhl festival v něčem dna: nejen ve své image, ale i v tom, jak ho reflektovala média. Dokonce jsem měl občas pocit, že nikoli ostatní, ale naopak náš filmový speciál na Aktuálně.cz byl úplně mimo toho, co se „opravdu děje". Z většiny ostatních médií (čest výjimkám) jste získali spíš dojem, že z Varů se stalo výjezdní zasedání Top Star Magazínu a jen pár podivínů si tam natruc pouští nevstřícné filmy.

Jistěže vyčítat tento přístup bulvárním médiím je stejně bláhové jako chtít převychovat lva, aby se cpal mrkví.  O konkurenčních „nejdůvěryhodnějších portálech" už tady řeč byla, ale i Česká televize si odpracovala své.  Sledovat vyzubené redaktory, jak s očima navrch hlavy hlásí, že hvězdný host už dorazil, takže se tu „všichni máme úplně krásně festivalově", to byl hluboký veřejnoprávní zážitek.  

MFF Karlovy Vary závěrečný večírek - Miroslav Donutil s manželkou
MFF Karlovy Vary závěrečný večírek - Miroslav Donutil s manželkou | Foto: Jiří Herman/www.hermina.cz

Za stav českých médií samozřejmě festival neodpovídá, ale faktem je, že jim Bartoškův tým předhazuje dost materiálu. A základní otázka tak zní, proč to dělá. Neříkejte mi, že by všechny ty firmy a lesklé časopisy dělaly ve Varech večírky, kdyby nebyly jejich akce aspoň neoficiálně součástí Varů - nebo se od nich nedejbože organizátoři distancovali.

Nevím, jestli se ty večírky skutečně platí z peněz, které by mohly jít na filmy a na charitu, jak se píše v komentářích pod články  - případně jaká část festivalového rozpočtu na to padne. Podstatné ale je, že by pořadatelé ani návštěvníci těchto  párty na festival nejezdili, kdyby tu nebyli vítáni a neměli se tady proč a komu předvádět.

Stejně tak by nedorazila zlatá mládež ani ti kenové a bárbíny, kteří sem jezdí napůl za zábavou a napůl za prací, protože jsou na svět celebrit z obou důvodů navázaní - a vycítí příležitost jako žralok v moři pach krve.

Obranou v souvislosti s „komercionalizací Varů" bývá argument, že kupříkladu opera vždycky „žila" minimálně způli ze snobů. Zkrátka že takové akce se bez světa bohatých, vlivných a dnes hlavně mediálně známých lidí neobejdou.

MFF Karlovy Vary zakončení - Nikita Michalkov získal Křišťálový glóbus za dlouholetý přínos světové kinematografii
MFF Karlovy Vary zakončení - Nikita Michalkov získal Křišťálový glóbus za dlouholetý přínos světové kinematografii | Foto: Jiří Herman/www.hermina.cz

Jenže ti operní snobové aspoň chodili na představení, dokonce se někdy o vážnou hudbu začali zajímat; živili ji a propagovali. Ve Varech to spíš vypadá, že si už před začátkem zabrali ten nejlepší salonek a přivedli si tam vlastního dýdžeje, aby je nerušil orchestr, protože jsou hodně zadobře s uvaděčkami.

Tuším, že organizování festivalu je filigránské vyvažování zájmů a vlastně mi nevadí sama existence těch večírků; to k festivalům patří stejně jako delegace k filmům, VIP hosté, setkávání lidí z branže, prezentace nových projektů a koneckonců i to společenské uvolnění. Problém je, že v českém provedení všechno vypadá podomácku ušmudlaně a zároveň byzantsky zpupně.

A úplně nejhorší je, že právě tohle zájmové sdružení společenských magazínů, PR agentur, komerčních televizí, herců, zpěváků, producentů, některých filmařů a modelek u nás představuje takřka výhradního tvůrce a dodavatele společenského života. Takže pro většinu lidí tak nastavuje i standardy, co je kvalitní a zaslouží si pozornost (pochopitelně jsou to právě jejich hladivé a chladivé věci). Takže festival sice vozí do Česka kvalitní filmy, ale svou propagací vlastně pracuje „proti kultuře".

MFF Karlovy Vary zakončení - Jan Svěrák přebírá cenu za film Kuky se vrací
MFF Karlovy Vary zakončení - Jan Svěrák přebírá cenu za film Kuky se vrací | Foto: Jiří Herman/www.hermina.cz

Jsou dva krajní póly, podle nichž se snad dá současný stav Varů rozklíčovat. První je (jistěže typicky česká) skepse: Bartoška je trochu playboy a trochu hochštapler, který pořádá festival, aby si mohl užívat slávy, peněz, luxusu, protože je jako většina českých herců rád součástí vzájemně výhodného společenského provozu. Když se k tomu připočteme propojení s firmami a politikou, dostaneme se možná až k obdobě dávného strašidelného termínu vojensko-průmyslový komplex.

Nebo je to trochu podobné tomu, když si založíte charitativní nadaci s hodně vysokou režií a jen občas přivedete na večírek postižené, aby měli všichni dobrý pocit. Chce to ale dát pozor, aby se s vaničkou nevylila i Zaoralová, která vytváří dojem, že tu vážně jde o dobré filmy.

Opačnou možností je (bez ironie) to, že se Bartoška přetvařuje a zve na festival výše popsaný cirkus, aby Vary měly peníze, protože stát hradí festivalu pouze třetinu nákladů. Je mu totiž jasné, že ČEZ i další partneři a sponzoři se chtějí za své peníze ukázat -  ale před českou společností rozhodně ne se slavným jihokorejským režisérem, jakým je třeba letošní host Lee Chang-dong.

MFF Karlovy Vary závěrečný večírek - Simona Krainová s přítelem Karlem Vágnerem
MFF Karlovy Vary závěrečný večírek - Simona Krainová s přítelem Karlem Vágnerem | Foto: Jiří Herman/www.hermina.cz

Chtějí získat image, že jsou stejně krásní jako modelka Verešová, vtipní jako herec Macháček, rebelující jako Hanychová, přitom poctiví jako lékárnice Doležalová a čeští jako medvídek Kuky. Stejně tak se chtějí ve Varech předvést obchodním partnerům a vstřícně si vyladit politiky, kteří pak pro ně můžou leccos zlobbovat (otázku, kdo jim pobyt platí, a zda je festival dokonce ochoten krýt při fanancování firmám záda, nechávám na naší rubrice domácího zpravodajství).

Komercionalizace Varů asi v zásadě nemá řešení, ale možná bychom mohli aspoň zjistit její důvod. Jako daňový poplatník tímto apeluju na nového ministra kultury, aby zorganizoval velký společenský experiment a festivalu zaplatil celý rozpočet na příští rok. Co zaplatil; ať z těch 130 milionů udělá 150, aby si organizátoři mohli v klidu pozvat, koho chtějí, a nemuseli ztrácet čas.

Rád si počkám, jestli „hvězdným hostem" místo pro-putinovského Nikity Michalkova bude Sergej Loznica nebo nějaký jiný „anti-ruský" filmař, na mediální party budou zvát časopis A2 a Radio Wave, hudební program zajistí agentura AM 180, která uspořádala spoustu skvělých koncertů v Praze.

Místo kukymánie by Festivalový deník vyhlásil soutěž "kdo je ještě víc votravnej než Kuky", golfový turnaj nahradí klání v původním Princi z Persie a mezi českými celebritami i redaktory společenských médií nastane za rok touto dobou zvýšený výskyt úzkostných stavů.

Uvidíme i to, jestli jsme jen obětí kultu všemocné pohody, kterého se rádi zbavíme, nebo v jiném než křečovitě vysmátém módu neumíme, nechceme, nebo dokonce nemůžeme uspořádat ani "prestižní festival".

 

Právě se děje

Další zprávy