Recenze - Od chvíle, kdy patnáctiletá puberťačka Mia řekne tlustému taťkovi své kámošky, že je píčus, a za minutu poté dá na hřišti jedné diskofrndě hlavičku, si ji zamilujete. Mia je chodícím koncentrátem protivné netýkavosti a potřeby vymezit se vůči všem ostatním, ale něco je na ní sympatické.
Nejspíš celý film, který z ní učinil hlavní hrdinku, či lépe řečeno kamera, která ji sleduje z ideální vzdálenosti - nelepí se úplně na ni, ale máme pocit, že jsme s ní a že jsme skoro ona. A není to jen vytříbená polosubjektivita vyprávění, která činí z Fish Tanku (Nádrže na ryby) výjimečné dílo.
Chodí, běhá, tančí, ale nejančí...
Režisérce Andree Arnold se podařilo uniknout vlastně všem konvencím, které se vážou k žánru sociálních melodramat, a její druhý celovečerní film tak ve festivalovém zátahu a přehlídce odcizenosti lidí v moderním světě působí nesmírně osvěživě.
Ano, neustále se tu sprostě nadává, všechny postavy mají otřesnou životosprávu a navzájem mezi sebou najaté vztahy a z celkové bídy s nouzí není úniku. Ale tvůrcům se povedlo tuhle depku provzdušnit a odlehčit. A hlavně - jinak předvídatelnému obrazu beznadějného životaběhu dodat opravdu hypnotizující tempo. Žádné ploužení, statičnost a nuda.
Fish Tank je jízda, ale nikoli jízda, který chce být okázale cool, hustá a hnusná. Mia je akorát hodně pohyblivá. Chodí, běhá, tančí, ale nejančí a nevyšiluje. Kamera ji jen pořád sleduje a v nezvyklé hloubce záběru a s množstvím doprovodných ruchů okolí zachycuje svět jako rozlehlý celek. Některé kompozice sídliště či industriální krajiny okolo pak nabývají paradoxní krásy, přestože nikdo z nás nechce v něčem takovém žít.
Za každým rohem se rozprostírají nové prostory, z klaustrofobně stísněných bytečků a domů se dá unikat na rozsáhlé pláně či donekonečna se táhnoucí silnice. Fish Tank nabízí pohled do života holky, která dovede přežít svou beznaděj právě proto, že se nikdy nezastaví.
... a urputně si razí cestu
Chvílemi její putování nabývá skoro až akční a dobrodružný rozměr, jaký mají některé počítačové hry (např. opakovaná výprava za zaáchranou upoutaného koně či účast na tanečním castingu). Jen na konci hrdinka nic nevyhraje a možná je to i dobře.
Film svou hlavní aktérku nesoudí. A i my můžeme docela těžko posoudit, nakolik je inteligentní, či naivní, zda má opravdu taneční talent a zaslouží si zářnější budoucnost; a zda její vzpoura proti všemu je oprávněná.
Vyprávění nás ponechává v jemném napětí: umožňuje nám chápat jednotlivé duševní stavy a reakce téhle nesnesitelné i politováníhodné puberťačky, být zděšeni, když provede něco, co už jde přes čáru, strachovat se o ni, či ji mírně fandit.
Mia na rozdíl od mnoha postav sociálních dramat jen tak nebloumá, spíše si urputně razí cestu a chce za každou cenu zůstat volná.
Nový babysitter
Její matka - která ji měla nejpozději v patnácti, evidentně sama nedokázala dospět a chová se velmi „poběhle" - si domů přivede nového šamstra (přesně v duchu vtipu, kdy potomek potkává v kuchyni polo-nahého chlapa a ptá se „Vy jste náš nový babysitter?- „Ne, já jsem váš nový motherfucker").
Connor, jak se fešák jmenuje, vypadá jako model z obálky Men´s Health a je na postavu ze sociálního dramatu až neuvěřitelně hodný, tolerantní a empatický. Mia se vůči němu dokáže chovat odměřeně jen po určitý čas, a pak je překročena hranice, po níž se snímek zlomí do lehce děsivé podoby - zhruba takové, jak děsivé dovedou být některé titulky z lokální novin.
Zde už se samozřejmě nesluší prozrazovat víc. Jen stačí dodat, že režisérka zvládla vybalancovat vytváření napětí s absolutní autenticitou a nikdy tu nenarazíte na scénu, kdy byste si řekli: Tak takhle to nechodí, tohle by se stát nemohlo, takhle se lidi nechovají.
Rybí nemoc a AIDS
Velkou zásluhu na tom mají i herci, kteří do svých rolí přesně typově zapadají - a všem jim vévodí výkon výkon mladičké Katie Jarvis. Pro film byla vybrána úplně náhodně poté, co se na nádraží pohádala se svým přítelem - a tenhle temperament a ochota jít do všeho, či naopak od všeho odejít je i základní charakteristikou její postavy.
Katie Jarvis dodává snímku i zvláštní nádech ambivalentnosti svou fyzignomií na hranici děvčete a chlapce, dětství a dospělosti. Vzpomněl jsem si u ní i na výrok jednoho fanouška pod YouTube klipem bílé raperky Lady Sovereign: „Tahle holka se mi líbí, protože vypadá jako kluk."
Poslední bod, jímž se Fish Tank vymyká ostatním „sociálkám", jsou momenty bezdečného drsného humoru, o nejž se stará především mladší Miina sestra. Její výkřiky „Dostaneš hnusnou rybí nemoc" poté, co Mia vleze do nádrže s kapry, „AIDS, AIDS!" poté, co si Mia rozřízne nohu, či „Nenávidím tě", když Miu na konci láskyplně objímá, rozsvětlují už tak nezvykle světlý film o krizi lidských hodnot.
