Recenze - Přední jihokorejský režisér Park Chan-wook je ve formě. Jeho upírský horor je stejně komplexní dílo jako nejlepší díly jeho trilogie o pomstě. Populární kinematografie se zde opět stává platformou, z níž se rozbíhá k řešení etických otázek a k ohromujícímu stylistickému cvičení.
Do Parkova filmu pojednávajícího o knězi, z něhož se po krevní transfúzi stane upír, přitékají všechna možná popkulturní pojetí vampyrismu. Od jeho vazby na křesťanství (kněžourského krvesaje zde krucifix a svěcená voda rozhodně od rudého pramene neodežene) přes jeho spojení s erotikou (sexuálních scén je ve filmu dost a jsou silně senzuální) až po morální otázky spojené s parazitováním na živých lidech a po fyziologické aspekty upírů (nesmrtelnost, zvýšená citlivost smyslů).
Tahle mnohaúrovňová encyklopedie upírského žánru je ve filmu reflektovaná jakoby mimochodem, v rychlém toku scén nebo v úsečných dialozích.
To hlavní, čím snímek upírskou tradici obohacuje, ale není děj, nýbrž perspektiva, s jakou nás nechává do upířího světa nahlížet. Snímek je natočený s ještě větším důrazem na pohyb kamery než Parkova předchozí díla. Samovolné nájezdy, úhyby, vznášení či kroužení kamery vyvolávají pocit závratě.
Toulavá kamera navíc není jediný prvek, který dělá ze snímku halucinační jízdu. Děj na začátku nabere prudké dezorientující tempo, které se žene kupředu, aniž by se dovysvětlily některé souvislosti, jež by pevně ukotvily fiktivní realitu snímku. Celý příběh jako by tak visel ve zvláštním vzduchoprázdnu. Za hranicemi toho, co se nám v jednotlivých záběrech přímo ukazuje, se zdá panovat dokonalá nicota.
Stejně neukotvené jsou i samotné postavy ústřední upírské dvojice, jejichž charaktery jsou cele zformované kolem jediného určujícího směřování - v případě kněze je to etická otázka zabíjení kvůli přežití, u jeho milenky zase touha po pomstě rodině, která ji týrala. Zmatení ještě kumuluje, když se ve snímku začnou objevovat scény, které vypadají jako fantazie hrdinů, ale jsou nerozlišeně zakomponované do hlavního děje.
Tento chaotický rychlovlak navíc uhání stále kupředu. Jeho pohonnou hmotou je krev, které s postupem děje stále přibývá. Scény krvavého násilí, sexu a nadlidských soubojů hlavních hrdinů udržují snímek v konstantním, smysly opájejícím chodu. Pocit závratě, přecitlivělých smyslů a rozkoše z bolesti, který tento snímek evokuje, nás vrací k názvu celého díla. Žízeň živená přesyceností se stává překotným, vyčerpávajícím zážitkem.
Žízeň (Bakjwi). Jižní Korea, 2009. Režie: Park Chan-Wook. Hrají: Song Kang-ho, Kim Ok-vin.
