Čekala je totiž spousta výborné muziky. A některé možná i lehké zklamání. Tak už to chodí...
Punc autentičnosti, dřevní oldschool rock and roll, láska ke každému tónu, slovu, sólu - tak by se dal popsat výkon kapely Tito & Tarantula. Vystoupení na United Islands uzavíralo jejich evropské turné a oni si ho evidentně užívali. Ukrutný zpěv Kyla Eastwooda pronikal do srdcí publika.
Jeho početnost asi tak odpovídala tomu, jak moc mohou být Tito & Tarantula u nás známí, zatímco jeho reakce přesně odpovídaly působivosti jejich projevu. A ty tři slečny, které si Kyle vytáhl na pódium, aby zatančily při posledním songu, si přes veškerý ruměnec ve tváři jistě odnesou nezapomenutelný zážitek.
Zatímco v Red Zone dvojice Machine Funck roztáčela gramce vskutku chytlavě, nicméně pouze pro posedávající hrstku lidí s drinkem v ruce schovaných před horkým odpoledním sluncem, na Stage A se chystala Khoiba.
Support drátěnka
Prostor před pódiem se zahustil, spousta techniky. Khoibě by asi víc slušela trochu pozdější hodina, intimní přítmí, přestože pak by asi tolik nevynikla Filipova roztomilá růžová košile. "Díky, že jste přišli tak brzo na tenhle dlouhej festival," poděkovala Ema Brabcová.
Díky, že vy jste tady a máte pro nás tu neuvěřitelně sytou směs elektroniky a živých nástrojů, taneční, a přesto nabitou emocemi, chytlavou, a přece ne prvoplánovou. A díky, Emo, za tvůj jedinečný zpěv, zdálo se obecenstvo odpovídat svými ovacemi.
Na stage B se o cosi pak snažili Temperamento, ovšem dost nepřesvědčivě, nutno podotknout. Lepší bylo poctít přítomností nekončící dvojku v Red Zone a připravit se dalším drinkem Red Morning na začínající evening, který měli na hlavní scéně otevřít Support Lesbiens.
Hvězdy, hvězdy, hvězdičky. Producent Stephen Street kdysi řekl, že hit tvoří z 80 % bicí a z 20 % zpěv. Na ostatním nezáleží. Supporti toto teorii bezezbytku potvrdili.
A nadšené publikum, extaticky pařící na rádiové hity (ale i na ty starší a tvrdší kousky z počátku devadesátých let, aby nedošlo ke křivdě), jako by si ani nevšimlo, že oba kytaristé své nástroje drhnou jak zaschlé nádobí bez náležitého přípravku a tváří se při tom jako drsně jako drátěnka, ale jejich nástroje skoro vůbec nejsou slyšet! Zábava především. Ať žije mainstream.
Wahlan wa sahlan Rachid Taha
10 Rue d´la Madeleine, to je nu-metal okořeněný houslemi a klarinetem, to je živelnost, autenticita. Nedalo se než pogovat, protože tihle sympatičtí (a nějakým způsobem strašně typičtí) Francouzi vědí, jak vás sejmout, i když francouzsky umíte jen tu jedinou frázi z Lady Marmelade. Po Eastwoodově partě asi nejživější a nejvíc strhující vystoupení dosavadního průběhu pátečního programu...
...jenomže v tu dobu byl teprve v procesu přípravy pan Rachid Taha. Když začal, bylo jasné, že je to právě on, kdo dovede druhý den Red Islandu na vrchol. Arabské rytmy, evropský rock and roll, tradiční nástroje vs. elektrická kytara, sóla, jamování a z toho všeho plynoucí tsunami energie přelévající se v tsunami poskakujícího publika.
Vystoupení stylového Francouze původem z Alžíru, který ve svém blýskavém obleku zpočátku (až si sundal veliké brýle a polil hlavu vodou) vizáží připomínal Jamese Browna, nemělo chybu.
Fishbone na Stage B rozjeli v jedenáct ska představení s bohatou dechovou sekcí, které ale mohla být o něco lépe nazvučena. Mezitím ale dj Vectif připravoval v Red Zone prostor pro Ladytron a činil tak naprosto skvěle - remixy Franz Ferdinand nebo The Killers potěší každého, kdo se snaží být alespoň trošičku trendy.
Za to set poloviny Ladytron (řez vedený napříč pohlavími) popravdě příliš chytalovsti nepobral. I po tom electroclashi člověk pátral marně. Ale na druhou stranu, takhle pozdě večer už k pobavení stačí málo...
Druhou hodinu ranní poté ještě okořenila veřejná hádka českých ska mistrů Sto Zvířat, kterým se nelíbilo, že musí kvůli prodlevě americké kapely končit dříve, než měli naplánováno. Nebylo to poprvé, co měli pořadatelé takové problémy. Koncert alžírského mága Khaleda musel být rovněž kvůli organizátorům, respektive policii, ukončen předčasně.
