Blog. Slovo, které před pár lety skoro nikdo neznal. Ostatně spousta lidí je nezná ani dnes. Internetový deníček, který si může pořídit kdokoli. Také do něj může kdokoli psát. Je pak už na každém bloggerovi, jak se dokáže propagovat a jakým způsobem se pokusí zaujmout nestálou pozornost čtenářů/surfařů.
V zahraničí je tato virtuální instituce populární už několik let: skoro každý, kdo něco znamená, má svůj vlastní blog. Populární jsou blogy spisovatelů, ale možnost vyložit svoje názory masám pochopitelně neopomíjejí ani známí zpěváci či politici.
Blogů jsou jen u nás desetitisíce. Každý si myslí, že má co říci. Jedním z těch, o kterých si to zároveň myslí i publikum, je právě Ostravak, o němž dnes už slyšel snad každý Čech.
Ostrava je exotická
Vyprávěnky z centra republiky "tolik" vzdálené Ostravy jsou populární po celé zemi; s Ostravakovým blogem spousta lidí vstává. Od konce roku 2004, kdy se objevil první příspěvek, ukazuje počítadlo na blogu přes 1 830 000 čtenářů, což je na one man show docela úctyhodné číslo. Čím že to Ostravak baví své čtenáře?
V každém případě je to vypravěčský talent a ostravský dialekt, kterým svůj deníček ozvláštnil a odlišil se od ostatních českých bloggerů. Ostravak také naskočil na tu správnou vlnu: přesně vystihl čas, kdy začalo být bloggování populární činností, ač v době jeho začátků je lidé u nás spíše víc četli, než psali.
Počátky Ostravaka přinášely krátké úderné glosy plné skvěle vypointovaných příměrů, které zaručeně pobavily. Postupem času se - jako každý úspěšný projekt - zavedl do té míry, že příspěvky se prodlužují, stejně jako prodleva mezi jednotlivými záznamy. Podobný osud ostatně čeká většinu zavedených bloggerů.
Bezruč digitálního věku
Z glos se staly regulérní fejetony ze života svobodného anonymního muže, jehož trable jsou úplně stejné jako problémy jeho čtenářů, jen o nich samozřejmě umí daleko poutavěji vyprávět. Ale i takových jsou na blozích desítky. Co je Ostravakův recept?
Zmíněný jazyk. Trocha luštění ostravackého dialektu je ona třešnička na dortu, kterou nemá nikdo jiný. Nářečí byl odjakživa skvěle fungující komický prvek (Slovácko sa nesúdí jako jeden příklad za všechny) a Ostravak "svoju řeč" ovládá dokonale.
I marketing svého blogu má zvládnutý. Úzkostlivě dbá na anonymitu, chce zůstat oním člověkem z davu, Petrem Bezručem 21. století. V poslední době už to sice podobně jako u posledních sbírek ostravského barda před sto lety není nic než komerce; jenže tahle image lidi oslovuje a baví. Jak dlouho tu roli zvládne kočírovat, ukáže čas. Jedno je nicméně jisté, otiskování sloupků v regionální příloze MF Dnes anonymitě ani svůdnosti rozhodně neprospěje.
Jak krátký má být dlouhý příspěvek?
A ještě jedna věc hraje Ostravakovi do karet. Celý ten současný společenský trend klipovitosti a vůbec krátkých informací. Není čas číst humoristické romány, jsou dlouhé. Čtenář chce akci - co nejrychleji a krátce. Pokud je navíc pointa, má autor vyhráno. A Ostravak pointy umí.
Jen ta stručnost se mu v poslední době vytrácí. Spolu s ní ztrácí i část čtenářů, kteří mohou pochopitelně zamířit jinam: tisíce bloggerů je přivítají chlebem a solí. Však už také Ostravak nevládne žebříčkům sledovanosti. Zároveň se stal institucí, o které se ví; i to je důvod papírového publikování jeho deníčků.
Každý může mít svého Ostravaka doma, ve vlaku, dokonce i ve sluchátkách. Ale nepopírá tak autor sám sebe? Dynamika, kterou ztrácí už delší dobu, vzala zcela za své. První kniha byla hitem, raritou a kuriozitou v jednom. Čtvrtý díl (...furt vam nědam spočnuť) už je obyčejný deník psaný obyčejnou ostravačtinou.
Doba, které tenhle blogger využil ve svůj prospěch, je zkrátka nevděčná. Právě ona svižnost se obrací proti němu. Ještě nikdy nevšedněly věci tak rychle jako dnes...
