Hacktivisté vzkazují: Váš názor je důležitý!

Tomáš Stejskal
8. 3. 2013 14:21
Kdy začali hackeři z Anonymous hlídat demokracii?
Příběh hacktivistů
Příběh hacktivistů | Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Zdánlivě je Příběh hacktivistů běžný portrétní dokument. Mluví o vzniku zkoumaného fenoménu, využívá převážně mluvící hlavy, doplňuje je záběry ze zpravodajství. Ale povaha fenoménu, o kterém je tu řeč, proměňuje standardní informačně-adorační dokumentaristiku v mnohem víc strhující zážitek.

Hnutí Anonymous vzniklo z webové komunity sdružené kolem serveru 4chan, místa, které je zároveň prapůvodcem módy internetových memů, jež se dnes stávají hitem na sociálních sítích. Filosofie tohoto webu je však naprosto odlišná od Facebooku, principem 4chan je totiž naprostá anonymita, uživatelé vystupují pod společným nickem Anonymous, a mohou tak sdílet veškerý obsah naprosto svobodně, nemusí provádět žádnou autocenzuru.

Foto: Aktuálně.cz

V jako vendeta

Příběh hacktivistů je pozoruhodný v tom, že skrze historii jednoho hnutí postihuje podstatu internetu i to, jak se proměňují z generace na generaci formy protestu. Stačí si v jedné z úvodních scén všimnout, jak člen Anonymous s maskou Guye Fawkese, která se stala symbolem hnutí, třímá v rukou transparent s nápisem Stop killing the poor!

Heslo odkazující k písni Kill The Poor punkové legendy Dead Kennedys jasně říká, kdo dnes třímá v rukou prapor odporu proti establishmentu. Současná generace rebelů nepůsobí rozhodně tak charismaticky jako čírem a sichrhajckami vyzdobení punkrockeři.

Když nemají na hlavě typickou masku vypůjčenou z filmu V jako vendeta, jde často o děcka, u nichž byste řekli, že patří ke třídním otloukánkům. A právě způsob, jakým se z geeků a kluků ze sousedství zalezlých v zapadlých zákoutích internetu zrodilo jedno z nejvlivnějších občanských hnutí dekády, postihuje mnohem víc než jen zrod jedné legendy.

Takzvané b forum na serveru 4chan, kde se jinak vyskytují obrázky všemožných zájmových okruhů od anime přes matematiku až po porno, sloužilo k postování toho nejdivnějšího obsahu. Za cynickým až zvrhlým internetovým humorem se však skrývá víc, než by se při letmém pohledu na bizarní fotky mohlo zdát. Kultura memů i umění tzv. trollingu, tedy snahy dovést pomocí sofistikovaných taktik jiného uživatele k nepříčetnosti, totiž nejsou pouze švihlými způsoby zábavy pro znuděnou postmoderní mládež.

Foto: Aktuálně.cz

Memy zosobňují princip, podle něhož přežívá jen ta nejzajímavější, nejkvalitnější informace - jen ty nejvtipnější se hojně šíří. Trolling je většinou reakcí na hloupost a trestá jiné za jejich netolerantní či zpátečnické postoje vůči čemukoli. Jde vlastně o demokracii v nejširším slova smyslu, jde tu především o neochvějné právo na vlastní názor, na vlastní vkus, ať už je jakýkoli.

Právě na prvním impulzu, kdy se z internetové zábavy stalo něco vážnějšího, se však ukazuje, že úplně jakýkoli být nemůže, že existují nějaké přirozené filtry.

Případ hromadného útoku na neonacistického sympatizanta Hala Turnera, který měl i vlastní pořad v internetovém radiu, ukázal poprvé sílu a moc komunity. Turner slovně napadl jednoho z členů 4chan komunity a ta se rozhodla mu to vrátit.

Foto: Aktuálně.cz

Spravedlivé rozhořčení nad člověkem, který veřejně říká, že Barack Obama není geneticky vybaven k tomu, aby vedl nejkomplexnější národ světa, vedlo k sérii šprýmů zahrnujících hromady telefonátů do jeho show i masivní objednávání pizzy k němu domů, což postupně vedlo k tomu, že Turner neměl prostředky, aby mohl ve svém pořadu pokračovat.

Do vězení za klik

Hodnota tolerance se projevila ještě výrazněji v kauze, z níž celé hnutí povstalo. Scientologická církev, známá drsným potíráním svých kritiků, nesla s nelibostí, že se na internetu šíří jedno jejich video. Internetová komunita zase vnímala se znepokojením to, že organizace s přinejmenším stejně podivným vkusem a hodnotami jako oni má takovou moc, aby během minut nechala zmizet každé nově uploadované video. 4chan zakročil a pomocí legálních prográmků na opakované přístupy k určitému webu a pomocí hromadných telefonátů ochromil protivníka. A tady se taky poprvé ukázalo, že existuje sorta lidí, ze kterých si legraci dělat nesmíte.

Anonymous se stali celosvětovým fenoménem až v době arabského jara a hnutí Occupy a je pozoruhodné porovnat, jaké jsou reakce na jejich v jádru stále stejnou myšlenkou poháněné aktivity.

Pomáhat arabským revolucím tím, že hacktivisté obejdou odříznutí Egypta od internetu, je v pořádku, když však vystupujete proti nepravostem establishmentu v „těch správných zemích", říkají o vás na stanici Fox, že jste cyberteroristi. Najednou je snadné jít za jedno kliknutí, které technicky vzato není nikterak nelegální, do vězení.

Foto: Aktuálně.cz

Dokument sice nepostihuje do hloubky určité štěpení v hnutí a pouze letmo popisuje aktivity přísnějších odnoží, které neváhají útočit i na servery médií. Podle zakládajících členů Anonymous však toto je postojem, který jde proti základní filosofii, jež velí, že informace musí být svobodné.

Asi nejhodnotnější na dokumentu Příběh hacktivistů je, že se mu daří ukázat, že jsou i důležitější hranice než ty, které leží mezi legální a nelegální činností. Ve chvíli, kdy se právo a moc chová nelegitimně a vede k potlačování demokracie, je třeba zvážit, jaké prostředky je správné použít, aby se na toto chování upozornilo.

Je samozřejmě otázka, jak nahlížet na současné hackerské útoky na různé české weby od Seznam.cz až po mobilní operátory. Ale důležitější je být pozorný k tomu, když se organizace, které jsou u moci, začnou tou mocí příliš opájet.

Festival Jeden svět 2013 film Příběh hacktivistů promítá:

07.03., 20:00  Městská knihovna + Debata
10.03., 18:00  Světozor malý sál
11.03., 21:30  Atlas velký sál

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

Další zprávy