Recenze - O světě, v němž vládnou už jen nadnárodní společnosti a obchodní řetězce, vypráví snímek švédského filmaře Banány na pokračování (Big Boys Gone Bananas!) uváděný na festivalu lidskoprávních dokumentů Jeden svět.
Režisér Fredrik Gertten v něm předkládá novinářskou kroniku vlastního zápasu se společností Dole Food Company, která se snažila od roku 2009 zastavit distribuci jeho předchozího filmu Banány! Snímek mapoval mimo jiné používání laciných, ale jedovatých pesticidů DBCP na jejich plantážích v Nikaragui, které způsobovaly sterilizaci tamních pracovníků.
Souboj Davida s Goliášem
Nadnárodní společnosti se podařilo v boji proti filmu zpochybnit hlavního aktéra kritického dokumentu, právníka Juana Domingueze. Co více, Dole podal žalobu za pomluvu i na Gerttena a jeho manželku, producentku malé výrobní společnosti, jimž hrozil mnohamiliónovým odškodným. Nad rodinou najednou visela hrozba nepředstavitelného sporu s nadnárodním koncernem a děti se doma ptaly, jestli rodiče nepřijdou o dům.
Zároveň vedení koncernu s Michalem Carterem v čele rozjelo proti filmu obrovskou mediální kampaň, která se snažila umlčet kritiku upozorňující na jeho metody. Na celém světě najednou vycházely články diskreditující „lživý film" stejně jako jeho autora. Načež se Gertten rozhodl vzít kameru a začít monitorovat všechno to, co začalo připomínat "souboj Davida s Goliášem" - jak tu také padne ve filmu.
Biblický Goliášův příběh z 1. knihy Samuelovy vypráví o arogantní síle, která podlehne chytrosti a šikovnosti outsidera. V něm byl Goliáš z Gatu poražen židovským pasáčkem Davidem, jenž vytáhl na arogantního zpupného obra pelištejského vojska obyčejný prak. Étos tohoto vítězství jsme si zvykli poměřovat s bojem malých národů bojujících za svobodu a právo na sebeurčení. Tento příměr fungoval i na situaci člověka stojícího proti totalitním režimům a ideologiím 20. století.
Banány na pokračování načrtávají podobu nového konfliktu člověka s režimem, který se plíživě a nenápadně nastolil na přelomu tisíciletí, aniž bychom si to stačili uvědomit. Sledujeme moc obřího nadnárodního koncernu, jehož fungování se vymklo kontrole, dodržování jakýchkoliv etických či státem garantovaných pravidel. Naopak v zájmu banální obchodní matematiky se stává prostředkem útlaku odlehlého regionu, či dokonce omezování demokracie a svobody v západním světě. A my se tomu nedovedeme bránit, dokud budou lidé na celém světě kupovat jejich výrobky.
Uhlazení píáristé
Gerttenův film vypadá zkraje na drobnou anekdotu o těžkém chlebíčku západního nezávislého režiséra, který odjel bojovat za práva lidí z nikaragujské vesnice. Načež se ocitl v situaci, kde jeho film stáhl ze soutěže losangeleský festival, který se stal spolu se sponzory terčem vyhrožování společnosti Dole. Před našima očima se mezinárodní premiéra filmu Banány! mění v napínavý, novinářsky pointovaný zápas o svobodu slova, v němž se odhaluje mašinérie agresivní propagandy nadnárodní společnosti.
Kdyby to nebyl autentický a komentovaný dokument, řekli bychom si, že se nacházíme v politickém thrilleru. Jenže namísto pistolí se tu střílí právními výhružkami a citáty z novinových článků, místo plánování přepadení se tu líčí právní pasti. Gangstery nahradili úspěšní uhlazení píáristé, kteří vydírají redakce prestižních novin nebo je nutí psát prefabrikované zprávy. Kulisy tvoří náš moderní, západní a napohled civilizovaný svět. Jen ve skutečnosti v něm znovu platí právo silnějšího - toho, kdo má peníze.
"Nemůžete čekat, že když zaútočíte na tak velkou mezinárodní korporaci, nechají vás zase jen tak jít. Co jste si myslel, že se asi tak stane?" ptá se nenadálého psance Gerttena jeden mediální profesionál. Díky jeho slovům i komentářům dalších PR specialistů a konzultantů se nám dostává teoretická přednáška o údajně běžných praktikách mediální manipulace, která může obnášet obyčejné vyhrožování i celosvětovou masáž propagující lži a pokrytectví.
A ze slov uhlazených a okravatovaných obličejů až mrazí. Už nemusíme sledovat a zákulisní machinace studené války a konspirační příběhy špiónů, abychom se děsili her moci. Stačí komunikační plán obří banánové společnosti, která používá důmyslný konspirační boj o peníze a vliv.
Co více, má obrovské prostředky, aby mohla na nezávislé solitéry, investigativní novináře či filmaře vyvíjet psychický tlak. Vysoce postavený manažer Carter přijíždí dokonce do Švédska, aby dával výhružné rozhovory do hlavních místních médií.
Film nakonec stojí na jednoduchém svědectví o zápase autora, který se snaží čelit strachu o budoucnost, pochybnostem i nakonec vyčerpání.
Slepá ochota
Hledá právní pomoct a nakonec i politickou oporu u členů parlamentu, kteří si jeho film promítnou parlamentu - načež iniciují petici proti praktikám nadnárodního řetězce. Nakonec se stává hvězdou filmového Berlinale před zraky Leonarda DiCapria i Michaela Gorbačova.
Vše se skládá v obraz neoliberálního světa i role nemohoucího státu, kdy se volný trh a demokracie dostávají do fatálního rozporu. Na druhé straně záchrana přichází v banánovém thrilleru z nečekané strany jako v "dobré detektivce". Na základě stížnosti jednoho bloggera na ovocné saláty Dole a bojkotu sítě hamburgerů vznikne celošvédské hnutí proti Dole Food Company, které postupně vystraší i zástupce obchodních řetězců.
Stane se něco, co by člověk nečekal: angažující se konzumenti donutí banánové miliardáře z Dole ke stažení žaloby i kampaně. Režisér Gertten se posléze domůže odvolání zákazu distribuce filmu v Americe, ale i odškodného ve výši 200 tisíc dolarů. Nakonec je rehabilitovaný i zdiskreditovaný právník z filmu Banány! a společnost se začne zabývat pesticidy...
Přiznám se, že zápas jedince a komunity s miliardářskými "Big Boys Banana" mě dojal jako pohádka ze starých dob. Lidé se dají dohromady, aby se domohli spravedlnosti proti bohatému, arogantnímu a nebezpečnému drakovi, který požírá naše svobody a demokracii. Zároveň se zde odhaluje podstata systému, který nás čím dále tím víc ovládá. Stojí jen na naší slepé ochotě ke konzumu čehokoliv včetně banánů práškovaných jedovatými pesticidy.
Český divák si navíc minimálně dvakrát povzdechne. Jaké by to bylo, kdybychom žili ve státě, v němž filmař v ohrožení obrovskou a nesmyslnou žalobou může přijít za svými parlamentními zastupiteli, aby žádal zastání. A že by se nám přece jen žilo lépe, kdyby byli novináři ochotni se chytnout podobných kampaní a pomoct iniciativám, v nichž jde o něco dnes možná nejpodstatnějšího.
