Recenze - Dospívání patří mezi nejtěžší období života. Je to doba, kdy se zarputile snažíte najít svůj protějšek, ale jelikož pořádně nevíte, co od něj očekáváte, máte absolutně nejhorší podmínky k jeho hledání. Hodnotový systém se teprve vyvíjí, do jeho utváření vstupuje množství vnějších vlivů a první pevné body se často snaží najít v opozici k dosavadní životním schématům.
Nevyhne se vám to, ani když jste celebrita první kategorie už od patnácti let jako třeba Miley Cyrus. A neschopnost zůstat mentálně, potažmo stylově, na jednom místě se nevyhnula ani jejímu restartu hudební kariéry v dospělém světě, jejž rámuje aktuální deska Bangerz.
Leibovitz kontra Richardson
Bývalá dětská hvězda televizní stanice Disney Channel je aktuálně asi tou nejdiskutovanější osobností hudebního světa. Důvod? Přerod ideálu mladých (především amerických) holek, jímž byla vcelku obyčejná holka Miley s utajovanou identitou extrémně populární zpěvačky Hannah Montany, v ničím nespoutanou koketní dvacítku totiž proběhl převratným tempem a po vizuální i myšlenkové stránce.
Nejde tady jen o to, že Miley na často propíraném ceremoniálu MTV koketně oblézala kolem r&b seladona Robina Thicka, ani o to, že se v nejnovějším videoklipu ke skladbě Wrecking Ball objevuje zcela nahá.
Zásadní změnou je absolutní proměna jejího vědomí. Nádherně to ilustruje například přístup Miley k tomu, v jakých polohách se nechá prezentovat. Když ji v patnácti letech pro článek ve Vanity Fair fotila Annie Leibovitz, tehdejší vycházející hvězdička na snímku seděla a prsa jí zakrývala jednoduchá deka. Šlo o velmi decentní obraz, ani omylem sexuálně explicitní. Už odhalená záda však v citlivé oblasti dětského showbusinessu vyvolala prudérní reakce o nevhodné vizuální prezentaci. Miley se proto obratem omluvila.
O pět let později s ní klip k singlu Wrecking Ball točí prvoligový floutek Terry Richardson - člověk, jehož fotografické session prosluly mimo jiné tím, že mívají charakter jedné velké party a někdy sklouznou až k sexuálnímu obtěžování (záleží na pohlaví objektu).
Když si to celé shrneme, decentní dívka z vyšší třídy se vzbouřila proti svému dřívějšímu já a začala si libovat v otevřených provokacích i v tom, když se na ní upírají oči celého světa.
V případě dění před vydáním Bangerz ještě šlo o mimořádně povedenou a agresivní marketingovou strategii, sama zpěvačka to otevřeně přiznala. Pozornost na sebe však vcelku úspěšně strhává i samotnou aktuální hudební produkcí.
Obří rádius bomby jménem Miley
Čtvrtou řadovou desku a svůj ostrý start v dospělém hudebním světě sama Miley avizovala jako špinavý jižanský hip hop, nicméně vytyčila tím jen jednu z mnoha inspirací svojí všežravé nahrávky.
Největší díl práce na desce sice má na svědomí vycházející trapový producent Mike Will Made-It a jeho temné basové beaty jdoucí v duchu současné klubové (a internetové) horečky zanechaly silnou stopu například ve skladbách Someone Else, Love Money Party nebo Drive. Kromě něj se však na produkci podílelo na dalších deset lidí a každý do něj vnesl trochu jiný zvuk.
Pod vyletněným r&b písničkářstvím skladby #GETITRIGHT nebo country-rapem v 4x4 je podepsaný Pharell Williams, vypjatou singlovou baladu připravil dlouholetý hitparádový harcovník Dr. Luke a v dalších se mladá zpěvačka přibližuje jiným konkurentkám o post současné královny pop music.
Miley se nebojí těžké rapové dikce jako od Nicki Minaj (Do My Thang), přítulných poloh romantického písničkářství v duchu Lany Del Rey (úvodní Adore You) nebo o poznání sebevědomější Rihanny (tamtéž).
Jenže jednotlivé polohy zpěvačka neustále střídá, jako by si chtěla vyzkoušet od každého stylu jeden kousek, posléze ho navždy uložit do šuplíku a urychleně si navléknout nějaký jiný. Strategie sbírat inspiraci z různých zdrojů, od undergroundu až po mainstream, a z dílčích částí skládat nový obrázek je jednou ze základních dovedností popkultury.
Miley Cyrus má ale v sobě mnohem víc přelétavé holky, co chce experimentovat s drogami a naládovat do sebe cokoliv, aby dosáhla nových zážitků, než člověka racionálně uvažujícího nad skladbou svého jídelníčku.
Někdy tím dospěje do zajímavých poloh, třeba když se v Someone Else potkává jednoduchý disco rytmus s decentní variací dubstepu.
Nicméně formát desky u Bangerz funguje maximálně coby rámec pro množství potenciálních singlů. Singlů sestavených tak, aby měly potenciál svým širokým záběrem způsobit co největší dopad.
Najít si své místo na světě
Nejčastější výtkou směrem k Bangerz je, že Miley na nahrávce přehnaně a samoúčelně žadoní o pozornost. Vzpomeneme-li si znovu na předávací ceremoniál cen VMA, nemůžeme se takové interpretaci divit. Tehdy zpěvačka stihla pětkrát vypláznout jazyk, než začala zpívat, a ani poté nepůsobila úplně jistě.
Za současné konstelace popové smetánky pro ni ale existuje poměrně velký manévrovací prostor, poslední významnou odvážnou školačkou byla naposledy snad Britney Spears a ta se ve svých letech obešla bez rebelie.
Podobným přechodem od teenagerského k dospívajícímu publiku si nedávno prošla třeba také country hvězdička Taylor Swift, v jejím provedení však chyběla jakákoliv kuráž. Miley Cyrus je naopak skvělým ztělesněním bouřlivého dospívání a její úder hudebnímu průmyslu je tak vlastně osvěžující.
Někdy se sice marně snaží obsáhnout všechny módní vlivy od retra, přes svět sociálních sítí až po urban music a v honbě za „cool" někdy dospěje leda ke křeči, ale i v přehnaně sexuálních pózách roztleskávačky se dobře baví a vtipně dává sbohem vlastní minulosti. V láskyplných skladbách si navíc vede vcelku obstojně.
Letošní podzim a zima mají být plné „velkých" desek (Kary Perry, Kelly Clarson, Iggy Azalea, Lady Gaga, Britney Spears) a všechny teď před sebou budou mít těžký úkol vynořit se z Mileyina stínu. Ani ne tak kvalitou, Bangerz není nahrávka, která by měla ambice do ženského popu přinášet něco nového a měnit pravidla hry. Jen z nich dokázala strašně moc vytěžit.
Miley Cyrus: Bangerz. RCA, 2013. 50:28 minut.
