Swans: Jsme architekti zvukových extází, míříme do nebe

Karel Veselý
26. 11. 2012 20:59
Rozhovor s Michaelem Girou, frontmanem kultovní kapely Swans
Michael Gira, frontman Swans
Michael Gira, frontman Swans | Foto: Aktuálně.cz

Rozhovor - Miluje hlukovou extázi, nenávidí nostalgii a nikdy nevychází ven bez kovbojského klobouku. Americký kytarista a zpěvák Michael Gira patří mezi žijící klasiky alternativního rocku, odmítá ale žít z minulosti a s každou novou deskou se vydává vstříc zvukovým dobrodružstvím. Jeho legendární kapela Swans se po dvou letech znovu představí v Praze - v úterý 27. listopadu zahrají v Lucerna Music Baru.

Čekat nelze nic jiného, než zvukovou centrifugu, v jejímž hypnotickém kole se ocitnou jak diváci, tak i kapela. Koncerty Swans jsou proslulé svojí intenzitou, která má mít podle filosofie kapely transcendující účinky. 

Když se na konci sedmdesátých let usadil tehdy pětadvacetiletý Michael Gira v New Yorku, měl za sebou dospívání s matkou alkoholičkou, několik měsíců v izraelském vězení za přechovávání drog i pokus o kariéru ve výtvarném světě. Teprve pod vlivem místní no wave scény ale dostala jeho umělecká kariéra ten správný směr a Gira zde založil skupinu Swans, která se výrazně zapsala do historie experimentální rockové scény osmdesátých let.

Michael Gira, frontman Swans
Michael Gira, frontman Swans | Foto: Scrape Sound

Od industriálního hlomozu a post-punkových začátků se díky vokalistce a spolupracovnici Jarboe dostali Swans ke konci osmdesátých let ke kultivovanějším kompozicím i smlouvě s velkou nahrávací společností, zničující fyzická i hluková intenzita koncertů ale zůstala jejich poznávacím znamením i nadále. V devadesátých letech přidali do svého arzenálu elektronické nástroje, po albu Soundtracks for the Blind v roce 1997 ale Gira skupinu rozpustil.

Dvanáct let pak natáčel sólové desky i pod hlavičkou akustického projektu The Angels of Light, vedl label Young God, psal knihy nebo spolupracoval se spřízněnými muzikanty. V roce 2009 se Swans vrací, znovu v trochu proměněné sestavě, v níž ale nechybí třeba dlouholetý Girův spolupracovník kytarista Norman Westberg či bubeníci Thor Harris (Shearwater) a Phil Puleo (Cop Shoot Cop).

Ačkoliv to měl být původně jen krátkodobý pokus, znovuzrození Swans v roce 2010 natočili novou desku My Father Will Guide Me up a Rope to the Sky a letošní fantastické dvojalbum The Seer je důkazem, že Michael Gira se dva roky před šedesátkou možná právě teprve dostává do životní formy. „Popírají současný Swans tradiční rockový kult mládí?" ptám se Giry do telefonu a on se jenom směje: „Tak to je asi ta poslední věc, která mě zajímá. Dělám si svoje věci a mám štěstí, že pořád můžu. Věk nezastavím, ale možná, že s tím, jak se přibližuje smrt, dostává moje hudba větší naléhavost."

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

Aktuálně.cz: Líbilo se mi, když jste říkal, že se víc než jako rockový muzikant cítíte jako spisovatel...

Je to tak. Nechci o sobě říkat, že jsem muzikant. Dokonce se nejvíc cítím jako architekt nebo stavař, který spojuje jednotlivé elementy a něco z nich staví. Jen místo cihel a trubek dávám dohromady zvuky.

Michael Gira
Michael Gira | Foto: Aktuálně.cz

A.cz: V tiskové zprávě k The Seer se o albu píše jako o kulminaci třiceti let vaší kariéry. Znamená to, že je to nějaký vrchol vaší osobní evoluce?

Moment, chci to upřesnit: Ta deska je zapouzdření celé lidské historie. (smích) No, už dělám muziku dost dlouho a vytvořil jsem si určitý slovník, který jsem se za ty léta naučil používat. Rád bych udělal něco opravdu překvapivého a velkolepého, ale musím vycházet z toho, co mám. V minulosti jsem na deskách použil různé postupy a tahle deska je určitým shrnutím těchto metod. To jsem tím myslel.

A.cz: Syntézu zvuku Swans naznačuje už obal desky. Ta vlčí bytost na obrázku z obalu má prý vaše zuby. Je to odkaz k první desce Swans z roku 1983, na níž byly také vaše zuby, tentokrát ale na obrázku z rentgenu?

Ten obrázek nakreslil můj drahý přítel Simon Henwood. Byl jsem u něj doma na návštěvě a on tam měl skeč tohoto obrazu, v jehož středu byly moje zuby, které si vypůjčil z jedné mé fotky, protože se mu prý líbily. Ten odkaz na Filth je záměrný a taky to byl jeho nápad. Řekl jsem mu, aby to nakreslil víc jako Monu Lisu, aby nebylo jasné, jaký výraz má ta postava v obličeji.

Foto: Aktuálně.cz

A.cz: Swans byli v minulosti spojováni s nihilismem nebo dekadencí, v souvislosti s novou deskou ale tvrdíte, že „vašim cílem je šířit do světa světlo a radost". Tenhle pozitivní přístup je něco, k čemu jste dospěl, nebo byli Swans vždycky jenom nepochopení?

Je pravda, že bych tahle slova určitě nevyslovil v roce 1982. Během těch let jsem si ale uvědomil, kam vlastně směřujeme a co chceme hudbou říct. Je to hodně umělecká věc, ale také čisté sobectví. Miluju, když se ocitnu uprostřed zvuků, které jako kdyby mířily přímo do nebes. A jsem rád, že na tuhle výpravu můžu sebou vzít i nějaké své přátele.

Foto: Aktuálně.cz

A.cz: Když tvrdíte, že cílem vaší hudby je extáze, je to v ohledu náboženském nebo sexuálním?

V tom podle mě není žádný rozdíl.

A.cz: Vaše koncerty skutečně trochu připomínají mši, na níž se lidé sejdou a vzývají společně hluk...

Lidé pod pódiem se na koncertě podílí stejně jako se na něm podílí muzikanti, protože všichni jsme uprostřed zvukového tornáda. I my jenom následujeme hudbu, která nás všechny někam vede. Hrajeme na nástroje, ale v určitém momentě už hudba přestane být produktem nástrojů a žije si vlastním životem.

A.cz: Swans jste rozpustil v roce 1997 a pak se věnoval akustickému projektu Angels of Light. Před dvěma lety jste Swans znovu oživil. Proč jste se rozhodl pro reunion?

Tohle není reunion, ale reaktivace Swans. V kapele nejsou stejní lidé jako kdysi a rozhodně to taky není žádný ohlížení se do minulosti. Já se vždycky dívám dopředu a minulost mě nezajímá. Angels of Light mě začali nudit, protože jsem moc netušil, kam jít s tímhle konceptem dál. Dlouho jsem přemýšlel, že bych znovu začal dělat hudbu postavenou na elektrický kytaře, která by mi umožňovala být znovu uprostřed té zvukové masy. Věděl jsem, že se jednou musím na tuhle cestu vrátit a protože to bylo v mém životě vždycky spojené se Swans, rozhodl jsem se je obnovit. Pozval jsem některé nové a některé staré spoluhráče, probrali jsme možnosti a najednou se nám otevřely nové cesty, kudy se vydat.

Foto: Aktuálně.cz

A.cz: Říkáte, že se nikdy neohlížíte do minulosti, přesto je spousta fanoušků, kteří mají se Swans svázané důležité okamžiky svého života. Souhlasil byste, kdyby přišla nabídka zahrát některou ze starých desek Swans naživo, jak to dnes legendární kapely hojně dělají?

Souhlasil bych jedině pod podmínkou, že bychom mohli zahrát kompletní album Greatest Hits od Credence Clearwater Revival. (smích)

A.cz: Myslíte si, že žijeme v nostalgické době?

Je to složitější. V době internetu je všechno dostupné a tak mladí lidé dnes dělají umění tak, že si vyždibují kousky z minulosti a dávají je dohromady. Znamená to, že jejich umění nevychází z osobní zkušenosti nebo dokonce risku či osobní nutnosti a to je špatně. Proto jejich dílu chybí naléhavost a je to na tom cítit. Pořád je ale hodně lidí, kteří dělají zajímavou muziku.

Foto: Aktuálně.cz

A.cz: Muzikanti to dnes mají hodně těžké pokud jde o peníze. A platí to i pro vás. Na natáčení The Seer jste vydělal třeba tím, že jste nahrál písně pro jednotlivé zájemce, kteří za ně zaplatili pětset dolarů. Je tohle udržitelný model?

Jsem finančně v pohodě. Od patnácti let se živím sám a vždycky jsem nějak peníze vydělal. Protože jsem umělec, nemůžu se živit jinak než uměním a když mi někdo dá pět stovek za to, že mu pošlu písničku s jeho jménem, tak to udělám. Klidně zazpívám i někomu na svatbě. (smích)

A.cz: To by ale bylo dost drahý, ne?

No, to samozřejmě.

A.cz: Současný stav hudebního průmyslu vás nutí co nejvíce koncertovat. Nemáte strach, že narážíte na osobní fyzické limity?

Hrajeme tak, jak můžeme. Kvůli tomu jsem se narodil, miluju když stojím na pódiu. Natáčení desky je zdlouhavý a docela nudný proces, jsou v tom chvíle extáze, ale celkově je to jako stavět dům. Jedině na koncertě tě může vzít hudba po hlavě jako by to bylo kladivo a ty máš pocit, že opravdu žiješ. Někdy je to hodně extatický zážitek a někdy to jakoby směřuje k cíli, ke kterému nikdy nedojdeš. Takhle riskovat a sám sebe vystavovat kouzlu okamžiku, o kterém nevíš, jak skončí, to miluju.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

Další zprávy