Brian Eno na nové desce běží pod Windows

Karel Veselý
19. 11. 2010 14:00
Zakladatel ambientu nechal stroje skládat hudbu
Foto: Aktuálně.cz

Recenze -Jako součást propagace své nové desky Small Craft On A Milk Sea vypustil Brian Eno na internet bezmála desetiminutový rozhovor s fiktivním reportérem Dickem Flashem.

Redaktor neexistujícího časopisu Pork (možná parodie na portál Pitchfork) v něm pokládá Enovi zapeklité intelektuální otázky a sám si na ně rovnou i odpovídá,  jako kdyby svého hosta ani nepotřeboval. Vtipná scénka je ironickým štulcem žurnalistům, kteří si přivlastňují hudbu a tváří se, že jí rozumí více než tvůrci.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

Když si ale po nějaké chvíli všimnete, že Dick Flash je vlastně sám namaskovaný Eno, dostanete alternativní pointu. V ní jako kdyby slavný producent vzkazoval svým posluchačům - dost bylo složitých konceptů, pojďme se bavit. S vědomím této premisy lze novinku Small Craft On A Milk Sea brát jako vcelku povedený vtípek.

Génius v důchodu

Před dvěma lety si ho Britové zvolili mezi patnáct největších géniů světa a při prvním poslechu desky vás napadne, jestli tedy Brian Eno nechce svým krajanům dokázat, že ani v dvaašedesáti nepatří do hudebního důchodu. Pět let po „popové" písňové desce Another Day on Earth a dva po trochu rozpačitém sedánku s Davidem Byrnem Everything That Happens Will Happen Today se na nové desce Eno vrací zpět k abstraktnějším kompozicím.

Foto: Aktuálně.cz

Deska navíc vychází na proslulém elektronickém labelem Warp, což mělo Enovi nejspíše vylepšit mediální obraz, který trochu utrpěl producentskou prací na zvukově konzervativních deskách U2, Paul Simona nebo Coldplay. Někdejší člen Roxy Music, vynálezce ambientu, propagátor „východních přístupů" k hudbě i sonický experimentátor možná zatoužil po tom být znovu aspoň trochu „in".

Zlověstná atmosféra skladby 2 Forms Of Anger, nervní beaty Horse nebo duchařské syntezátory ala Boards Of Canada v Bone Jump vzbuzují dojem, že Eno si prošel katalog labelu Warp od Aphexe Twina až po Luke Viberta a stvořil vlastní odpověď na excentrické elektronické výlety, které sám na konci 70. let pomohl nastartovat.

Ve skutečnosti to ale bude spíše důsledek toho, že Eno natáčel desku se současnými epigony slavné elektronické éry Jonem Hopkinsem a Leo Abrahamsem. (První jmenovaný zahraje právě v pátek 19. listopadu na festivalu New New! v brněnské Flédě.)

Foto: Aktuálně.cz

Zatímco experimenty s warpoidními beaty tvoří jednu polovinu alba, druhou Eno naplnil křehkými ambientními kompozicemi. Byl to on, kdo deskou Ambient 1: Music for Airports v roce 1978 definoval tento žánr jako hudbu, „která musí být schopna přizpůsobit se na mnoha úrovních sluchových vjemů posluchači bez použití jakéhokoliv nátlaku - musí být stejně tak ignorovatelná jako zajímavá". Kompozice z druhé poloviny alba mají ovšem blíže k ornamentálnímu formalismu filmové hudby, jež vnucuje posluchači pocity podtrhující záběry kamery.

Ostatně není tajemstvím, že část materiálu ze Small Craft On A Milk Sea vzešla ze soundtracku, který Eno, Hopkins a Abrahams natáčeli pro duchařský film Petera Jacksona Pevné pouto - a který jim novozélandský režisér vrátil jako nepoužitelný.

Udělej něco nudného

Ačkoliv si ve zmíněném klipu dělá Eno ze svých konceptuálních hrátek trochu legraci, jeho nejnovější deska je nakonec nejpozoruhodnější právě coby "zpráva o metodě". Eno je hrdým studentem Johna Cage, propagátora náhody v hudbě, i pokračovatelem experimentátorů s generovanou hudbou, jako byl Iannis Xenakis. Small Craft On A Milk Sea tyto principy spojuje a dotahuje. Hudebníci prý při natáčení nechali počítače náhodně generovat akordy i jejich sekvence -  jako by v technologické době už skládaly ambientní hudbu samy stroje.

Foto: Aktuálně.cz

Deska znovu povyšuje náhodu na kreativní koncept, jenže výsledkem je bohužel spíš chaotická změť motivů, které končí dřív, než mohou posluchače pozvat na zvukové dobrodružství. Jestli se Eno vždycky snažil, aby jím produkované desky měly také jednotnou náladu, tentokrát se mu album rozpadá na sofistikovaně nekonfliktní hudbu a na sérii náčrtků nebo zkušebních testů.

Jedno z hesel, které Eno vložil do svých Oblique Strategies - kartiček se zenovými radami muzikantům, zní: „Udělej něco nudného." S novou deskou, která chce kombinovat někdejší postupy se současnými trendy, to naplnil až příliš dokonale.

Možná, že Enova novinka dotváří a ilustruje současné prostředí přesně - ovšem jen v tom smyslu jako zvukové motivy operačního systému Windows, které před lety vytvořil a které nás každé ráno vítají při zapnutí počítače.

 

Právě se děje

Další zprávy