Rozhovor - Domácí hiphopoví klasikové PSH ohlašovali třetí studiové album Epilog jako definitivně poslední. Měl to být polibek na rozloučenou, než se z Vladimira518 stane ředitel bezpečnostní agentury, Orion se vrhne na dráhu taxikáře a Mike Trafik bude v stánku prodávat párky v rohlíku.

Všechno je ale jinak. „Pořád čteš , že už nejsme to co dřív, a tak jsme se rozhodli jít tomu vstříc," vysvětluje Vladimir518. „Stal se z toho koncept desky, která zaznamenává jak se dá pohřbít hudební skupina."

Místo poslední desky PSH se tak Epilog stal koncepčním albem o smrti jedné legendy, čemuž odpovídají texty I pohřební obal. „Samozřejmě to může být poslední deska, ale rozhodně to není konec našich kariér," dodává Vladimir518. Album Epilog se bude křtít 4.6. v pražském klubu SaSaZu. 

Není to trochu nebezpečná hra? Nezachytí lidé jen informaci o vašem konci?
Vladimir518: My jsme to začali postupně prozrazovat, protože nechceme, aby to vypadalo jako trik na zvýšení prodejů. Už ty informace o nových zaměstnáních byly signál, že je to myšlený ironicky. Ne všichni to ale zcela pochopili.

Mike Trafik: Lidi doteď píšou v komentářích k našim trackům na YouTube, jaká je to škoda, že končíme.  V518: Dokonce i ke skladbě, ve které Orion přímo říká, že je to celé nadsázka. Vypovídá to hodně o tom, jak málo jsou lidé ochotní se do muziky ponořit. Místo toho poslouchají desku z mobilu jako kulisu.

Album nicméně zní jako určité shrnutí kariéry PSH. Každý máte vlastní projekty, není Epilog výsledkem kompromisu?

M: Jde víc o hledání shody než o prosazování osobních ambicí.

V: Když jsme se o desce poprvé bavili před dvěma lety, chtěli jsme ji udělat tak, aby odrážela současný taneční zvuk z Británie - věci jako Wiley nebo Dizzee Rascal. Postupně jsme ale dostali chuť se vrátit ke kořenům, ze kterých jsme vyšli. Když jsme si pak řekli, že tohle bude „jako" naše poslední deska, tak jsme dospěli k tomu, že bude ideální obě polohy spojit. Je to shrnutí, zakončení; vytěžení toho, co jsme za dobu spolupráce objevili. 

Na desce dostali výrazný prostor lidé z party kolem Romana Holého - Matěj Rupert, Michal Viktořík. J.A.R. jsou vlastně takoví zapomenutí pionýři českého rapu... 
V: My jsme se s JAR v jejich rapovým obdobím o pár let minuli. Postupně jsme se ale potkávali na koncertech, zjistili jsme, že máme stejné názory na muziku. Obě party to dělají podobně, taky mají vlastní ostrůvek v moři. Spojení je výhodný i z toho důvodu, že občas potřebujeme někoho, kdo umí zpívat, a oni někoho kdo umí rapovat, takže se to navzájem doplňuje.

M: Nám se to hodilo v okamžiku, kdy jsme pochopili, že by naše produkce mohla být hudebnější než obvykle. Zpěvy tady žalostně chybí; ne náhodou R&B pokusy u nás dopadly zoufale.

Hip hop v posledních letech začal neodbytně splývat s taneční hudbou, jak vnímáte tu proměnu vy, kteří jste s tímhle žánrem spojení už spousty let?
V: Odráží to naši dobu. Je normální, že otevřenější lidi přechází volně z žánru do žánru, není nutný být zavřený v jednom tunelu. Pro nás je to nevýhodný v tom, že v Čechách je hiphopová scéna konzervativní a někteří lidé z ní nám neustále podsouvají, že jsme se stali komerční skupinou.

Nikdo z nich si neuvědomuje, kolik jsme udělali rozhodnutí, aby se naopak něco takového nestalo. Měli jsme nabídky od velkých labelů, pozvánky na estrády, chtěli nás do reklam. My se chceme bavit muzikou, vytahovat dobrý momenty z toho, co se děje ve světě, a reagovat na to po svém.

M: Mě to přijde jako kruh, který se uzavírá. Třeba 2 Live Crew měli k taneční hudbě blízko už na konci 80. let.

V: Lidi nesledují, co se děje ve světě, hip hop se pro ně automaticky rovná devadesátá léta a zbytek je sračka.

Ve světě se ale zdá, že hip hop vyklízí pozice. Dokonce se ozývají hlasy, že je mrtvý. Dá se vůbec ještě o tom, co děláte vy, mluvit jako o hip hopu?
V: Já mám ke klasickému hip hopu nějaký vztah, protože jsem si tím prošel od začátku. Já se tady snažil dát hiphopovou kulturu dohromady. V začátcích grafitti writeři neposlouchali rap, rappeři se nezajímali o graffiti a DJové pouštěli z CDček. Měl jsem tendenci to dávat dohromady.

Pořád sleduju graffiti nebo se rád podívám na breakdance a věřím, že všechno bude mít svoji renesanci. Už to nebude přetrvávající zahnilost a zase bude zajímavý vysamplovat něco, dát k tomu bicí a rapovat do toho. My jsme na Epilogu chtěli ukázat to propojení minulosti a barevný současnosti. 

Na přelomu roku vyšla řada anket o desky dekády a Repertoár ve všech figuroval hodně vysoko. Nestal se z něj pro vás druh balvanu kolem krku?

Foto: PSH

V:

Pamatuju si dobu, kdy jsme Repertoár točili. Nebyla tu žádná deska podobnýho ražení. Byli tu sice JAR, Lesík, pak Chaozz, ale nic co by definovalo scénu, ze které jsme vzešli. Ta deska definovala strukturu, ze který se pak všechno rozvíjelo dál.

M: Ta deska řekla, že to tady je.

V: Dřív jsem ji možná vnímal jako kouli a nemohl jsem ji poslouchat, ale postupně jsem k ní našel cestu. Začíná splňovat to, co má - zápis té doby a věcí které se děly v subkultuře a ve městě.

M: I já jsem Repertoár jako kouli určitý čas vnímal. Všichni mi předhazovali, že jsem ten, kdo zničil krásu PSH novým zvukem, kdo rozšlápl tu hippiesáckou sedmikrásku na louce; ale ta už byla přitom dávno na maděru. Protože desku s tak pozitivně naivním vnímáním světa a rapový muziky prostě přejel čas. Náš cíl při tvorbě je se netočit v kruzích… V Čechách to funguje tak, že můžeš udělat jen jedinou věc, kterou se zapíšeš, a pak se s tebou táhne celý život.

Některé tvoje projekty jako ambiciózní audiovizuální kompozice Karel Gott Prager vědomě překračují hranice hiphopového ghetta...
V: Průměrný hiphopový fanoušek má v kompu nastahovaných dvacet desek z minulého tisíciletí, to je jeho hudební rozhled. Pro to, co dělám, potřebuju mít vyrovnanějšího partera, proto desky i label vypadají takhle a mají tuto atmosféru. PSH budou vždycky oscilovat na hranici žánrový a nadžánrový muziky.

Můžou nás tak poslouchat lidi, kteří jsou otevřenější a z každýho stylu si berou, co je zajímá. To je únik z toho průseru, do kterýho se můžeš dostat, když se rozhodneš být ortodoxně žánrový. Když ten žánr odejde, odejdeš s ním. Celej život musíš směřovat tak, aby byl otevřenej a složen z více vlivů, protože to je cesta k určitý omezenosti. 

V prvním týdnu se Epilog umístil v českém žebříčku na 13. místě se stejným počtem prodaných kusů jako nová deska Prago Union, kteří reprezentují určitou hiphopovou nostalgii.
V: Je to jejich cesta. My to vnímáme otevřeně, ať si každý dělá co chce. Nehodlám soudit muziku ostatních, starám se předně o tu svoji a veřejně se vyjadřuju pouze k hudbě, která mě nadchla. 

M: Pár věcí v rádiu jsem slyšel. A jeden beat mě hodně bavil, zbytek se mi pak začal slejvat dohromady. V týhle zemi je nostalgie po všem - po komunistech, po levným pivu, po špinavejch klubech, po tom, jak to bylo a už není a nikdy nebude. V celku pro mě osobně není zajímavá hudba z roku 2010, co se tváří, že je z devadesátýho šestýho.

V: Takhle bys to ale mohl říct o Havelkovi. Je to v pořádku. Každý má v tomhle hudebním termitišti svoji úlohu. Někdo prokopává cestu dopředu a někdo si užívá atmošku let minulých. Kdyby se všichni snažili o zoufalý progres, ztráceli bychom kontakt s minulostí. Největší problém ale vidím v tom, že se tady posuzují dvě desky - naše a Prago Union. Místo toho, aby jich bylo čtyřicet. Každá by reprezentovala jiný názor a pak by se z toho skládala zajímavá barevná scéna. Vychází víc desek než dřív, je jich ale pořád zoufale málo.

M: To samozřejmě, ale Melody Makers jsou přiznaný retro. Rap je živej současnej styl. Nemyslím si, že by PSH a jejich věci měly společnou třecí plochu s tím, co dělá Deph s Prago Union. Mě ta přemíra dogmatický nostalgie ve společnosti prostě sere; a to myslím obecně.

K nové desce vzniknou tři, možná čtyři klipy. Má to cenu, když v televizi se podobná hudba nepouští?
V: Cenu to má, třeba díky tomu, že YouTube umožňuje sledování klipů ve vysokém rozlišení. Místo toho abys čekal hodiny, než se klip objeví televizi, tak si na něj můžeš kliknout. U nás kapely netočí klipy, a když už tak jeden. Pro nás je audiovizuální podoba žhavá současnost. Spojení zvuku, obrazu a střihu má velkou sílu.

M: Je to završení desky a celého projektu. Vizuálno nás hodně baví, navíc klipové médium je fakt i díky Youtube živá věc.

Takže někde v budoucnosti můžeme od lidí kolem Bigg Boss čekat celý film?
V: Naše parta určitě směruje k filmu. Ne nutně o nás, ale jako k médiu. Kolem nás jsou lidi, kteří pracují u filmu a určitě si rádi vyzkoušej něco naprosto jinýho . My jim můžeme dát kreativní platformu. Myslím, že se k filmu nakonec probojujeme.