Rozhovor - Ceněná britská dvojice Andrew Hung a Benjamin John Power alias Fuck Buttons dokáže stvořit ze zvukových hraček a různého haraburdí fantasticky extatickou hudbu někde na hranicích invenčního industriálu, hypnotického elektra a hravého noise.
Jejich koncerty plné elektronických smyček a dronů, dlouhých tónů, dráždí zažité představy o žánrových škatulkách a patří k nim i neúprosný útok na sluchovody - jejich filosofie jim velí otočit knoflíky hlasitosti co nejvíce doprava.
Fuck Buttons přeměnili děs z hlukového zahlcení moderní civilizace ve slastně hypnotický bzukost svých hraček. "Občas se poštěstí, že nějaká kapela udělá tak radostný hluk, tak uforický, plný a skvělý zvuk - že vám nejen dokážou změnit náladu, ale proměnit i váš dosavadní pohled na svět," napsal o nich internetový magazín Drowned in Sound.
Příští týden se dvakrát představí v České republice. V pondělí dorazí do smíchovské MeetFactory, kde jim na večírku Bohemian Like You budou dělat společnost svým zasněným popem A Sunny Day In Glasgow ze Spojených států. V úterý se přesunou do brněnské Flédy, kde jim bude předskakovat domácí dvojice Kazety.
Andrew Hung a Benjamin John Power odpovídali na otázky Aktuálně.cz bezprostředně po strhujícím koncertě na dolnorakouském Donaufestivalu. Ani o půlnoci a po devadesátiminutovém zvukovém výplachu neztráceli humor.
Na začátek obligátní otázka: jak jste se dali dohromady?
Benjamin John Power: Studovali jsme oba v Bristolu, Andy dělal výtvarné umění a já ilustraci. Byli jsme už předtím kamarádi, seznámili jsme jako kluci se přes skateboard. V Bristolu jsme začali spolu chodit na koncerty, pak Andy udělal film, společně jsme k němu dělali hudbu a zafungovalo to.
Jak se vaše umělecké vzdělání promítlo do hudby? Pracujete třeba se zvukem, jako by to byly barvy?
Andrew Hung: Když děláme hudbu rozhodně nás víc zajímá textura nebo paleta zvuků. Určitě nezačínáme od riffu jako kdybychom byli kytaristi.
BJP: Tohle prostředí tě určitě hodně ovlivní. Pomohlo nám to prozkoumat různé druhy hudby.
Proč na koncertech nepoužíváte žádné vizuály?
BJP: Vizuální složka je důležitá, nakonec Andy dělá naše videoklipy. Teď se ale víc soustředíme na zvuk.
AH: Pracujeme na tom. Až to bude hotový, tak teprve pak budou naše koncerty dokonalé.
Světelná show je vážně hodně agresivní. Stroboskop dohromady s hudbou by klidně mohl někomu způsobit epileptický záchvat. Nestalo se to ještě?
BJP: Zatím ne. Ale někdy když zvednu oči a podívám se na ty světla, sám mám pocit že se mi rozskočí hlava.
Máte nějaký vztah k noiseové scéně zpoza oceánu?
BJP: Pro nás je to, čemu se říká noiseová scéna, velmi vágní termín. Nemáme moc rádi kategorizace a žánry. Záměrně se jim vyhýbáme, když mluvíme o své hudbě.
Hluk je přesto důležitou součástí vaší hudby. Přijde mi, že současní muzikanti se ho naučili používat pozitivně.
AH: Souhlasím. Chceme působit na posluchače pozitivními vibracemi.
Při koncertě dokonce stojíte naproti sobě, jako kdyby jste vedli se svými mašinkami hlukový souboj.
AH: Vidíš, nedávno nám někdo říkal, že to vypadá jako romantická večeře pro dva.
Při tvorbě své hudby používáte i spousty neobvyklých nástrojů, jako jsou ozvučené hračky, gameboye nebo dětské klávesy. A stejný karaoke magnetik, přes který zpíváte, mají doma i moje děti.
BJP: Když jsme poprvé začali spolu jamovat, byli jsme v domě našeho kamaráda, jehož děti mají spoustu těchhle hraček, a hrozně nás bavilo vyluzovat z nich zvuky. Ale to byl jen začátek, od té doby náš "arzenál" narostl, používáme cokoliv, z čeho se dá dostat zajímavý zvuk.
Hledáte nové nástroje, nebo zůstáváte u těch starých?
AH: Pořád se snažíme objevit něco nového. Nedávno jsme v kontejneru s odpadky našli zajímavě tvarovanou konev, zapojili jsme do ní mikrofon a začali ji používat.
Používáte neobvyklé nástroje i při koncertech?
BJP: Většinu z nich ano, ale s dopravou je pochopitelně problém. Když dáváme dohromady tracky, vždycky přemýšlíme, jestli to půjde hrát naživo, aniž bychom museli podvádět. Ale třeba vnitřek pračky, na který hrajeme v jedné skladbě na Tarot Sport, ten jsme museli nechat doma.
Jak skladby vznikají?
AH: Vlastně pořád stejně. Sedíme spolu v místnosti a kolem sebe máme tyhle divné nástroje a zkoušíme kombinovat jejich zvuky. Děláme s nimi různé blbosti - někomu by to mohlo připadat hodně naivní - než narazíme na něco, co se nám líbí a pak s tím pracujeme a zformujeme to do ucelené podoby.
Je speciální místo, které byste doporučili pro poslech vaší hudby?
BJP: Byli bychom asi docela neradi, kdyby se naše hudba spojovala s nějakým konkrétním místem, činností nebo situací. Řekl bych, že se hodí k čemukoliv.
Cestou sem jsem poslouchal Tarot Sport v autě a musím říct, že to dost svádí k tomu, abys pořád přidával plyn.
AH: To si dovedu představit. Možná bychom mohli na CD dávat varování, že to lidi nemají poslouchat při řízení.
BJP: Na druhou stranu to může mít pozitivní vliv na řízení, že tě to vybudí a neusneš za volantem.
Na poslední desce je skladba Olympians. Někde jsem četl, že jste ji poslali do soutěže o oficiální píseň londýnské olympiády 2012. Nebo to byl jen vtip?
AH: Jasně, mluvili jsme o tom s Borisem Johnsonem (současný starosta Londýna - pozn. KV). Moc se mu to ale nezamlouvalo, abych řekl pravdu.
BJP: Ne, bylo to jinak. Házeli jsme po něm CDčka s naší hudbou, když jezdil na kole v parku. Netrefili jsme ho, ale myslím že byl dost naštvanej. Takže to asi nevyjde.
Kde se vůbec berou jména, které písním dáváte?
BJP: Názvy písní často pochází z mentálních obrazů, které si s nimi spojujeme. Zrovna tahle věc měla takovou dynamickou atmosféru, tah na bránu. A když jsme Olympians dodělali, tak Andy říká: „Cítím se, jako bych byl na olympiádě."
Na svých nahrávkách jste spolupracovali s Andrew Weatherallem a kytaristou Mogwai Johnem Cummingsem. Jakou roli mají producenti při natáčení vašich desek?
BJP: Materiál byl v obou případech hotovej předtím, než jsme se s nimi vůbec seznámili. Vybrali jsme si je, protože jsme od nich chtěli, aby určité elementy v naší hudbě ještě podtrhli. Měli jsme jasnou představu, co chceme s naší hudbou dělat; rozhodně jsme měli v úmyslu, aby deska zněla velmi podobně tomu, co se děje na pódiu při koncertech. Andrew pro nás udělal remix, ze kterého jsme pochopili, že určité věci ohledně naší hudby cítí stejně.
A kdo bude produkovat vaše třetí album?
BJP: Jimi Hendrix!
AH: John Lydon.
BJP: Myslím, že Hendrix bude lepší. (smích)
