Rock není mrtvý. Jsou jen mrtvé rockové kapely

Karel Veselý
1. 4. 2010 10:50
Roman Holý vydává na CD nový projekt Neruda
Foto: EMI

Rozhovor - Domácí věrozvěst funku Roman Holý má nový projekt Neruda, který tentokrát míří do úplně jiných žánrových vod. Mozek Monkey Business a J.A.R. se na bezejmenném debutu inspiroval v rockové hudbě.

Stylově využil texty Martina Rusáka Kadnára (ex-Vanessa) nebo básníka Ivana Wernische a klávesy vyměnil za baskytaru. O vokály se postaral Matěj Ruppert, zbytek kapely tvoří Miloš Dvořáček (bicí u -123 min.), Lukáš Martinek (kytara u Yvonne Sanchez) a Petr Škarohlíd (kytara v Hentai Corporation).

Foto: EMI

Roman Holý jako rocker? To je největší šok domácí popmusic od okamžiku, kdy
Michal Penk přiznal v květnu 1990 přerod v rockera a vydal hardrockové album se skupinou Sing Sing! Ale vážně - může se člověk rozhodnout být najednou
"rockerem"?
Někdo si udělá radost koupí Panduru, někdo začne v padesáti fetovat, někdo popraví v recenzi dobrou desku, jiný si založí tvrdou kapelu. Lidské chutě a tužby jsou rozmanité. Já na hard rocku vyrůstal, mezi vinyly, které mi táta vozil, byl v podstatě jenom bigbít. Moje první kapela byla taky tvrdá, i Dr.Max byl v podstatě rock; je to pro mě velmi přirozená věc.

Není dnes už rock mrtvým žánrem?
Ano, dnes se rock je z mnoha pohledů jeví jako dost vyčichlá věc, ale to slovo má v sobě obrovskou spoustu podžánrů, kde se dá leccos zajímavého vyštrachat. Rock zahrnuje nejstrašlivější tancovačkové kapely, revivaly, ale i střelce typu Queens Of the Stone Age, Them Crooked Vultures nebo Muse. Je spíš mnoho mrtvých rockových kapel, ne rock.

Foto: EMI

Rocker Glenn Hughes na poslední desce Monkey Business, teď Neruda - není to trochu ideologická "zrada" vůči černé hudbě, které jsi 20 let v Čechách vyšlapával cestičku?
Glenn Hughes je vynikající soulový zpěvák, George Clinton miluje Franka Zappu a Hendrixe, bubeník od Prince uvádí jako svoji nejoblíbenější kapelu The Beatles. Jsou to zrádci stylu? V hudbě je dovoleno mnohé, vždy záleží na tom, jak chutný koktejl namícháte. Navzájem se vylučují jen nevkusná spojení - a i to je velmi subjektivní věc. Podstatné je zaujmout, přesvědčit. Těm dobrým se to daří a je jedno, jestli mlátěj do kytary, samplujou starý raritní desky, kroutěj čudlama za mix pultem a jejich bůh je Roland TS - 808, nebo sbíraj po celým světě etno zvuky.

Jaký má k rocku vztah Matěj Ruppert, který nazpíval vokály?
Myslím, že minimální. Matěj je rozený soulman nezatížený komunismem, tancovačkou, džískou, žebradlem, burzami s deskami Motörhead, výletem do Maďarska na Iron Maiden. Myslím, že ho sere i zvuk zkreslený kytary a všechny ty nekonečný sóla na jedno brdo.

Jak se ti ho podařilo přesvědčit, aby do toho šel s tebou?
Chtěli jsme především překvapit a pobavit sami sebe. Risknout nějakou změnu, zažít jinej vzruch. Asi proto na to přistoupil a nakonec si to snad i užil.

Foto: EMI

Podstatnou složkou Nerudy jsou texty. Ivan Wernisch, Fanda Pánek, Rusák - vypadá to jako návrat k dřevnímu českému "androši". Je to perverzní fascinace, nebo skutečná láska?
Podstatné je, že chceme zpívat o něčem. Wernisch je skutečná láska, Pánek fascinace. Český androš mě vždy přitahoval spíše texty a společenským postojem, než hudbou samou. Není nám dvacet a čím dál víc toužíme po osobnějších písničkách.



Neruda působí jako "best of" postupů a nálad českého undergroundu a nové vlny. Pro koho jste ji dělali? Má to být nostalgické ohlédnutí, nebo snad oživení?
No dovol, takhle českej androš nikdy nešlapal! Všechny desky děláme vždycky hlavně pro sebe a doufáme, že někoho chytnou. Opačnej přístup je pro nás dost nepřijatelnej. Udělalo by mi radost, kdyby přes Nerudu nějakej funky fanoušek objevil právě Wernische a třeba plastikovskou Hovězí porážku. Neruda je deska pro přestárlý skejťáky, který nepřestali věřit, že kytara ještě zdaleka neřekla poslední slovo.

Zdá se mi, že se na Nerudovi podařilo dostat do hudby zaťatost, tíseň, nebo dokonce vážnost - něco co se v současném pop music moc nenosí. Místo toho se používá ironie, citace, hravost... Je tohle "zvážnění" záměrné, nebo souvisí třeba s tvojí otcovskou rolí?

Foto: Aktuálně.cz

To vůbec ne. Myslel jsem si, že mé dvě malé děti nějak razantně promění moje další hudební směřování, ale tak to nefunguje. Změnily mi přístup k mnoha věcem, přinesly do života spoustu velmi cenných a nových ingrediencí. Myslím, že Neruda je na víc než jeden poslech, není jen vážný a zaťatý. Je i ironický, možná trochu poťouchlý, chvílemi nasraný, určitě nadržený, s největší pravděpodobností se teď usmívá, jak si s ním moc nevíš rady.

Jsi známý jako milovník béčkových nebo dokonce "céčkových" filmů - není taky Neruda trochu pokus natočit syrovou neučesanou desku, jejíž krása by spočívala v její nedokonalosti?
V poslední době sjíždím jen "efkový "filmy. Miluju všechny věci, který mě dokážou něčím provokovat, dráždit. Ano; i tak se to dá říct, po našich vyleštěných tanečních deskách jsme prostě zatoužili po změně. Původní záměr byl vše natočit za dva dny v nějakým sklepě, ten chlív rychle smíchat a ven s tím. Pak jsme ale vyměkli a patlali se s tím stejně rok.

Foto: I. Prokop

Obal k nové desce udělal Vladimir518, který se také objevuje v jedné skladbě. Jaký je váš vztah k českému hip hopu? S Matějem jste se objevili na Orikouli a pokud se nepletu, budeš mít jeden "beat" i na nové desce PSH. Berete je jako své následovníky?
Máme se rádi. Jsou pro nás ale spíš velmi zábavní kamarádi. Spojuje nás poměrně dost věcí, navzájem se respektujeme a z toho logicky vyplývají různé formy spolupráce. Mimořádně si rozumíme, vnímáme velmi podobně i hudbu, film, literaturu a dobře se nám spolu paří. Z toho prostě nemůže nic nevzniknout. A letos toho bude asi dost.

Dokonce to vypadá, jako kdyby hiphopová squadra kolem Bigg Boss konečně přijala J.A.R. jako skutečné praotce českého rapu…
Myslím, že Manželům roli praotců českého rapu přisoudili hlavně hudební publicisté. Při vší úctě, první pořádnej rapper byl u nás Michael Viktořík.

Foto: SONY BMG

Jak to bude s živou podobou Nerudy? Mají se fanoušci připravit na jiný zážitek než třeba na koncerty s Monkey Business? Méně elegance víc té urputnosti?
To se uvidí. Začneme zkoušet v květnu a pak bude snad křest. Ještě jsme si ani nezahráli, na desce jsem všechny kytary i basy namastil sám. Rockerská urputnost vzhledem k výběru spoluhráčů asi úplně nehrozí a  jiný než Monkey Business to bude zcela určitě.

Co říkáš na poslední vývoj kolem cen Anděl? Pokud se nepletu, ty a tvoje projekty patří mezi nejúspěšnější interprety historie českých hudebních cen, ať už se jmenovaly jakkoli. Neztratila cena v posledních letech kredit?
Ta cena ho bohužel nikdy ani úplně nezískala. Za časů páně Horáčka tam svitla jakás takás naděje, dnes je situace myslím úplně nejbledější. Myslím, že ten koncept "nóbl" večera na Nově, s vtipným moderátorem a za třpytu nasvícených log sponzorů, je dost mimo. Nejsme v Americe, ani v Anglii, dokonce ani v Německu. Průhledná pravidla, kredibilní složení akademie a celkově skromnější pojetí - to by cenám určitě pomohlo.

Proč hudebníci trpí tuhle podivnou "privatizaci" hudebního
dění, v níž si jedna agentura "uzme" dříve vcelku prestižní cenu pro svoje praktiky?
To je složitá otázka. Na začátku je fakt, že máš nominaci, tvoje ego zjihne a pak už se jen těžko vzdoruje. Ale myslím, že dozrál čas na velmi razantní změnu.

 

Právě se děje

Další zprávy