Londýn - Svoje skladby nazývají kryptickými jmény jako fold4,wrap5 nebo 6IE.CR, vystupují zásadně v naprosté tmě a na otázku, jak číst jméno jejich projektu, odpovídají: Jak chcete.
Rob Brown a Sean Booth neboli britská dvojice Autechre působí jako věrozvěsti techno-církve přímo z kyberpunkových románů Williama Gibsona. Klasikové experimentální elektronické hudby se do České republiky vrací po dlouhých třinácti letech; tuto středu zahrají v brněnské Flédě.
Dvojice, která se stala vlajkovou lodí sheffieldského labelu Warp Records, dokázala v polovině devadesátých let přemostit propast mezi klubovou elektronickou hudbou a akademickými experimenty soudobé vážné hudby.
Autechre jsou hrdí potomci italských futuristů, kteří na začátku dvacátého století volali po „dobytí nekonečné rozmanitosti hluků". Na rozdíl od pionýrů moderní hudby, kteří milovali zvuky města a strojů, se ovšem dvojice Brown a Booth vydala hledat zatím neslyšené do sféry čistě digitální.
Duch ve stroji
„Sedíte pohodlně? Toto album je určené pro dlouhé cesty, tiché noci a ospalé úsvity v klubech. Poslouchejte s otevřenou myslí," varovaly posluchače poznámky na kompilaci labelu Warp nazvané Artificial Intelligence, na níž v roce 1992 Autechre debutovali. Pro dva tehdy sotva osmnáctileté kluky z Manchesteru to byl symbolický začátek - v následujících letech je budou novináři střídavě kritizovat a chválit za to, že jejich hudba zní jako výtvor počítačové umělé inteligence.
„Je to absence lidskosti, kvůli níž selhává posluchačův pokus vytvořit si k jejich hudbě nějaké citové vztahy," napsal na konci tisíciletí v knize Energy Flash publicista Simon Reynolds. „Jako kdyby ono aut na počátku jejich jména naznačovalo souvislost s autismem. Nemůžete si pomoci a při jejich hudbě se vám musí vybavit obraz dvou kluků obklopených svými techno hračkami a beznadějně ztracených ve svém vnitřním, předverbálním světě barev, struktur a kontur."
Zabloudit v hudbě Autechre je velmi jednoduché, neboť zde není nic, čeho by se posluchač mohl chytit. Je to jako mimozemské město postavené podle nám nepochopitelných pravidel. Z jejich puristicky elektronické hudby jako kdyby byl člověk dokonale vymazán; je to svět, v němž počítače komunikují jen mezi sebou. Na deskách z poslední dekády to platí doslova. Autechre totiž experimentují s generativním software, který vytváří hudbu bez zásahu hudebníků.
Eric Satie v rozbité elektrárně
Na začátku března letošního roku Autechre vysílali do světa ze své webové stránky dvanáctihodinový mix, který hodně prozradili o svých hudebních inspiracích. Vysílání začali s hiphopovou hymnou My Uzi Weights A Ton od Public Enemy, pokračovali s pionýrem samplingu Keithem LeBlancem a několika raritními remixy z raných časů rave scény.
Během prvních dvou hodin došlo i na německé předchůdce ambientu Tangerine Dream nebo amerického jazzmana Herba Alperta. Všechno je v jejich hudbě nějak přítomné, jen jaksi ve velmi abstraktní podobě.
Booth a Brown vyrůstali v industriálním Manchesteru za zvuků electro hip hopu a industriálu, jenže pak na konci osmdesátek přišla acidhouseové horečka a všechno postavila na hlavu. Autechre se stali pravidelnými návštěvníky ilegálních rave večírků, nicméně hudba, kterou produkovali ve svém domácím studiu, měla větší ambice než jen rozhýbat tanečníky na parketu. Jejich první singl Cavity Job začíná symbolicky zvukem zubařské vrtačky.
Ačkoliv Autechre byli zařazováni právě do kontextu britské rave scény, jejich nahrávky vždy umanutě kráčely vlastní cestou. Rané desky Amber, Incunabula a hlavně Tri Repetae pomohly definovat podžánr „inteligentní taneční hudba" a staly se pádným argumentem proti všem pochybovačům, kteří v taneční horečce první poloviny 90. let viděli jen hédonistické třeštění.
Zvukově i rytmicky invenční nahrávky Autechre spadají do linie experimentální hudby, jež využívá fantastického potenciálu nových technologií. Tady Booth a Brown patří nepopiratelně po bok Xenakise, Vareseho nebo Stockhausena. O to více, že na deskách z nulté dekády opustili i poslední vazbu s klubovou scénou - "čitelný" rytmus. Přelomem byla deska Confield ze začátku tisíciletí.
„(Rytmus) už nás nelimituje tolik, jako když jsme začínali," prohlašovali tehdy a na nahrávkách se vydali do světa beatových abstrakcí, k jejichž pochopení by jeden potřeboval - s trochou nadsázky řečeno - algoritmické pravítko.
Aktuální desáté album Oversteps, které vyšlo tento měsíc, je pokračováním této cesty - jen pod všemožným praskáním, chybovými šumy a skřípoty se na povrch derou jemné meditativní syntezátorové melodie. Zní to, jako kdyby Eric Satie hrál koncert na Moog u rozbité turbíny přečerpávací elektrárny.
Image/ne-image
Autechre se nikdy netajili tím, že jejich hudba je výsostně elitářská záležitost a posluchačům nijak cestu k ní neulehčují. Naopak, pečlivě uzavírají všechny vedlejší cesty, které by mohly narušit posvátný prostor mezi uchem a reproduktorem/sluchátky. Proto ony kryptické názvy písní, rozmazané promo fotografie i hraní v absolutní tmě.
Součástí této image/ne-image je i strohý design desek, který pochází ze sheffieldského studia The Designers Republic, jež se inspiruje ruským konstruktivismem. Ačkoliv studio vloni oficiálně ukončilo existenci, pro nejslavnější klienty ještě vytvořili na rozloučenou obal novinky Oversteps.
Autechre tvrdohlavě odmítají spojit hudbu s jakoukoliv ideologií. Jediným případem bylo EP Anti vystupující otevřeně proti zákonu Criminal Justice and Public Order, jež měl zamezit ilegálním tanečním večírkům charakterizovaným v zákoně "posloupností nebo následností repetitivních beatů."
Autechre ze sebe sňali pověst sucharů a skladby vtipně vytvořili s pomocí software, který vylučoval možnost jakékoliv podobnosti dvou po sobě následných rytmických vzorců.
Na obal pak napsali následující vzkaz: „Desku můžete hrát na 45 i 33 otáček, nicméně doporučujeme přítomnost právníka a muzikologa, který v případě policejního zásahu potvrdí, že naše hudba není repetitivního charakteru."
S Autechre ve středu v brněnské Flédě na večírku Itch My Ha-Ha vystoupí také jejich dvorní DJ Rob Hall, který s nimi spolupracoval na projektu Gescom. Zajímavým hostem večera bude multidisciplinární umělec Russell Haswell, který zašel v hloubání digitálních zvuků ještě o něco dále než Autechre. Jeho experimenty označují odborníci jako „extrémní počítačovou hudbu".
