New York - Americké rockové kvarteto OK GO před necelými čtyřmi lety ukázalo, že kapele dnes ke slávě může stačit jen chytrý nápad a o zbytek se postará internet. Ke skladbě Here It Goes Again natočili za pár dolarů na běžeckých trenažérech vtipný klip, který pak na YouTube shlédlo bezmála padesát milionů lidí.
Video jim vyneslo mimo jiné Grammy a katapultovalo je mezi hvězdy. K popularitě přispěla i funkce embed, jež umožňuje video-obsah z obřího internetového skladiště umístit a zveřejnit kdekoliv jinde na webu od amatérských blogů pro zpravodajské servery.
Když letos OK GO natočili na podporu singlu This Too Shall Pass další zábavný klip, slibovali si stejný virtuální úspěch. Jenže jejich chlebodárce - nahrávací společnost Capitol/EMI - jim šíření klipu zatrhl.
Ačkoliv YouTube disponuje při propagaci hudby na internetu obrovskou silou, velké nahrávací společnosti, mezi něž EMI patří, funkci vkládání u svých klipů standardně zakazují. Nelíbí se jim, že by neměly šíření video-obsahu pod kontrolou, zvyšovaly by atraktivitu jiným mediálním hráčům a sami si tak krátily zisk z prodeje klipu na iTunes.
Ve hře je také exkluzivita obsahu na internetové hudební televizi Vevo, kterou vloni spustily velké nahrávací společnosti ve spolupráci s Googlem jako komerční a z reklamy žijící ekvivalent YouTube.
"Jejich rozhodnutí nás pěkně naštvalo. Snažili jsme se je přesvědčit; marně, ale chápeme jejich postoj. Zatímco my se zodpovídáme fanouškům, oni se zodpovídají svým akcionářům," komentovali situaci hořce OK GO.
Klip natočený ve spolupráci s dvoustovkou členů pochodové kapely skoro nikdo neviděl. Ale skupina, která si na své vizuální stránce dává opravdu záležet, se s tím odmítla smířit. Našli si sponzora a bez peněz nahrávací společnosti natočili nový klip, který před pár dny umístili na YouTube s povolenou funkcí vkládání.
Pro novou verzi klipu k písni This Too Shall Pass sestrojili členové kapely s několika kamarády monstrózní "stroj", který funguje na efektu domina. Jednotlivé předměty a udělátka si předávají svoji kinetickou energii a uvádějí tak postupně do pohybu další části. V angličtině se mu říká Rube Goldberg machine podle amerického karikaturisty, který tyto stroje maloval.
Konstrukce stroje trvala měsíc a půl a pomohli jim s ním vědci z Syyn Labs, kteří předtím spolupracovali například s NASA. Samo natáčení probíhalo v půlce února a průběh procesu je zaznamenán na jeden záběr, který se prý povedl až na šedesátý pokus.
Klip trochu připomíná vtipnou lo-fi rukodělnou verzi slavné reklamy na Hondu Accord; pokud si vzpomeneme, proč vznikl, může to být i docela dobrá metafora k bezmyšlenkovitému fungování skomírajícího hudebního průmyslu.
Každopádně podle očekávání slaví na internetu obrovské úspěchy; jen za prvních pět dnů „nasbíral" na YouTube přes tři miliony přehrání. Jestli ale bude atakovat historicky nejúspěšnější virální videa jako Charlie bit my finger - again! (150 milionů přehrání) nebo Evolution of Dance (135 milionů), to se ještě ukáže.
Historicky nejpopulárnějším hudebním virálním klipem je 7 Things Miley Cyrus, který vidělo přes sto milionů uživatelů, I Know You Want Me (Calle Ocho) latino-rappera Pitbulla nasbíralo zhruba o deset milionů méně.
Osmdesát milionů uživatelů zajímal záznam vystoupení Susan Boyle z britské televizní soutěže Britains Got Talen. Byl to právě YouTube klip z jejího provedení I Dreamed A Dream z muzikálu Bídníci, který z ní vloni v dubnu udělal prakticky přes noc hvězdu. Jejího debutového alba se prodalo přes osm milionů kusů.
Počty diváků na YouTube jsou ale někdy dílem podvodů. Klip kanadské zpěvačky Avril Lavigne Girlfriend byl první, který v červenci 2008 překročil sto milionů přehrání. V YouTube si ale na podezřele vysoká čísla posvítili a zjistili, že za němi stojí akce fanoušků, kteří se rozhodli, že skladbě pomůžou v žebříčku nejsledovanějších virálních fenoménů a naprogramovali webový skript, který přehrával na počítačích nadšenců klip pořád dokola.
