Recenze - Velká Británie a hip hop? Ještě donedávna to nešlo příliš dohromady. Abych byl přesný -samozřejmě, že i Britové v naší dekádě ve velkém konzumovali americké hvězdy „urban music" - Eminem, Akon nebo Timbaland sbírali na britském žebříčku jeden hit za druhým. Ale britské hiphopové hvězdy aby jeden lupou pohledal. Alespoň donedávna.
Letos vrchol UK Singles Chart okupují domácí rappeři pravidelně. A nejsou to umělé rychlokvašky. Generace undergroundové scény, která byla na začátku tisíciletí doma v klubech stejně jako v éteru pirátských vysílaček, si konečně došla pro komerční úspěch. V jejím čele kráčí Dizzee Rascal, který právě vydal čtvrté album Tongue N' Cheek a vystoupí 16.listopadu v Praze v Lucerna Music Baru.
Rapová sbíječka
Dylan Kwabena Mills alias Dizzee Rascal je dítě východolondýnské čtvrti Bow, na jehož sídlišti obývaném převážně rodinami přistěhovalců se zrodil undergroundový styl grime. Spojoval rytmické podklady britské podoby stylu garage a lásku k americkému rapu. Sotva Mills dosáhl plnoletosti, přidal se k místní partičce rapperů Roll Deep, kterou vedl „otec grime" jménem Wiley a v osmnácti natočil debutové album Boy in Da Corner.
Syrová deska o peripetiích dospívání s beaty vyrobenými na hrací konzoli Playstation získala v roce 2003 prestižní cenu Mercury pro nejlepší britské album roku a zdálo se, že před Rascalem je hvězdná kariéra. Jenomže nekompromisní texty a tvrdé pouliční beaty celkem pochopitelně v žebříčku nezabraly.
V klipu k Stand Up Tall z jeho druhé desky Showtime se už producírují čokoládové krásky dole v kalhotkách a nahoře v uniformě londýnských bobíků a nebo tričku Sex Pistols. Ani pokus udělat z grime britskou verzi amerického gangsterského rapu ale nevyšel a také třetí album Maths + English byla schizofrenní kolekcí na půl cesty mezi imitací zámoří a něčím originálním. A toho druhého bylo pohříchu příliš málo.
Následoval vyhazov od labelu a návrat do klubového podzemí. Jenomže pak se Rascal zjevil jako fénix a vloni v létě stanul na čele britského žebříčku se skladbou Dance Wiv Me.
Britův splněný americký sen
Rascal, stejně jako jeho kolegové z grimeové scény, se nikdy netajili tím, že by spíše než v programech pirátských rádií raději viděli svoje jména na špici hudebních žebříčků. A nabídka od retro-disco producenta Calvina Harrise se nedala odmítnout. Zaprodání? Ve světě hip hopu má tento pojem trochu jiný význam než třeba v rocku.
Nakonec sám Rascal už ve svých začátcích převzal rétoriku zámořských rapperů, kteří tradičně sní o penězích jako o jednosměrném lístku z nevábných životních poměrů. Dizzee Rascal prostě není bělošský flákač Mike Skinner z The Streets, pro kterého je vymezení proti konzumnímu kapitalismu postojem samo o sobě. Rascal je černoch, který chce uspět v bílém světě stůj co stůj.
Něco bylo ve vzduchu. Měsíc před triumfem Dance Wiv Me dobyl druhé místo jeho mentor Wiley s taneční peckou Wearing My Rolex. Cesta někdejších undergroundových hvězd ke komerčnímu úspěchu byla otevřená.
Dizzee Rascal i Wiley našli recept, jak si získat přízeň mainstreamu - svůj rap spojili s osmdesátkami střiženým tanečním stylem electro, který za posledních dvacet měsíců nečekaně vyletěl na vrchol popularity na obou stranách oceánu. Rascalovo čtvrté album Tongue 'n Cheek celkem logicky z tohoto zvuku těží maximum.
Vzájemná výpomoc
Za letošní kalendářní rok už Dizzee Rascal posbíral dvě čísla jedna na britském žebříčku - nejprve v květnu ovládl pořadí na dva týdny s Bonkers, jež mu napsal (nebo spíše naprogramoval) americký producent Armand Van Helden. Na konci srpna pak přidal další jedničku za skladbu Holiday, s níž mu znovu pomohl Calvin Harris.
Její instrumentální podklad dokonce mohutnými syntetickými plochami připomíná epický taneční styl trance. Není to náhoda, největší hvězda tranceové scény - Holanďan DJ Tiësto, který si běžně za vystoupení účtuje statisíce euro - je autorem poslední skladby alba nazvané Bad Behaviour.
Trochu to vypadá, jako kdyby si grimeový rappeři a hvězdy evropské klubové scény vzájemně pomohli k dobytí singlových žebříčků. Oba styly přitom ještě nedávno odborníci odepisovali jako nezajímavé a s nulovým komerčním potenciálem.
Cesta, kterou Rascal za šest let od Boy In Da Corner vykonal připomíná snahu ambiciózního a zároveň vynalézavého obchodníka, který tak dlouho hledá skulinku na trhu, až ji najde a pohádkově zbohatne. Vlastně nejsme tak daleko od pravdy: všechny úspěšné singly i aktuální album vychází na jeho vlastním nezávislém vydavatelství Dirtee Stank.
Rascal v cestě na vrchol není sám. V letních žebříčkových soubojích se potkal s kolegou Tinchy Stryderem, který zatím letos získal dvě hitparádové jedničky. Před léty jako teenageři žhavili mikrofony ve studiích pirátských vysílaček, teď přestoupili do vyšší ligy komerčních stanic s elektronickým popem nového druhu.
Dizzee Rascal: Tongue 'N Cheek. CD, 42 minut. Vydala firma Dirtee Stank, 2009.
