Boston - Americké filmové a nahrávací společnosti pokračují v ofenzivě proti stahování z internetu. Nejnovějším exemplárním zákrokem, který má odradit od "bezplatného" pořizování filmů a hudby, je trest pro amerického studenta Joela Tenenbauma, na kterého podaly žalobu.
Soud v Bostonu mu nyní nařídil, aby za nelegální sdílení hudby zaplatil čtyřem nahrávacím studiím pokutu 675.000 dolarů (12,2 milionu korun).
Pětadvacetiletý student bostonské univerzity přiznal, že stáhl a dále na síti poskytoval přes program Kazaa 30 písniček, mimo jiné od Nirvany nebo Green Day. Hudební firmy vyčíslily škody, které jim způsobil, na 750 až 30 000 dolarů za skladbu.
Hrozila mu přitom celková pokuta 4,5 milionu dolarů, protože podle federálního zákona je možné vyčíslit ztrátu za jednu ukradenou nahrávku až na 150 000 dolarů.
Druhý úspěšný pokus
Tenenbaum se v krátké době stal druhým Američanem, který kvůli nelegálnímu stahování hudby stanul před soudem. V červenci soud v Minneapolis rozhodl, že Jammie Thomasová-Rassetová za porušení právní ochrany u 24 skladeb musí zaplatit mnohem vyšší částku - 1,92 milionu dolarů.
| Čtěte také: Odsouzený Pirate Bay čelí další žalobě z Hollywoodu Právník: Sdílení je podobné organizovanému zločinu Zakladatelé Pirate Bay odsouzeni, ale stahování nezmizí |
Podle amerických médií šlo o vůbec první případ, kdy velká vydavatelství uspěla se svou žalobou u soudu. Podle BBC bylo podáno na 26 tisíc žalob, většina však skončila, aniž by se dostala k soudu. Tedy dohodou na zaplacení pokuty.
Právník zastupující vydavatelské firmy tehdy rozsudek přivítal. "Jde o jasný signál, že stahování a distribuce našich nahrávek není v pořádku," řekl Richard Gabriel.
Oba soudy jsou odrazem nové taktiky: firmy preferují rychlý rozsudek, i když vysoudí (podle nich) menší množství peněz, než aby se přetahovaly u soudu do doby, až proces přestane zajímat média.
Jak se zdá, navíc nežalují hudební maniaky ani notorické sdíleče, kteří jsou součástí internetové komunity a výměna dat je pro ně principielní otázkou, ale spíše lidi, kteří si hudbu stáhnou jen občas nebo stahování teprve zkoušejí.
Dává to smysl: takový rozsudek může mít větší preventivní účinek na "většinovou" společnost, která si aspoň občas CD kupuje - a k tomu ji zajímají velká jména mainstreamové hudby, jež nahrávací společnosti živí a jejichž "sdílení" je tedy nejvíc poškozuje.
Možná to dopadne jinak
V druhém případě se ovšem firmy možná přepočítaly. Joel Tenenbaum sice projevil radost, že mu nenapařili milionovou částku. Ale jinak se ke sdílení "hrdě" přiznal s tím, že od roku 1999 si z "té obrovské knihovny, která je před vámi" pořídil přes osm set songů.
Případ, na kterém podílejí studenti Harvardu, se tak může otočit až v přelomovou právnickou kauzu - ale hlavně v demonstraci semknutosti internetové komunity, v rámci níž se vytvořilo vlastní pojetí solidární etiky. A nakonec může vynést nahrávacímu průmyslu spíš negativní image.
Záhy po rozsudku byla ostatně prostřednictvím Twitteru rozběhnuta veřejná sbírka, která má Tenenbaumovi pomoct zamáznout pokutu.
Tenenbaum to ještě může přiživit tím, že ji odmítá využít. Peníze, které na konto připutují, prý nepoužije na zaplacení pokuty, protože nechce, aby je dostaly nahrávací společnosti. Dá je těm, kteří mu pomáhali s právní přípravou procesu; mnozí to prý dělali zadarmo.
"Řekl jsem u soudu, co jsem chtěl: že jsem stahoval hudbu. To je rozsudek proti mně a já si to zodpovím. Nikoho jsem proto o pomoc nežádal," vzkázal na svém blogu. Když bude nejhůř a neuspěje s odvoláním, vyhlásí prý osobní bankrot.
Jeho právník argumentoval tím, už že je z generace, která dělala to, co dělají všechny děti, protože milují hudbu a technologie. A dodal, že firmy se nedokázaly na internet dost rychle adaptovat.
Podívejte se na Nine Inch Nails
Soudce ale trval na tom, že rozsudek bude zprávou, že sdíleči ubírají umělcům a dalším lidem zainteresovaných v hudbě podstatnou část jejich oprávněných zisků.
Sám Tenenbaum v jednom z rozhovorů po rozsudku řekl, že nechce umělcům vůbec ubírat jejich peníze, ale že víc než dvě třetiny z nich prý stahování za hrozbu nepovažují - a jako příklad uvedl Trenta Reznora z Nine Inch Nails. Ti, kteří mu už pomáhají v odvolání, zase vidí v procesu ukázku moci nahrávacího průmyslu a jejich lobbingu, který uplatňují i na právní moc.
Firmy přes nový postoj nicméně nezapomínají atakovat ani zdroje a organizátory stahování: před několika dny podaly už druhou žalobu na server Pirate Bay.
