Rozhovor - Akordeon je nástroj většinou spojovaný se staropražskými písněmi z teleshoppingu nebo v lepším případě s lidovou hudbou. Finský divous Kimmo Pohjonen se ho ujal a rehabilitoval ho před fanoušky nejen rocku, ale i elektroniky a vážné hudby.
Od tohoto vystudovaného akordeonisty se nedočkáte hospodských dumek, ale daleko spíš divokého elektro kvílení, kdy tento dříve nevinný nástroj znásilňuje hned několik zvukových efektů a samplerů.
| Čtěte také: Jon Anderson: Chtěl bych si s publikem zazpívat karaoke |
Démon z pověstné Sybeliovy akademie z Helsinek svým pionýrským přístupem oslovil nejrůznější hudební osobnosti, zahrál si například s Kronos Quartet, vystupuje jak sólově tak coby člen nejrůznějších elektro-akustických formací. Na Colours of Ostrava přijíždí s triem KTU (čti jako K2), kde kromě něj působí ještě dva členové King Crimson, bubeník Pat Mastelloto a kytarista Trey Gunn.
Na Colours of Ostrava budete vystupovat se skupinou KTU, které vyšlo nedávno druhé album Quiver.
Nahrávání tohoto alba bylo pro nás velmi nové. Sice jde o druhou desku KTU, ale vlastně první, kterou jsme nahráli klasickým způsobem. První album jsme nahráli za pár dní v Helsinkách, v podstatě naživo. Tentokrát to bylo nejen daleko více práce, ale byla i mnohem dobrodružnější.
Jak vůbec vznikaly nové skladby KTU? Komunikujete přes internet?
Přesně, jinak to ani nešlo. Máme všichni poměrně dost práce a mail byl jediná možnost, jak si vysvětlit o co nám v jednotlivých skladbách jde. Nakonec jsme nahrávali ve třech studiích, jak v Texasu, tak i v Helsinkách, a myslím, že je na albu naše společné úsilí hodně vidět. Dalším rozdílem od prvního alba je také neúčast elektroniky, všechno je vlastně živé.
Jaké jsou hlavní inspirace KTU?
Celé to vlastně začalo někdy na konci devadesátých let, když jsem se seznámil King Crimson. Už tehdy jsme chtěli udělat něco společně. Takže možná tady je hlavní inspirace, bavilo nás být spolu, máme stejný smysl pro humor a pokud toto funguje, tak se hned hraje lépe. Nebo máš alespoň chuť s takovýmito lidmi spolupracovat. V tom je podle mne hlavní tvůrčí síla této kapely.
Jak jste říkal, hrajete různé styly s mnoha jinými interprety. Když skládáte nějakou skladbu, přemýšlíte již dopředu, pro který projekt bude?
Někdy ano. Ale vlastně jde spíš o náhody. Když jsem psal pro KTU, tak se mi povedlo napsat přitom mnoho hudby pro můj úplně jiný projekt. Vlastně se snažím spíš improvizovat, když zrovna nejsem na turné a jsem doma v Helsinkách, tak tím trávím valnou většinu času. Jeden den se povede něco pro KTU, jindy zas něco jiného. No a někdy také nic. Vlastně skládám skoro pořád, a když se mi zrovna nehodí nic pro projekty, na kterých pracuju nyní, tak si ty nápady schovávám.
Akordeon je obecně považován za nástroj spíše lidové hudby. Vy se tím zjevně neřídíte a dokážete ho uplatnit ve vážné hudbě nebo v rocku, kombinujete ho s různými efekty. Myslíte, že jste již objevil všechny možnosti tohoto nástroje?
Víš, to je věčná otázka. Někdy ten pocit mám, a najednou mě ta věc zase znova překvapí. Podle mne má hráč na akordeon dvě možnosti. Tento nástroj je velmi výjimečný má skvělé akustické vlastnosti. Ve spojení s technickou dovedností dokáže téměř cokoliv.
Ta druhá možnost je spojit ho s různými efekty, procesory a dalšími různými technikami. Tak jsem se rozhodl já někdy kolem roku 2004 a od té doby se nestačím divit. Koupil jsem si MIDI a pokusil se s ním akordeon propojit, vyšel z toho naprosto neuvěřitelný zvuk. Právě na něm jsem postavil svůj současný zvuk a ten se snažím využívat, jak v rockové kapele jakou jsou třeba KTU, ale i ve spojení s akustickými sdruženími nebo další elektronikou. To pole je velmi široké.
Většina hudby, na které se podílíte, je instrumentální. Práce se zpěváky vás neláká?
Ale já občas zpívám! Ale je to pravda, vlastně mě to moc neoslovuje. Už třeba jen proto, že když se něco zpívá, tak to vlastně tak či onak závisí na textu, ta hudba je slovy ovlivněna. Respektive její dopad na posluchače. Což se mi úplně nelíbí. Rád bych využíval víc svůj hlas, ale zatím jsem nepřišel na to jak přesně s ním naložit.
Finská hudební scéna je velmi zajímavá a různorodá. Jak je ale možné že momentálně nejznámější finskou skupinou jsou Lordi?
Tak to je úplné dno. Lordi udělali něco úplně jiného, než co v té hrozné nudě kdy bylo. Jinak samozřejmě máme opravdu mnoho velmi originálních skupin a interpretů, kteří zdaleka nejsou tak známí jako oni. Ale také na tom trochu nesou svoji vinu, pořád říkají, já nechci do studia, já nechci do televize. Jenže jinak to dneska nejde. Ale podle mého je vlastně dobře, že Lordi vyhráli tu ubohou středoproudou soutěž. Alespoň se něco dělo.
