Válečník Landa žije ve špatné fantasy. Češi na to slyší

Kamil Fila Pavel Kroulík, Pavel Turek, Kamil Fila, kf, krk, tur
16. 6. 2009 9:40
Kulturní tri@log: Recenze alba Nigredo

Fila: Možná bychom měli začít tím nejméně důležitým - hudbou. U Daniela Landy člověk může čekat především pochodové písně a občas odrhovačku do pijatyky. Pochoďáky v Nigredu máme (Waltr, Tommy, Ute & Marry) a hospodskou odrhovačku do rádia taky (Jen, ať to sype!). Svým způsobem silnou stránkou Landova skladatelského umění jsou balady.

Poté, co si osedlal, uštval a uřval Kryla, se mu v Nigredu zachtělo být písničkářem Nohavicova ražení. Úvodní Prolog zní ale spíš jak od Jahelky, nebýt textu. Překvapí arabské rytmy a melodika u skladby Afghánistán; zní to podobně, jako když ve Valčíku a spol. užívá čardášové motivy. Člověk má vždycky pocit, že chce tu cizí kulturu hlavně ponížit, respektive, že s ní nevede dialog. Afghanistán nakonec není žádné etno nebo world music, ale jen snaha oslavovat válečníky na všech stranách.

Na Nigredu mě taky vysloveně překvapilo, jak ve skladbě Eurosong nepokrytě vykrádá Rammstein (2:48-3:12). Tady někde se ukrývá hlavní perverze celé jeho tvorby. Rammstein jsou svým ideovým postojem pankáči a anarchisti (mj. odpírači vojenské služby), kteří si dělají legraci z nafouklého chlapáctví, čemuž odpovídají jak texty, kterým tady ovšem skinheadi nerozumějí, tak ohromně vtipné klipy. Landa chce naopak být opravdový chlapák a jeho image vyhovuje lidem, kteří se hudbou chtějí stimulovat k „akci".

Kroulík: No asi bysme neměli na to nejmíň důležitý zapomenout, už proto, že hodnotit bez kontextu - teda mechanicky a „řemeslně" - úroveň hudby a textů, tak si tady spousta lidí představuje recenzi.

Já bych ty songy rozdělil zhruba na dvě kategorie a vidím je hodně podobně. První jsou takový ty Landovy dumky, který mi nejvíc připomínaj vykládání tarotovejch karet - smrt, zmar, král, oběšenec, strach - a celý to zní jako Kryl, kterej se zbláznil a přehnal to s testosteronem.

Foto: Petr Protivánek

Mimochodem perverze Landovy tvorby je i v tom, jak odlišně (si) oba užívají výraz „nabitou parabelu".  A druhá skupina na desce jsou pak Landovy různě nakrknutý bojovky - Rammstein totálně beze smyslu pro humor.

Nicméně to pořád neodpovídá na tu otázku, jestli jsou ty jeho písničky "samy o sobě" kvalitní a jestli má Landa talent; pokud má ta otázka smysl. Musím říct, že na papíře mi to přijdou legrační veršovánky, ale když je pak slyším, vnímám z nich takovou zvráceně temnou sílu.

Turek: Nevím, jestli je to talent, ale Landova výhoda je jeho hlas. Když mi leze sluchátkama do lebky, tak se ty naivní veršovánky z bookletu - „kamarád lítá rád" - mění v agresivně brutální ideologii. Přitom jeho téma zůstává s minimálníma obměnama stejný jako za dob Orlíku.

Jestli teď ve skladbě Nigredo mluví o osamělém zbitém rytíři táhnoucím zemí, tak je to jen obměna toho samého archetypu Bílýho jezdce pro 21. století. Pouze autor do výrazových prostředků absorboval trochu politické korektnosti a všichni mu to sežrali.

Daniel Landa
Daniel Landa | Foto: Roman Souček
  

Za Landův největší talent pak v tomhle ohledu pokládám jeho schopnost oslovit masu lidí, která se bojí konfrontovat s čímkoli, co přichází z venku. Jednotlivce, kteří jsou tolik nejistí ve svojí identitě a nesebevědomí, že dialog s cizí kulturou berou jako hrozbu, a ne jako možnost obohacení. Jednotlivce, kteří nejsou ochotní a možná ani schopní naučit se jakejkoli světovej jazyk, protože se domnívaj, že u nás máme všechno nejlepší, tak proč se namáhat. A tomuhle publiku Landa vypraví o tom, že „národ je marod".     

Fila: Narážíš asi nejvíc na Eurosong, což je skutečně zlá píseň, respektive jedna ze tří zlověstných kousků, který by si mohla dát do svých volebních klipů Dělnická strana. Eurosong je psaný záměrně špatnou angličtinou a těžko říct, co je na tom vtipného a koho to má pobavit: lidi, kteří umí anglicky, nebo ty, kteří neumějí?

Součástí „humoru" je totiž troušení xenofobních poznámek (o pařížských předměstích s přistěhovalci nebo Vietnamcích v Praze), což si může dovolit rapper jako Gipsy, jehož ta skladba má parodovat, ale ne člověk s oholenou hlavou, který tvrdí, že je „vlastenec". To není satira, ale testování, co ještě projde.

Daniel Landa vyhledává adrenalin za volantem.
Daniel Landa vyhledává adrenalin za volantem. | Foto: Bleskově

Přitom to má dvojí rozměr. Landa evidentně chce být kontroverzní a hrozně si přeje, aby se na jeho texty „nachytal nějaký pseudohumanista", jak to odhalil Jiří Peňás. Jenomže pokud ty texty opravdu mají být jen legrace, kdo se jí směje a co z toho díla zbude, když si odmyslíme, že máme být nachytáni?

Takhle zákeřný je i úvodní Prolog (druhá zlá píseň), kde Landa zpívá, že „veze čerstvý žrádlo pro kritiku" a přitom je „jenom vyholená guma" a máme se teda „dát do klidu a nazout si papuče". Nejdříve nám teda sdělí, že o nic nejde, a pak na konci desky zpívá v Odplivnutí, že ho všichni chtějí cenzurovat, že mu přejeme smrt, ale on nás taky nemá rád a že si přeje, ať vůči němu ztlumíme svou nenávist.

A hlásá to zavilým prasečím hlasem, z něhož zmizela úvodní nadsázka. Takovou dávku ublíženosti pak chrstne na trh a v demokratickém tržním systému z ní rejžuje. Jestli tohle není pokrytectví a falešné mesiášství typické pro všechny extremisty?

Kroulík: Přesně tohle já u něj cítím jako největší novinku. Že už sám sebe reflektuje jako „kontroverzní osobnost" - že za sebou cítí popularitu a že ho to fakt rajcuje. Navíc je marketingově strašně chytrý, vypustit jako první to, co o tobě řeknou tví kritici. Takže se přidám, aby měl radost: ano, čím dál víc v něm roste Mesiáš.

Foto: Ludvík Hradilek

Mimochodem tys teď napsal slovo extremista. Ale nikdo z nás ještě nepoužil obligátního nácka nebo neonacistu. Máme z toho strach, nebo je to nepřesný? Mně se ten termín spíš používat nechce a pokusím se to vysvětlit skrz Landova oblíbeného Junga - no teda asi tak se stejnou znalostí věci jako on.

Z Landovejch nahrávek i ostatních aktivit cítím absolutní převahu nevědomí a archetypů. Od adorace fyzický síly na úrovni jednotlivce přes obranu území a negativního vymezení kolektivní identity až po tu jeho mystiku - tajemství, řád, cestu.

Škoda, že se nenarodil v době, kdy germánské kmeny bojovaly s Římskou říší. Místo závodění s autama a posilovny se tam moh mydlit, společně s dalšíma válečníkama by se hecovali. No a občas by si sám jako kompenzaci a odpočinek vylez na kopec a podumal o smrti a o Valhalle.

Třeba song 1968 podle mě přes tu explicitu v textu není o Československu; ta jeho "potřeba národa" a lyrický reflexe válečníka je mnohem hlubší. On bude křičet „rád bych věděl, s kým se můžu stýkat" na kohokoli, protože potřebuje řvát, zažít to vymezování, mít protisílu.

Jinak řečeno, podle mě není ten extremismus "prvotně" ideologický. Tím ovšem nechci vůbec říct, že je jen newageovej bloud ani temně romantickej mystik; natož ho zlehčovat.

Turek: Landa vědomě utíká do dob, kdy byl svět jednoduchej a přehlednej, všechno bejvávalo přesně definovaný. To, co přicházelo zpoza hranic, na nás útočilo, modlili jsme se k jednomu Bohu a bojovalo se proti cizákům, který si byl schopnej tolerovat jen jako obchodníky s hedvábím a vanilkou. Proto se texty hemží hrady, poutníky, válečníky, kteří táhnou do válek, zatímco jejich ženy je vyhlížejí u oken a pláčou - idealizované universum jak ze špatné fantasy.

Je to útěk do světa, v němž se Landa dokáže orientovat, ale těžko můžete tahle schémata používat pro dnešek. Kdybych si chtěl hrát na psychologa, tak řeknu, že je to nezvládnuté dospívání a on by mi k tomu jen nahrál v Eurosongu, kde se v intru ptá: I'm just asking like a small child - Where is my home?

Ovšem ze srovnání s interprety, kteří dokázali dětské strachy přetavit v něco výpravně kreativního (třeba MGMT nebo Bat for Lashes), vylézá Landa možná sice pořád jako dítě, ale je to teda víc Damien než Malý princ.   

Daniel Landa
Daniel Landa | Foto: Roman Souček
Čtěte také:
Zlatý drak Landa jen káže slogany a kalí ocel
Národ už čeká, v Brně má premiéru Landova hra

Fila: To dětství se mu tam dokonce vrací úplně otevřeně. Píseň 1968 o srpnové invazi obsahuje slova „U okna stojíš a pláčeš, Danielo. O čempak asi ten kluk v tvém břiše sní? Ten rok prý se téměř nestřílelo, no a tvůj syn to snění vkládá do písní". Takovej kýč aby lumeni i s pochodní v ruce za úplně, ale úplně bílého dne pohledali!

Když je Daniel za zlýho hocha, dá se mu ještě věřit, že to je špatně zpracovaný vztek, a když jsi menší váhová kategorie, tak se ho bojíš. Vlastně to v podstatě ještě pořád není tvorba - ale jen mírně sublimovaná agresivita. Ovšem jakmile se pokouší o lyriku, vyjde mu slabomyslné sebedojímání. To mu přece nemůžou baštit ani jeho kámoši.

Kroulík: Je otázka, co si z něj lidi berou. Českej národ je od svýho vzniku zvyklej pracovat s konstantním množstvím nenávisti, nebo ještě líp takový spravedlivý nasranosti na cokoli vydávaný za starost o svět. A Landa tuhle potřebu svou agresivitou dokonale vybuzuje a sytí zároveň.

Ani ho podle mě moc neposlouchá nějaký tvrdý jádro neonacistů a ultrapravičáků. Spíš na tu jeho nesnášenlivost slyšej „spořádaný občani" - což je ještě horší. 

Mohl bych dodat, že jsou to ty samý, co maj potřebu vylepšovat se konzumací poctivě uštrykovanýho pseudoumění - to je podle mě další vrstva Landova úspěchu a tam boduje právě s lyrikou, o který mluvíš. Čili já to shrnu tím, že Daniel je vlastně veskrze český; to by ho mohlo potěšit.

Jinak od nás to všechno naopak byly jen kosmopolitní kecy rádobyspravedlivejch - a když bude nejhůř, tak mluvčím rubriky je Kamil Fila, protože má největší svaly.

 

Právě se děje

Další zprávy