Praha - Když Richard Krajčo i nový garant ceremoniálu Lešek Wronka v rozhovorech slibovali, že letošní předávání cen APH bude mít dynamičtější charakter, nelhali. I tak jste se ale po skončení přenosu přistihli rozčarovaní z toho, že vám tu hodinu a půl života už nikdo nevrátí.

V kostele se objevil i Jaromír Nohavica. Z knihy Antoina de Saint-Exupéryho Malý princ četl o pijákovi, jenž se opíjí v hospodě, protože se stydí za to, že je alkoholik. | Foto: Ondřej Besperát

Čtěte také: Tata Bojs na Anděly nejdou: Umělci jsou nedůležití Hiphopového Anděla má Vladimir 518 Krajčo může Anděly nejčastěji udělit sám sobě Nohavicův Ikarus si doletěl pro Desku roku

V medúzovém duu vpluli Richard Krajčo s Alešem Juchelkou do večera, jemuž jako téma vetknuli krizi. Dalo by se říci, že si nemohli vybrat lepší rámec, ale byl by to strašně laciný vtip. Prodeje hudby v ČR klesly za posledních deset let z 10 milionů na 2,5 a přesně tomuhle stavu zavírajícího se krámu a stahovaných rolet odpovídala hudební dramaturgie celého večera.

Když ta čísla moderátoři vyhlásili a ozval se potlesk, byl to jediný aplaus, který byl na správném místě. Plácání tomu, že jde loď ke dnu. Od tohoto okamžiku se Krajčo s Juchelkou rozdělili a zatímco ten první víceméně elegantně - se svojí dávkou herecké přemýšlivosti - odbavil celý večer, tomu druhému zůstal na krku přetěžký úkol.

Vytvořit vtipem postaveným na krizi v hudebním průmyslu alibi tomu, aby mohli v naučených hláškách odpovídat sponzoři.

A tak coby členové ČERFu sdělovali Juchelkovi svoje nápady pořadatelé obskurních festivalů, jakýsi kuchař, který zřejmě přiletěl ze země lahodných chutí a cereálií, i redaktorka časopisu Rytmus života. Když pomineme, že to bylo trapné, zůstává otázka, proč se Česká televize uvoluje vysílat v hlavním vysílacím čase něco, co v tuto chvíli má už jen parametry i formu sponzorského večírku.

Z něj vybočila jen děkovná řeč Oldy Říhy při vstupu Katapultu do síně slávy a skvělé vystoupení Gipsy.cz včetně jediného opravdu legračního momentu, kdy Vojta Lavička na kiks se ztraceným mikrofonem poznamenal, že to je opravdu výkon něco ukrást cikánovi.

Zlatý slavík 2008 - Marek Ztracený | Foto: Bleskově, Roman Souček

Jinak ceremoniál nebyl víc než banket, na němž bez jakýchkoli logických návazností na dění v minulém roce, vystupovali interpreti jako Jana Uriel Kratochvílová - Dan Nekonečný měl zřejmě něco důležitějšího - nebo téměř závěrečný Čechomor s folklórním tanečkem.

Má to pobavit televizního diváka, který se o hudební dění normálně nezajímá? Přitáhnout ho k telce když už ne na kredit Andělů, tak aspoň na Žbirku?

Nebylo by za těchto okolností lepší odbýt to tiskovkou? Protože výsledky samy o sobě nejsou tak diskutabilní jako úroveň večera, který si přiveze druhořadou německou kapelu jen proto, aby si z ní moderátoři dělali srandu. Lenka Dusilová, Dan Bárta nebo Kryštof jako kapela roku jsou pořád obhajitelné položky.

Při sledování podobných událostí si vždycky představuju, že vedle mě na gauči sedí nějaký můj známý z Německa nebo Ameriky a já mám za úkol vysvětlit mu, čím jsou ti zpěváci a zpěvačky pro nás zajímaví. Jak snadná je z tohoto úhlu pohledu přeložitelnost Českého lva, tak nepříjemně bolestné by bylo obhajování Andělů.

Foto: Ludvík Hradilek

Musel bych připustit, že tu máme zpěvačku, která se křečovitě snaží být jako Gwen Stefani. Pak tu máme zpěvačku, která nejdřív zkoušela s r'n'b na Eurosongu, a pak se začala šatit v šedesátkovém Duffy retru s tím, že si - ber kde ber - nezavírá dveře ani ke generaci Semaforu.

Po vystoupení Marka Ztraceného a pak Tomáš Kluse s Anetou Langerovou bych musel podat vysvětlení, že nám tu nyní dorostla generace, která do poměrně fádních zvukových aranží, u nichž se nedá ani pořádně určit dekáda vzniku, zpívá texty, v nichž se to hemží vznešenostmi jako ztrácení, víra, zapomnění.

Aktéři těch textů jsou buď vykřičníky na konci věty nebo průsečíky kružnic, tedy vše v duchu památníčkové poetiky, kterou pro českou scénu objevili Kryštof - jen o třídu horší.

Nakonec bych zrudnul při projekcích, které celý večer silně připomínaly vizualizace z Windows Media Playeru, aby na závěr s Čechomorem nabídly diák roubenky.

A je mi úplně jasné, že jediné, čeho by se mi od těch mých známých mohlo dostat za emoci, by byl soucit. Soucit si bohužel zaslouží jenom loseři.