Rozhovor - Nejznámější inuitská umělkyní současnosti se vrací do Čech. Občanstvím Kanaďanka Tanya Tagaq povýšila tradiční zpěvy, jimiž si inuitské ženy krátily dlouhé polární noci, na umění, jež předvádí s vášnivou radostí. Dokázala využít hlasovou techniku s pevnými pravidly, která kdysi plnila úlohu společenské hry, pro vlastní nevázané podání.
Spolupracovala s Björk (album a turné Medúlla) nebo s Kronos Quartet a na jejím nejnovějším albu hostuje Mike Patton, bývalý zpěvák Faith No More a majitel progresivního labelu Ipecac. Za debut Sinaa v roce 2006 získala v rámci kanadských Juno Awards nominaci na nejlepší domorodou nahrávku.
Její koncerty v loňském roce byly jedním z vrcholů hned dvou českých festivalů, Respectu a Colours of Ostrava. Pódiová prezentace se podobá spíše performanci než koncertu, vizuální stránka hraje velmi důležitou roli.
Její hlas posluchače k tomu poutá i uchvacuje a netradiční zážitek se může brzy opakovat. Tanya Tagaq se vrací s čerstvou kolekcí Auk/Blood. Představí ji za netradičního doprovodu elektroniky a bicích ve středu v Paláci Akropolis v Praze a už o den dříve v Národním domě v Ústí nad Labem. Společně s ní vystoupí zpěvačka Ridina Ahmed.
Na posledním albu hostuje Mike Patton a rapper Buck 65. Jaká byla Vaše spolupráce? Přece jen jste z úplně odlišné scény.
Tak s Mikem jsme se potkali už před pár lety, když jsme pracovali na albu Medúlla, a Buck je můj přítel už snad dvanáct let. Docela dobře se tedy s oběma znám a natáčení byla chvílemi dost legrace, Mike je pohodář. Jsem velmi ráda, že oba jsou na mém albu.
Jak jste se vůbec k hudbě dostala? A k Vašemu neobvyklému způsobu zpěvu a prezentace?
Já vlastně ani nevím! Prostě se to najednou tak stalo, najednou se mi otevřela pusa, šlo to ze mě ven a já to nemohla zastavit. Bylo to velmi jednoduché. Co se týče prezentace, to je jako kdybyste se malíře zeptal, proč maluje zrovna těmihle barvami nebo nějak tak. Jsem vnímavá a docházím k tomu velmi přirozenými cestami. Nejde exaktně říct jak; prostě se to tak děje.
Vaše performance vycházejí z tradičních inuitských hlasových technik.
Z tradičních technik? To tedy úplně ne, tradiční inuitské písně zpívaly velmi ubohé ženy. Nijak je nemohly změnit nebo upravit, nic s nimi udělat. Jejich emoce do zpěvu téměř nemohly zasáhnout, byla to divná hra. Já se snažím to dělat daleko emotivněji.
Jak by se o Vaší hudbě mělo hovořit? Jako o world music nebo jako o alternativě? Nebo úplně jinak?
Dávám přednost pojmenování alternativní hudba, ale není to podstatné.
Label Ipecac je domovem extrémní alternativy a často velmi tvrdé hudby. Jak se v této společnosti cítíte?
No je pravda, že většina hudby, která tam vychází, je poněkud tvrdšího ražení než ta moje, ale myslím, že to nijak nevadí. Celé to zaštiťuje Mike a to je velmi otevřená osoba, už jen proto jsem ráda, že nahrávám právě u Ipecac.
Poslouchala jste dříve Faith No More?
Vlastně si nejsem moc jistá, ale asi ano. Rozhodně si je pamatuju.
Co jste vlastně vůbec poslouchala v mládí? Nebo co posloucháte teď? Mnoho lidí má dojem, že když zpíváte alternativu, tak jste na ní také musela vyrůst.
Poslouchám hodně emotivní hudbu, různé druhy. Užívám si Jeffa Buckleyho, Elliotta Smithe, mám hodně ráda Radiohead. Poslouchám hodně melancholickou hudbu, ale občas i velmi směšnou, třeba MC Hammer nebo Technotronic, to byli jednu dobu také moji favorité.
Pamatujete se na vystoupení na Colours of Ostrava ? Po koncertě se téměř strhla bitva o vaše CD. Stává se vám to často?
Jo, ten koncert si pamatuju velmi přesně, ale o tomhle nic nevím! A rozhodně si nepamatuju, že by se mi mohlo stát něco takového. Jistě že někdy prodáte pět set CD a jindy třeba šest, ale tohle? Budu si muset promluvit se svým tour managerem. Už proto, aby tentokrát měl těch CD dost.
Spolupracovala jste s výjimečnými umělci, s Björk, Kronos Quartet nebo Mike Pattonem. Kdybyste měla říci jedno jméno, se kterým byste si ráda zazpívala, kdo by to byl?
Tom Waits. I když možná také Radiohead.
Björk feat. Rahzel and Tanya Tagaq - Who Is It
