Zemřel Stockhausen, inspirátor Pink Floyd i Plastiků

Karlheinz Stockhausen - ilustrační fotovětší obrázekAutor: wikipedie

20:22 | 7.12.2007 | Aktualizováno | rg, krk

Kürten - Ve věku 79 let zemřel ve středu v německém Kürtenu jeden z nejvýznamnějších soudobých skladatelů Karlheinz Stockhausen.

Bytostný experimentátor se snažil spojit vědecké disciplíny (akustika, fonetika, matematika, psychologie) s uměleckou podstatou hudby ve snaze o rozšíření jejích dimenzí.

Uvedl v praxi to, co dnes už víme nejen o hudbě. Znejistil chápání skladby jako struktury pevně dané jen notovým zápisem a melodií. Při uvádění děl počítal se zahrnutím prvku náhody - v tom ho ovlivnilo setkání s Johnem Cagem - i s "hmotou" zvuku, tónů a proměnlivými parametry.

Od 60. let měl značný vliv i na populární hudbu. K jeho odkazu se hlásí Kraftwerk, Can a Pink Floyd, Miles Davis a Björk, ale i čeští Plastici. Na obal beatlesovského alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band ho pozval jeden z jeho mnoha obdivovatelů - Paul McCartney.

Na kontě má přibližně tři stovky skladeb, které mu přinesly mnoho příznivců a stejně tolik oponentů.

Jedním z jeho prvních učitelů byl Theodor Adorno. Posléze se přestěhoval kvůli vyšším studiím do Paříže, kde se potkal kupříkladu s Olivierem Messiaenem a Pierrem Boulezem. Později sám začal učit a z jednoho jeho žáka vyrostl uznávaný radikální minimalista La Monte Young.

Výukou "nové hudby" se zabýval od roku 1963. Mezi lety 1971 a 1977 působil jako profesor skladby na Národní konzervatoři v Kolíně nad Rýnem. Od roku 1998 pořádal v Kürtenu, kde se usídlil, takzvané Stockhausenovy kurzy.

Zabýval se průzkumem psychologických účinků hudby, tvorbou grafických partitur i experimenty s umisťováním zvukových zdrojů v prostoru. Podle mnoha názorů by bez Stockhausenova nikdy nevzniklo techno.

Známý je jeho cyklus sedmi oper, který tvořil plných 26 let, v letech 1977 - 2003. Přesto zůstávají nejobjevnějším obdobím skladatelovy tvorby padesátá a šedesátá léta 20. století.

Z 50. let pochází skladba kupříkladu Gruppen pro tři orchestry, která prý navozovala prožitek podobný "pohnutí vesmíru".  O dekádu později ho proslavila elektronická hudba i skladby "pro perkuse, dva mikrofony a dva filtry s potenciometry".

Uměl být provokativní i mimo hudbu, když prohlásil, že útok na newyorská dvojčata byl největším uměleckým dílem své doby. Později dodal, že myslel ďáblovým dílem.