Praha - Jako držitel občanského průkazu a vlastník pohlavního údu si autor těchto řádek připadal na koncertu Tokio Hotel osaměle.
Tisíce nedospělých fanynek už během dne obléhaly Sazka Arenu, aby svým idolům mohly stát co nejblíž. Populární německá kapela po vydání druhého alba vyrazila na evropské turné a také naživo ukázala, že o hudbu tu jde na druhém místě.
Pro zpěváka Billa Kaulitze, jeho dvojče kytaristu Toma, baskytaristu George Listinga a bubeníka Gustava Schäfera je hlavní pracovní náplní být modlou.
Magdeburský kvartet měl proti oznámené šesté večerní hodinové zpoždění a bez asistence předkapely zahájil vystoupení písní Übers Ende der Welt. Sazka Arena nebyla plná ani do poloviny - přece jen Tokio Hotel nejvíc zářili na přelomu let 2005 a 2006.
V Praze si je našly jen ty nejskalnější a nejmladší fanynky. Jejich oddaností by ale vzala za vděk většina kapel, nekonečný vřískot byl silnější než Bilíkovy promluvy a vytvořil iluzi naplněné haly.
Čtěte více o Tokio Hotel: speciál s jejich profilem a videoklipy
Naléhavý zpěvákův předklon, kdy s vykulenýma očima hypnotizoval slečny v první řadě, doplňoval jeho dobrý zpěv a výborný zvuk kapely, dokonce tak čistý, že to snad jinak než na playback být nemohlo. Holčičkám s pomalovanými tvářemi to bylo fuk a na pódium házely jednoho plyšáka za druhým.
Podléhaly přitom davové halucinaci, že Tokijáčci hrají pro každou jedinou a láska k německým teenagerům bude opětována: obdiv k hermafroditnímu Billovi naplňuje jejich touhu po jemnosti lesbického styku i tvrdosti chlapeckých mozolů, kterým se jich v příštím životě ještě hodně dostane.
Apatičtí rodiče mezitím stáli na baru nebo posedávali vzadu na ploše a čekali, až se jejich dítka po největším hitu Durch den Monsun budou chtít vyčůrat.
Tokio Hotel jsou kapelou, kterou jako soft teenage verzi ke všem nu-punkovým, metalovým a emorockovým kapelám nabídlo německé Bravo a televize Viva.
Kult dekadentního mládí se zakrátko jako nevyléčitelný virus šířil na východ: česká pobočka vydavatelství Universal až na naléhání fanoušků uvedla na trh tokijáčský debut Schrei. Nenápaditý rock s tvrdými kytarami a přeskakujícím hláskem Billa Kaulitze sám mladému publiku vytvořil životní trauma. Nevinné dívky chtějí lásku a předem ví, že bude nešťastná, ale její bolesti jsou tak lákavé!
Hysterie kolem Tokio Hotel zatím neopadla ani po druhé a vyzrálejší desce Zimmer 483. S ním také kapela vyjela na první turné.
Když chlapci přestali po hodině hrát, vypadalo to, že Aleš Hušák si bude muset zase "proti vůli mnohých a navzdory mnohým" postavit nový barák, tak byl vřískot, pískot a dupot silný. Tokio Hotel naštěstí pochopili, že Slavia někde musí dostávat góly a v přední části jeviště ještě v pseudoakustické verzi dvakrát přidali.
Spokojení mohli být všichni, bohové sestoupili mezi lid a monotónní hudbu alespoň zachraňoval profesionální zvuk a dobrá světelná show. O Tokio Hotel si mysleme cokoliv, ale včerejší koncert korunou nesmrděl a na nikoho nehrál boudu.
Po méně než devadesáti minutách hraní přišla večerka. Tisíce mladých těl zažilo své první orgasmy znásobené nákupem potítka s logem kapely a jejich majitelky skončily zhroucené v slzách s naivním pocitem, že nic lepšího než tenhle koncert je v životě nepotká. Kdyby jen věděly...
Tokio Hotel. Sazka Arena, Praha, 3. dubna 2007.
