Další z prostorů staré Prahy ožil hudbou

Richard Klíčník
29. 11. 2005 22:45
Praha - Českou premiéru komorní opery Benjamina Brittena (1913 - 1976), jednoho z nejvýznamnějších autorů 20. století, uvádí sdružení in spe.
Foto z generální zkoušky
Foto z generální zkoušky | Foto: Aktuálně.cz

To se programově zaměřuje na interpretaci hudebně-dramatických děl v netradičních prostorech. Režisér Jiří Heřman patří k zajímavým zjevům české hudební scény - jeho režie jsou od počátku zaměřeny na propojení hudby, světla a prostoru. Divadlo hudby je tedy místo, které jej díky svému netradičnímu schodišti přímo uhranulo. Tento bývalý kostel, později přepřahací stanice a pak stanice četnická, dnes ukázal neobyčejný genius loci.

Nejnovějším projektem Jiřího Heřmana je inscenace opery Benjamina Brittena Curlew River, která se v české verzi vrací k asijské předloze a ponechává pro nelibozvučnost českého překladu (Řeka kolih) původní název vodního toku.

Dílo Benjamina Brittena

Brittenovo operní dílo je u nás uváděno jen zřídka. Opera Curlew River pro pět hlasů, osmičlenný sbor a sedm nástrojů pochází z roku 1964 a je první z trojice Brittenových specifických scénických děl, tzv. church parables - duchovních podobenství, chceme-li miráklů.

Ač jsou jejich předlohou biblické texty, Curlew River vychází ze středověké japonské hry nó Řeka Sumida (Sumidagawa), kterou Britten viděl v Tokiu při své návštěvě Japonska v roce 1956.

Foto z představení Řeka Sumida
Foto z představení Řeka Sumida | Foto: Aktuálně.cz

Děj zachycuje prostor u řeky Sumidy rozdělující zem, přes kterou převáží pocestné převozník. Na jednom ze břehů se nachází kostel, u kterého je zázračný hrob dítěte, jež bylo uneseno z druhého břehu a umírající zanecháno na břehu řeky. Po roce přichází k převozníkovi bláznivá žena hledající svého ztraceného syna.

Inspirace ze dvou principů

Inspirace tradicí východní je zřejmá především díky kostýmům (velké bílé a černé vějíře ve hře reflektorů), ale nalézt ji lze také v hudbě. Mezi převládajícími motivy inspirovanými starou liturgickou hudbou můžeme zaslechnout exotické momenty. Brittenova díla jsou velmi náročná na interpretaci, proto jsme se ptali Jiřího Hájka - představitele jedné z hlavních rolí, jak se mu Řeka Sumida studovala:

Nejen Hájek, ale i všichni ostatní (jmenovitě také představitel matky Philippe Do, francouzský tenorista vietnamského původu, jenž propojoval operu s východem i svou tváří) včetně osmihlavého mužského sboru předvedli výborné výkony.

Sumida zanechala hluboký dojem

Choreografie je šitá na míru prostoru, který jako by ožil a díky mužským hlasům a komornímu orchestru získal zpět svou posvátnost. Až sakrální zážitek zažili ustrnulí posluchači v momentu, kdy se na specifickém schodišti nynějšího muzea objevil oplakávaný chlapec a společně s mužským sborem dětským sopránem nad hlavami všech zpěvem chválil Boha.

Festival Struny podzimu dnes večer uvedl veleúspěšně svůj první dramatizovaný program, k tomu v netradičním prostoru a v provedení, které nemá obdobu. Diváci mohou operu vidět ještě ve středu 30. 11., pak 2. a 3. prosince. Jedná se o jedinečný zážitek, který se už kvůli dostupnosti prostor nemusí opakovat, a proto by si jej milovníci vážné hudby neměli nechat ujít.

 

Právě se děje

Další zprávy