Tak by se dal shrnout dnešní koncert Dagmar Peckové v pražském Rudolfinu. Dramaturgie večera byla propracována nejen nápaditě, ale též vtipně. Vybrané tři árie Mozartovy a jedna Beethovenova měly společné to, že všechny jsou dedikovány ženám.
První árie (Non piu di fiori) pochází pravděpodobně z roku 1791 a poprvé ji zpívala jedna z osudových Mozartových žen Josefína Dušková, která prý slula takovým rozsahem, že hluboké pasáže v árii obsažené jí nedělaly nejmenší potíže. Podobně tomu bylo dnes večer s Dagmar Peckovou. Úvod se jí povedl stejně jako celý koncert, svým plným mezzosopránem rozezněla celou Dvořákovu síň a její uhrančivý dramatický hlas jakoby přikoval posluchače k sedadlům.
Po klavírním rondu D dur, v souvislosti s nímž musíme uvést výkon dirigenta a pianisty Vojtěcha Spurného, který nejen že měl látku skvěle nastudovánu, ale hrál i dirigoval s láskou a zaujetím, což koncertu dodalo další rozměr, se na podium vrátila Dagmar Pecková.
Ženy jsou múzami skladatelů
Přednesla árii Ch´io mi scordi di te, již Mozart věnoval za svého berlínského pobytu další ženě - anglické sopranistce Nancy Storaceové, se kterou si také prožil milostný románek a která tuto árii zpívala jakoby na rozloučenou. Pecková se v ní sice loučila jen na dobu trvání přestávky, ale i tak za svůj výkon sklidila bouřlivý potlesk.
Následovala árie Ah, lo previdi. Ah, t´invola age ochi miei, o které Dagmar Pecková pro Aktuálně.cz prohlásila: "Z dnešního repertoáru ji mám nejraději, je z těch árií nejkrásnější, je plná emocí, žalu, zloby a odchodu na věčnost." Tuto árii si odvezla z prvního setkání s Mozartem v roce 1777 právě Josefína Dušková, když jej se svým manželem navštívila v Salcburku . Nevíme, jak velké ovace sklízela Josefína, ale dá se předpokládat, že ne menší než Dagmar, které dali pražští posluchači znát, že její Pražané jí skutečně rozumějí.
Pecková si koncert vychutnala
Poslední árie vzešla z pera tehdy ještě mladého Ludwiga van Beethovena. S těmi předchozími ji spojuje to, že ji taktéž premiérovala (v roce 1796) Josefína Dušková, již jako slavná zpěvačka cestující s manželem po Evropě. Režijní záměr koncertu se povedl, nejen že Beethovenova árie pěkně uzavírá Josefínin příběh (paralely ať hledá, kdo chce), ale jeho dramatičnost, v protikladu Mozartově lehkosti, ohromila posluchače v samém závěru.
Pecková si koncert vychutnala, Rudolfinum mohlo spatřit jednu z nejlepších světových zpěvaček ve vrcholné kondici. Koncert se každopádně zařadil k tomu nejlepšímu, co bylo na pražských pódiích nejen v rámci festivalu Struny podzimu 2005 v letošním sezoně ke slyšení.
