Technika zůstává stejná, ale kombinace je pestřejší. Přece jen nové album Votom není jejich prvním zápasem, ale důležitým utkáním o udržení se v první lize. Není důležité, koho Buty poráží, ale že se na jejich hru dá dívat. A Votom dobře poslouchat.
Jsou to dlouhé čtyři roky co Buty, kdysi nejnormálnější česká superskupina, natočila album Normale. Normální desku s romskými melodiemi, která pro kapelu znamenala zásadní zlom v úspěšné kariéře: posluchači ji odmítli. Ještě v 90. letech byli Buty headlineři festivalů, poslední dobou jim patřilo shovívavé publikum o třetí odpoledne.
S albem Votom by ale žádné překvapení nastat nemělo, což je v dané konstelaci plus. Buty tu hrají svůj klasický sound, který představili na prvních albech Pískej si, pískej, Ppoommaalluu nebo Dřevo. S odstupem se musí uznat, že je nadčasový.
Nenechme se mást, Votom má devatenáct stop, ale šest z nich tvoří dadaistické říkanky Radka Pastrňáka deklamované přesvědčivým patosem, za který by se nemuseli stydět ani recitátoři na stanici Vltava.
Ona ironie je prostoupená celou novinkou, Votom je vlastně album plné srandiček; až někdy zamrzí, že se kapela nepustila do vyprávění komplikovanějšího příběhu nebo pocitu. Radek Pastrňák, skladatel i zpěvák kapely, si nechává od písní odstup a jenom je interpretuje v porovnání se staršími o dost lépe a jistěji.
Důkazem lehkosti budiž hned první skladba Státní hymna, ve které ve vší vážnosti majestátně pěje sbor, ale ve slovech vynechává slabiky.
Butům zůstává slabost pro nízký žánr, jako je country či trampská píseň (skladba Starý vodopád), slovo dostanou i odkazy na červenou knihovnu.
A když se Pastrňák s Buty odhalí, není možné přeslechnout melancholii, která byla kapele vždycky vlastní. Tu najdeme i v singlu Kočka, který navazuje na starší Vránu, Kapra, Psa, Slimáka, Cvrčka nebo Krtka a rozšiřuje tak butí zvěřinec nejen tematicky, ale i hudebně.
Má houpavou melodii, jemné bicí a delší kytarové vyhrávky. Podobný je i Karel spí, který se s každou vteřinou zhušťuje do mohutného songu, či popové Všechno kolem mě.
Buty se na Votom vrátili k hudební čistotě, na jakou začátkem 90. let posluchače nalákali. Každá z novinek má původ v nějaké dřívější skladbě: v Myšlénkách slyšíme Až já budu svatý, v Karel spí Fakíra v lázních, při poslechu Pusinky na prdel se do hlavy vrací melodie Demáčku; Tytrlijáda připomene Prasátko a když slyšíme Tisíc korun, nejde si nevzpomenout na Starého kovboje.
Nahlížet na Votom jako pokus o hudební revoluci je mylné, Radek Pastrňák a jeho parta si natočili album sobě pro radost přesně tak, jak chtěli. Byla by škoda je nevyslyšet a tohle jejich vítězné utkání ignorovat.
Buty: Votom. CD, 49 minut. Vydala firma Sony BMG, 2006.
