Buty: Votom je čtyřicátnická deska

Jan Šprincl
15. 5. 2006 0:00
ROZHOVOR - Buty, kteří českému národu jasně ukázali, kdo má ruku dlouhou, vydávají 5. června novinku Votom.

Posluchači jim zobali z ruky a skupovali alba Ppoommaalluu, Dřevo, Rastakayakwanna a Kapradí po tisících, rádia do omrzení hrála jejich Františka Dobrotu i Nad stádem koní.

Pak u všech narazili s "romskou" deskou Normale, kterou málokdo skousl.

Hvězda zvaná Buty pomalu skomírala, kapela koncertovala v obměněné sestavě a několikrát ohlašovala nové album. Místo toho následoval pokus o vyždímání slávy prodejem desky se záznamem koncertu a výběrem největších hitů. Zvěsti, že ostravská kapela nepřežije rok 2000, nebyly od věci.

Nedopadlo to tak. Na novém albu Votom se Buty vracejí ke svému originálnímu zvuku a lehce dadaistickým textům, které je proslavily. Společně s Radkem Pastrňákem, skladatelem a zpěvákem kapely o desce mluví bubeník Richard Kroczek.

Infobox
Autor fotografie: SONY BMG

K natáčení alba Dřevo jste řekli: "Hrozny můžou vydat svůj sladký obsah jen tehdy, hodí-li se do lisu." Od vydání poslední desky uplynuly čtyři roky, co se s tím lisem stalo?

Radek Pastrňák: Lis se zřejmě pokazil.

Richard Kroczek: Deset let jsme vydávali jednu desku za druhou, dost tlačili na pilu a myslím si, že delší pauza je s novým stoletím přirozená. I když jsem si sám myslel, že bude o rok kratší.

Radek Pastrňák: Dlouho jsem nevěděl, o čem by deska měla být, svět se prudce změnil a s ním i muzika. Trvalo dlouho, než se můj starý mozek zaklimatizoval. Chtěli jsme jít s dobou, ale vytvořit svůj obraz světa. Prakticky to vypadalo tak, že jsme v pondělí  přijeli do studia, v úterý točili, ve středu to poslouchali a ve čtvrtek všechno smazali. Pořád dokola. Chvílemi se už možná zdálo, že by to mohlo být ono, ale poslouchatelnější písničky začaly chodit až loni na jaře. Ty jsou nakonec i na desce.

Čtyři roky je dost dlouhá doba. Vaši spoluhráči z Buty si zatím založili kapelu Laputa, nelákal i vás nějaký další projekt?

RP: Hrál jsem s ostravským písničkářem a bluesmanem Pepou Streichelem v kapele Svědci Josefovi. Chtěl jsem jen hrát na kytaru a nemít pořád přilepená ústa na mikrofon, ale nakonec se zjistilo, že Pepa s kapelou hrát nemůže. Ale i Tichá parta (akustická "verze" Buty, složená z hostujících hudebníků - pozn. red.) je svým způsobem jiný projekt.

Pokračování rozhovoru ZDE

 

Právě se děje

Další zprávy