Atlantic Cable povstal z řezavého popela internacionálního tria Squall. Rozčarovaný, zároveň posílený Cosby v kontrastu s předchozím free-jazz-punkovým hukotem natočil desku Darwin Avenue, první počin vydavatelství Starcastic.
Písně zvukově syrové a zároveň křehké, suverénní, stejně jako plné pochyb nahrál na jeden mikrofon v malém žižkovském bytě, obklopen jen několika přáteli. Na nahrávání se prý nijak zvlášť nepřipravoval a výsledný zvuk lze charakterizovat oblíbenou značkou lo-fi.
Zároveň Cosby zdůrazňuje, že nechtěl znít úmyslně špinavě ani ledabyle - a v kontrastu s minimálním zázemím vyslovuje poněkud nečekaná přání. "Chtěl bych hrát s co nejvíce lidmi. Padesát - a všichni basu. A taky doprovodné zpěvačky. Tři ženy z tří kontinentů. Nebo kolik je vlastně kontinentů?"
Tady ovšem pětatřicetiletý učitel angličtiny trochu pábí. Je zarputilým studentem tajů světa, přírody a vesmíru. Názvu Atlantic Cable propadl při četbě McLuhanovy knihy Extenze člověka, která rozšířila jeho zájmy do světa vědy. Krajiny pro blues a folk velmi netradiční.
"Nejsem žádný expert. Koupil jsem si Dějiny vědy a tahle jediná kniha vlastně napsala celou desku. Třeba Radioactivity je píseň o Marie Curie, o jejím vztahu s manželem Pierrem. Všechny skladby Squall zase vzešly z knih Jak věci fungují a Katastrofy."
Přesto je Cosbyho hudba romantická. Od pubertálních let je pohlcen atmosférou Dylanových Blood on The Tracks, raným Cohenem, později i Dinosaur Jr . Ve zdánlivém protikladu lyrické hudby a vědou prosycených slov problém nevidí. "To je stará záležitost s folkem a country, většinou je o vztazích. Měl jsem rád tuhle holku a podobně - Pane Bože, někdy to je fakticky moc."
Cohen je výjimka, jinak ho zajímá dekonstrukce jazyka a jeho sestavování jinými cestami - lidé si pak musí sami do písní vložit významy. Proto také nedává texty do bookletu: "Představa, že si je někdo čte při poslechu desky, se mi nelíbí."
Při poslechu Darwin Avenue se nelze ubránit příměru k novodobému bardovi městského blues Hugo Raceovi. Nejen díky posazení hlasu bez pěveckých serpertýn, ale i všudypřítomné zachmuřené náladě. Jako inspirační zdroj ovšem připlouvá i vlna nových folkařů.
"Hraním bych se uživit mohl, ale musel bych hrát každý večer. A to se mi nechce. Mám rád svůj byt. Rád zůstávám doma a maluji," odhaluje Cosby další zájmy. Některé malby zveřejňuje na svém webu, stejně jako poněkud ironické komiksy, jakési deníky z turné.
Teď ho čeká turné po bývalé Jugoslávii a Itálii, na podzim po severozápadní Evropě. Větší ambice prorazit za hranicemi Česka ale necítí. "Hlavně žádný spěch, toho jsem si se Squall užil dost. A nechci ani kapelu - je to jako být ženatý se čtyřmi nebo pěti lidmi najednou." A tak se na koncertech bez závazků obklopuje muzikanty, jimž říká Sleepy Brother.
Materiálu na další album už má dost. Tentokrát tradičnějšího: "Všechny nové písně pojednávají o městech a řekách."
Stránky projektu Atlantic Cable ZDE