Recenze: Únavně oplzlý Méďa střílí gagy pro teenagery

07:27 | 4.8.2012 | Jan Gregor

větší obrázekZdroj: Aktuálně.cz

Recenze - Film Méďa vzbuzuje nadprůměrnou pozornost už díky jménu svého tvůrce. Natočil ho jako svůj debut jeden z nejvlivnějších autorů televizní zábavy dneška. Seth MacFarlane stojí za animovanými seriály jako jsou Family Guy, American Dad! nebo Cleveland Show. A jeho scenáristický rukopis je i v tomto prvním odskoku na pole hraného filmu dobře znát.

větší obrázekAutor: Universal Pictures

Příběh nevyzrálého třicátníka Johna Bennetta (Mark Wahlberg) a jeho přátelství s neustále zhuleným a obhroublým mluvícím plyšovým medvídkem Tedem je smrští vulgárních, nekorektních, ostentativně hloupých gagů a nesčetných popkulturních odkazů.

Jenže řídký děj by šel smrsknout do půlhodinového formátu a všechny ty spíše méně než více povedené fórky, které se tváří jako odvážné a odvázané, jsou ve skutečnosti docela neoriginální.

Navíc film, který se tváří, že mu není nic svaté, má tak konvenční a v zásadě konzervativní příběh, že člověka při jeho sledování mrzí hlavně ta nevyužitá šance.

Zfetovat se s Flashem Gordonem

Premisa celého filmu je totiž opravdu zajímavá. V úvodu, s gustem parodujícím tón amerických spořádaných dětských komedií z osmdesátých let, si malý osamělý chlapec, kterého do party nechce ani šikanovaný židovský otloukánek, vysní kamaráda. A magickým kouzlem mu oživne plyšový méďa, kterého dostane k Vánocům.

Rychlou montáží pak přefrčíme léta medvědovy mediální slávy (autoři velmi rozumně svůj film umístili do světa, kde se nikdo nad samotnou existencí upovídaného plyšáka zas tak moc nepozastavuje) a o téměř třicet let později ho nalezneme zcela zkouřeného na pohovce, jak si se svým celoživotním parťákem Jackem (Mark Wahlberg) vyměňují sexuální vtipy.

větší obrázekAutor: Universal Pictures

Jack má krásnou partnerku Lori (Mila Kunis), která má nejen smysl pro humor, ale i boží trpělivost s naprosto nepoužitelným přerostlým dítětem, se kterým - a někdy také s Tedem - už čtyři roky sdílí postel. A právě proto dává Jackovi ultimátum - Ted musí z domu nebo končí vztah.

Pořád je to námět, který by v rukou jiných tvůrců mohl vědomě reflektovat infantilizaci americké kultury a filmových komedií obzvlášť. Oživlý plyšák coby nejlepší kumpán pětatřicetiletého chlapíka, který by se chtěl chovat zodpovědněji, ale nejde mu to, je pěknou metaforou pro generaci, která neumí dospět.

větší obrázekAutor: Universal Pictures

Jenže celý film je bohužel postaven na vtípcích ze zastydlé puberty a celé vyznění příběhu přitakává vývojovému ustrnutí někde ve třinácti letech. Ted odmítá dospělost tak hrdě jako žádná z komedií Judda Apatowa.

Jack s Tedem například milují Flashe Gordona - úžasné brakové sci-fi z osmdesátých let. Jack je zrovna na večírku, na které Lori záleží, ale okamžitě z něj odjede, protože ho Ted odvolá na svou party, na kterou dorazil představitel Flashe Sam Jones.

Jack s Tedem se s ním opijí a zfetují kokainem a poté zdemolují celý byt a zmlátí asijského souseda jenom proto, že se jmenuje Ming jako Flashův nepřítel z tohoto kultovního béčka. V tomhle výjevu je geekovská láska k hereckým cameům všeho druhu, nadržený kokainový humor a trocha té xenofobie, aby tvůrci dokázali, že se nebojí být nekorektní - a ve výsledku to působí příšerně křečovitě.

Nerealistický Hollywood

Tuhle scénu zmiňuju proto, že jsem si při ní vzpomněl na norský film Henrik, který letos vyhrál v Karlových Varech a měl podobnou zápletku. Byl to film opravdu vtipný a přitom bolestně realistický.

Místo hříček s popkulturními odkazy a únavných nechutností skutečně tnul do živého a kdekdo ve věku přes třicet se v něm mohl poznat.

Chování postav v Tedovi není až na některé civilní momenty Lori realistické ani trochu a jenom se zoufale snaží naplnit celovečerní stopáž co možná nejagresivnějšími gagy. V jedné ze scén si tvůrci dělaji legraci z filmu Jack and Jill, ale jejich vlastní film o tolik chytřejší než tenhle komediální propadák Adama Sandlera zase není. 

Někdo by možná namítl, proč srovnávat vítěze z Varů s běžným americkým mainstreamovým filmem, na nějž by nároky měly být nižší. Ale proč vlastně?

Jednoho už přestává bavit, jak Hollywood bombarduje celý svět filmy konvenující nerealistickým teenagerským fantaziím. V tomto případě pohádce o tom, že i když se budete chovat jako nevyzrálý fracek a nebudete schopný na tom nic měnit, tak si stejně v pohodě udržíte krásnou, sympatickou a milou Milu Kunis, která si patrně nedokáže představit život bez vašeho slastného prdění.