Recenze - Česká porevoluční kinematografie trpí jednak tím, že se tu s žánrovými filmy začíná stále nanovo od nuly, a také tím, že se tu málokdo odvažuje zkusit radikálněji pojatý umělecký film. Obojím - a tedy hlavně zmatenou nerozhodností, co vlastně natočit - trpí i celovečerní debut Miroslava Ondruše s názvem Vendeta.
Ondřej Vetchý v něm hraje muže, který se rozhodne pomstít za smrt a znásilnění své dcery, když oficiální instituce nemůžou dosáhnout na nezletilé pachatele. Podplatí tedy dva policisty, aby pod záminkou rekonstrukce činu zavezli ony tři kluky do lesa, a tam si to s nimi hodlá vyřídit sám. Přitom se několikrát něco zvrtne a z člověka vedeného touhou po spravedlnosti se postupně stává monstrum a troska.
Něco tu smrdí
Ve způsobu vyprávění Vendety se nešťastným způsobem mísí i důmyslnost a bezradnost. Na jednu stranu se film odehrává v modu „tady a teď" - tedy že nám složitě nevysvětluje minulost a motivace postav a nemáme vědomostní náskok před nimi nebo „božský nadhled" nad nimi. Se zjevením každé nové postavy váháme, co je zač a co chce.
Těžko se navíc dopředu odhaluje, kam se příběh vyvine. Jak proběhla vražda, se dozvíme až v polovině děje díky tomu, že otec pustí svázaným pachatelům diktafon, na němž jsou nahrané jejich výpovědi. Z nich si teprve rekonstruujeme celou událost. Většinu fyzického násilí na plátně vůbec neuvidíme. Filmu toto dávkování informací za pochodu dodává na určité dynamice, tajemství a napětí; odtud pak hrdé označení „thriller", jímž se Vendeta honosí.
Tím, že nás film dočasně odstřihává od podstatných informací, se ale nedokáže vyvléct z toho, že když už nějaké máme, působí většinou dost nevěrohodně. Celý komplot tří puberťáků, kteří vylákají spolužačku do opuštěné továrny daleko od civilizace na jakési zkušební fotky pro modeling, od počátku smrdí.
Pachatelé se plánovaně zachovají úchylným způsobem, který překračuje hranici „klukoviny" a „škádlení". Ale proč si dva rození profi grázlové mezi sebe vezmou ostýchavého tlouštíka, který „trhá partu", není vysvětleno. Nesmyslně vyznívá především jejich domněnka, že by jim to mohlo jakýmkoli způsobem projít pouze proto, že jsou nezletilí. Přitom se Vendeta už kvůli oné nedůvěryhodnosti nedá vnímat jako sofistikovaná kriminálka typu Vzorec pro vraždu, v níž dva kluci testují schopnosti policie, ani coby pokus zachytit mentalitu chladně šílených vrahů (jako klasické Chladnokrevně a pozdější životopisný Capote).
Po Bastardech 1 a 2 tu máme „jen" další film o údajné nepotrestatelnosti nezletilých zločinců. Chybný předpoklad, že by dotyční, jasně usvědčení (nebo usvědčitelní) pachatelé ani jejich rodiče nenesli žádnou odpovědnost, rozjíždí kolo dalšího absurdního násilí, které je tu hlavně proto, aby populisticky chlácholilo publikum a kanalizovalo jeho vztek. Jde o jeden z důsledků současné krize, ekonomické nejistoty a nedůvěry v politiku a instituce, že přibývá tolik filmů, které líčí korupci či nespravedlnost tak absurdním způsobem?
Vytěžování skandálních událostí
Sám mechanismus takové manipulace s publikem už je každopádně dost opovrženíhodný a bohatě by stačil k odmítnutí celého filmu, i kdyby náhodou byl napínavý po celou dobu a zobrazoval skutečná lidská dramata a tragédie.
Jenomže Vendeta navíc uprostřed ztratí dech, začne se motat stále dokola a věčné protahování již nudí. Začnou se rojit i debutantské technické chyby - Ondřeji Vetchému putují po hlavě špatně nalíčené šediny, Oldřich Kaiser si všimne za jízdy autem desítky metrů vzdáleného ležícího Vetchého mezi kořeny stromů, ačkoli neměl šanci ho vidět apod.
Navíc se tu nedomyšleným způsobem míchají konvence různých „typů produkce". Film se pomocí reklamní kampaně snaží navodit falešnou představu, že jde o souboj dvou mužů, což moc neodpovídá, ale zároveň se z tohoto „podvodu" nic vypravěčsky netěží. Od počátku, kdy se Kaiser zjeví na plátně, je zřejmé, že do případu nebude zapleten jinak než coby náhodný svědek a nebudou v tom osobní emoce.
Hlavní témata (školáci chladnokrevně znásilní stejně starou dívku; otec se krvavě pomstí doslova vlastníma rukama) i plakáty a slogany už ani tak nespadají do oblasti „bezpečné žánrové zábavy", ale vyloženě exploatačních filmů.
Exploatace stojí na vytěžování skandálních událostí: naivně schematizují postavy a snaží se co nejvíc působit na pudy publika a ono spravedlivé rozhořčení. Překračuje únosnou míru, kdy je zločin spouštěčem událostí, ale samo líčení zločinu je už jakousi zvrhlou atrakcí natáčenou s alibistickou výmluvou, že se tím dělá služba veřejnosti.
Exploatační tendence v české kinematografii kdysi velmi dobře popsal Jiří Flígl v časopise Cinepur a například i v recenzi snímku Hodinu nevíš - oboje doporučuju k přečtení, je zbytečné přesně vystižené věci opakovat. Vendeta má předpoklady a spoustu jasných prvků exploatace, ale stydí se za ně a snaží se předstírat, že je mnohem závažnějším dílem.
Pomáhá si v tom chvílemi vyloženě směšnými prostředky - například několikrát tu v hudebním podkresu zazní Mozartovo Rekviem a na závěr uslyšíme zhudebněnou báseň Jana Skácela v podání Ivy Bittové („Je studánka a plná krve a každý z ní už jednou pil" i s komickým „někdo zabil moudivláčka a kdosi strašně ublížil"). V tuto chvíli chce film vystoupat z bulvárního exploatačního patra někam výš, aniž ovšem udělá cokoli jiného, než jen znovu exploatuje, tentokrát „vyšší umění".
České prostředí
Rozklíženost Vendety spočívá v tom, že v jádru není ani umělecká, ani nejde o žánrový produkt navazující na nějakou živou tradici, ale v zásadě je to jen amatérský film udělaný s trochu lepším technickým zázemím (nenaráží se tu na amatérskost ve smyslu neumětelství, ale spíš na amatérství jako program a přístup).
|
|
|
|
|
|
Jinými slovy je to film, který by chtělo natočit hrozně moc amatérských filmařů. Fascinace místy jako les, opuštěná továrna, lom či rákosí, která jsou v zásadě „kinematografická" a poskytují možnost se téměř bez prostředků o víkendu vyblbnout, se v případě celovečerního snímku mění v přítěž. Najednou nestačí jednoduché „animální" situace, které můžou najít uplatnění v přírodě. Mnoho prvků, které dávají motivacím smysl, vychází z „civilizace" - a ta je tu načrtnuta tak schematicky, že postavy nejde brát vážně.
Předpoklad, že „v přírodě jsou všichni lidé stejní a stávají se z nich pudová zvířata", naráží na to, že se příběh odehrává v České republice, ale postavy mají mentalitu jako ze severského dramatu. Možná by i rády měly náturu z nějakého jihokorejského krváku à la Sympathy for Mr. Vengeance, ale právě české prostředí to moc neumožňuje. Schválně - v jaké části republiky by se měla Vendeta odehrávat?
Pomohlo by jí, kdyby byla o něco vyhrocenější, nebo naopak umírněnější? Na jaké české filmy navazuje, aby byla její vypjatost přípustná? Nebo spíš: mentalitě kterých obyvatel České republiky odpovídá? Těm, kteří si myslí, že žijí ve filmu, nebo v nějaké osobní verzi „rytířského příběhu"?
Dostáváme se pak k tomu, že Ondřej Vetchý v hlavní roli je jistě i svým osobním přesvědčením a ustavičnými deklaracemi o „boji proti zlu" (mj. i v řádu Ordo Lumen Templi) ideálním představitelem titulní role. Jen se nějak narodil ve špatné době, do nevhodného prostředí a jeho spolu- i protihráči jsou ho nedůstojní.
Záměrem producenta Vratislava Šlajera, který stojí i za temným a podobně obtížně zařaditelným snímkem Pouta, určitě nebylo podporovat primitivní komerční exploataci. Miroslav Ondruš, který věkově patří k nejmladší generaci filmových tvůrců, však svoje vzory našel spíš ve francouzských kriminálkách a thrillerech ze 70. let, jejichž poetika už je dost pasé. Pro Pouta to byl ideál, pro Vendetu ze současnosti špatně motivovaná volba.
Mnohé dnešní umělecké filmy taky vycházejí z premis, které vzrušují bulvár (sexuální deviace, osobní msty) - ale podávají je dokonale odosobněným chladným stylem, který se může zlomit i v absurdní grotesku. Modernistická estetika filmů jako řecký Kynodontas (Dogtooth, Špičák) či rakouský Michael nebo Revanche může sloužit jako ideální inspirace pro to, co by šlo natáčet i v Česku za velmi nízké náklady.
Ale to by se muselo začínat více od scénáře a postav a méně od volby atraktivního a zdánlivě samospásného prostředí.
| Vendeta | |
| Vendeta | |
| Žánr: | Drama, Thriller |
| Režie: | Miroslav Ondruš |
| Obsazení: | Ondřej Vetchý, Oldřich Kaiser, Igor Chmela, Marek Taclík, Lucie Šteflová, Ondřej Havel, Václav Vostárek, Václav Neužil ml., Leoš Noha ad. |
| Délka: | 98 minut |
| Premiéra ČR: | 24.11.2011 |
