Recenze: Skvělému Tintinovi škodí jen velká nadupanost

Kamil Fila Kamil Fila
26. 10. 2011 8:10
Spielbergův snímek je triumf 3D a zábavy pro děti
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Konečně je tu příležitost ukázat, že na „filmy pro děti" lze mít stejně přísné nároky jako na „filmy pro dospělé". Pokud jsou ony dětské filmy dobré, obstojí za všech okolností a není třeba pro ně hledat výmluvy. 

Tintinova dobrodružství od Stevena Spielberga lze ode dneška používat jako nový vzor toho, že zábava pro děti nemusí být hloupá a podbízivá. Dost možná podobný snímek vzniká jednou za pár let, aby mohl znovu nastavit laťku pro ty ostatní. Příběh neohroženého mladičkého belgického reportéra, který se snaží zlosynům zabránit, aby našli zlatý poklad ukrytý na dně moře, má famózní spád. Nenachází se tu hluché místo, zbytečná scéna či záběr.

Foto: Aktuálně.cz

Navíc je nutné zdůraznit, že v pohybu na plátně vše vypadá MNOHEM lépe než na libovolné fotce, a dokonce i mnohem lépe než při přehrávání malých videí na počítači (jde o stejný efekt jako u Avatara, kde v kině dostanete úplně jiný zážitek než ze statických plochých obrázků). Mimochodem vizualita je dost podobná King-Kongovi, jednomu z předcházejících titulů producenta Petera Jacksona.

Náhrada za Indyho

Pro mnohé diváky, jimž se příliš nelíbil poslední Indiana Jones, představují Tintinova dobrodružství režisérův reparát v daném žánru. Pokud byste si chtěli vzpomenout, kdy jste naposledy viděli akční dobrodružný biják, v němž neteče krev, nemluví se sprostě, příběh je naprosto srozumitelný a přitom ne vyloženě hloupý, budete hodně dlouho pátrat v paměti a možná ani nic nevypátráte. Úžasňákovi od Pixaru?

Foto: Aktuálně.cz

A to si ještě můžete přičíst, že Tintin je po delší době 3D podívaná, kde je 3D opravdu využito ne jako laciná exhibice, ale je plně integrováno do proudu vyprávění a posiluje dojem z něj. Myslí se přitom nejen na mladší publikum, ale uraženi by neměli být ani dospělí; natolik má Tintin univerzální působení.

Ze základního „uživatelského hlediska", chápete-li filmy jako výrobky určené k pouhé zábavě, zosobňuje tedy Tintin absolutní špičku. A pokud chápete recenze jako pouhé pozvánky do kina, nemusíte už dál číst; teď už to bude jen taková nudná analýza, kterou my, kritici, musíme psát, abychom mohli dostat honorář…

Původní poetika tintinovských comicsů se formovala ve 30. a 40. letech. Od roku 1930 do roku 1986 (tedy dokonce 3 roky po smrti autora Hergého) vyšlo celkem 24 alb (poslední zůstalo nedokončené). Na přelomu 50. a 60. let byl vysílán animovaný seriál, v průběhu 60. a 70. let vzniklo několik hraných (anglicky i francouzsky mluvených) filmů, v 90. letech tu byl další televizní seriál.

Foto: Aktuálně.cz

Celosvětově Tintin provázel mnoho generací čtenářů a diváků ve zhruba 80 jazycích. Zatímco u nás se Tintinův pes jmenuje Filuta, v angličtině je to Snowy a v původní francouzštině Milou. Dvojice detektivů Kadlec a Tkadlec se zase v angličtině jmenují Thomson a Thompson a ve francouzštině Dupont a Dupond - a rozlišit se dají jen podle tvaru kníru. Co se týče výslovnosti, český dabing Spielbergova filmu používá zásadně „Tyntyn" a nikoli „Tentén".

Krmen předsudky

Ze začátku byl v comicsech politicky vyhraněný (Tintin v zemi Sovětů) a z dnešního pohledu taky nekorektní - příběhy odehrávající se v Číně a Africe obsahovaly mnoho rasistických a kolonialistických stereotypů. Zřejmě nejproblematičtější jsou díly vznikající v průběhu druhé světové války, které obsahují antisemitské karikatury. Před válkou přitom Tintinovy příběhy před fašismem varovaly.

Hergé ovšem nebyl jen anti-komunista, ale i anti-kapitalista; svůj svět modeloval podle idealistického skautského vidění. Jak sám přiznal: „Byl jsem krmen předsudky buržoazní společnosti, která mě obklopovala." Později začaly vznikat i politicky neutrální příběhy jako například Tajemství jednorožce, což je comicsové album, které adaptoval právě Spielberg. Celý příběh začínající Tajemstvím jednorožce je rozložen do dalšího alba (koneckonců, počítá se i s dalším filmem) - a obsahově jde o jeden nejméně problematických a nejvíce nadčasových Hergého počinů.

Foto: Aktuálně.cz

Že Tintin k sobě přitahuje problematické významy, potvrzuje i kauza, kdy belgický kolaborantský fašistický politik Léon Degrelle, který začínal v mládí jako novinář, tvrdil, že Tintin byl udělán podle něj.  Ačkoli Hegré to popíral a uvádí jako inspiraci pro Tintina svého bratra, vojáka Paula Remiho, a taky mladistvého dánského cestovatele Palle Hulda. Krutým paradoxem je, že se Degrelle později stal jednou z inspirací pro spisovatele Jonathana Littella při psaní knihy Laskavé bohyně, která líčí naprostou emocionální vyprázdněnost důstojníků SS.

Opět se potvrzuje, že žádná zábava není úplně nevinná a že i hodný skautík může jistým způsobem sloužit mnoha ideologiím. Tintin sám je ve skutečnosti prázdná postava, která nemá téměř žádné vlastnosti. Pouze neochvějně zůstává na straně dobra a nikdy se nevzdává pokračovat v pátrání a akci. (Definice dobra se přitom neustále posouvá a dnes už si Tintin rozhodně nemůže dovolit být katolickou propagandou proti komunistickým ateistům, jak tomu bylo na počátku.)

Až příliš nadupané

Z jistého hlediska tato výrazová prázdnota umožňuje divákům a čtenářům se do Tintina lépe projektovat a cítit se hrdinou. Pozoruhodný je jeho neurčitý (a oficiálně neprozrazený) věk, který se jen odhadem pohybuje mezi 14 a 18 lety. Nikdy se nezmiňuje jeho rodina, ale ani nenaznačuje, že by byl sirotek. Vzhledem k tomu, že Tintin nejeví žádný zájem o dívky, vzrůstají i spekulace, že by mohl být homosexuál.

Foto: Aktuálně.cz

Hergé to vyvracel tím, že „je to svět pouze mužského přátelství", a naznačoval, že ženy by překážely chodu akce - „když na banánové slupce uklouzne sportovně zdatný mladík, nic se mu nestane a je to legrace. U křehké dívky by to působilo nepříjemně a nebezpečně". Tím ale opět jen potvrzuje určitou misogynii. V comicsech i ve filmu zůstávají pouze dvě ženské postavy, uvřeštěná bytná a korpulentní operní pěvkyně s ptačím mozkem.

Co z toho všeho plyne pro film, respektive čím předloha film svazuje a co se může jevit jako potenciálně problematické? Rozhodně to je snímek, který si víc užijí kluci než holky. Zarazit může i snaha, aby se vzhledem k řečenému ve filmu nevyskytlo vůbec nic, co by mohlo vést k obvinění z nekorektnosti - zdejší svět se tak ale stává trochu sterilní.

A konečně poslední velké téma: Je vlastně úlet transponovat plochou Hergého kresbu inspirovanou mimo jiné i tradicí japonského malířství do trojrozměrné, superdetailní podoby, kde se rozhýbává a podle fyzikálních pravidel jinak leskne každý psí chlup. Hergé si potrpěl na velmi pravidelné velké výřezy obrazu, a co to jen šlo, zplošťoval i perspektivu (akce se odehrává jenom v jedné linii a ne více plánech).

Foto: Aktuálně.cz

Foto: Aktuálně.cz

Spielberg a tým jeho počítačových expertů se naopak snažili o zplastičtění pozadí. Najednou cítíme, jak jsou hrdinové obklopeni světem - neustálé jízdy kamery obkružující postavy dávají najevo, že jsou uvnitř většího celku. Mnoho akcí se odehrává v pozadí (Tintin s Kapitánem Haddockem jedou na motorce a za nimi se roztrhne přehrada zaplavující městečko) nebo vedle sebe běží dvě souběžné akce.

3D formát si navíc diktuje častější využití polosubjektivních záběrů, pohledů do hloubky a vůbec zdůrazňování procesu vidění - proto je velká část záběrů komponována tak, že se díváme na akci přes nějaké překážky, zábrany, kukátka, blány, vodní hladinu, matné sklo a tak dále.

Na to, jak je příběh přímočarý a velmi ekonomicky navazující bez chvílí oddechu, je podáván extrémně složitým způsobem. Akce je chvílemi tolik, že se téměř nedá stíhat, přestože je přehledně nastříhaná - a postavy přežívají tak neuvěřitelné pády, že o ně postupně přestáváme mít strach.

Při zveřejnění prvních ukázek Tintina panovala obava, zda tato zábava nebude moc uhlazená a nudná. Nyní se naopak dá tvrdit, že pokud něco skvělému Tintinovi škodí, je to až přílišná nadupanost. Spielberg se tak musel podřídit požadavku doby, že filmy musí svou iluzi prodávat stále hustěji definovanou, přestože jejich základ je naivní.

Zfilmovat naivního Tintina naivně roztomilým způsobem by dnes u trháku sezóny neprošlo. Na jednu stranu tedy Spielberga chválíme, přitom se ovšem začíná potvrzovat, že zasloužilý tvůrce na stará kolena zvládá bravurně už jen infantilní náměty a brakové historky. A s velkou obavou můžeme vyhlížet, až se pustí do nějaké vážnější látky.

Tolik pochybovačné kritické pindy a teď šupem do kina!

Tintinova dobrodružství
The Adventures of Tintin
Žánr: Animovaný, Dobrodružný, Mysteriózní, Rodinný
Režie: Steven Spielberg
Obsazení: Jamie Bell, Daniel Craig, Andy Serkis, Cary Elwes, Nick Frost, Simon Pegg, Toby Jones, Mackenzie Crook, Gad Elmaleh, Tony Curran, Sebastian Roché, Phillip Rhys, Mark Ivanir, Alex Hyde-White, Daniel Mays ad.
Délka: 107 minut
Premiéra ČR: 27.10.2011
 

Právě se děje

Další zprávy