Recenze - Pro film Generace singles by se hodilo označení funny-documentary. Legrační dokument, který se ovšem snaží mířit na vážné téma, moderní samotu.

Poněkud upovídaný snímek Jany Počtové se snaží o vhled do intimního života dnešních třicátníků, z nichž skoro třetina žije - dobrovolně i nedobrovolně, ale každopádně dlouhodobě - single. Když ho uvidíte v plném sále a ve společenství nezadaných kamarádů, budete se davově řehtat, neboť nabízí  anekdoty a historky o moderních vztazích. Marně byste však očekávali, že vám skutečně přiblíží samotu; případně to, jak z ní jde mráz po zádech.

Proměny milostného života 

Foto: EuCiGo

77minutový snímek stojí především na výběru rozdílných účastníků, jejichž "casting" probíhal údajně přes rok. Nevidíte tu stupidní celebrity ani obvyklé televizní idioty, kteří jinak obsazují debaty, aby šířili z obrazovky rozumy, jak by měli druzí žít stejně harmonicky, pohodově a úspěšně. Za průvodce nám slouží šest obyčejných, nijak prvoplánově výstředních protagonistů, kteří se zpovídají z moderní osamělosti.

Popis z plakátu naznačuje, že nemají čas, vůli ani štěstí nebo prostě odvahu na partnerský život. Příliš pracují, zvykli si žít odvázaně a nezávisle, nebo nechtějí slevit z náročných představ o vztazích.  Někteří si single zvolili dobrovolně, třetina nikoli. Jenže film se bez úspěchu snaží hledat a dokládat sociologická témata, jež stojí za proměnami milostného života. Marně se snaží zachytit společnost svobody, která vede lidi ke kariéře a seberealizaci, zatímco "dospělost" odkládáme na později, až si dostatečně užijeme.

Pravda, z filmu cítíte snahu o upřímnost. Výsledek ale mluví spíš o lidech, kteří zoufale i smutně vyhlížejí partnerský život. Neměli štěstí, odvahu nebo trpělivost. Postihlo je neštěstí, ovdověli, rozvedli se, anebo si nedovedou vybrat. Přitom jim chybí něčí blízkost; druhý kartáček v koupelně, vzájemné sdílení. 

Foto: EuCiGo

Na objevný dokument nebo sociologickou sondu je to ale málo, sledujeme jen „prezentaci" tří lehce přestárlých kluků a tří holek. „Svěřovací dokument" totiž bojuje už s vedením rozhovorů. Někdy dovede Jana Počtová pokládat zajímavé otázky a některé situace jsou silné - například okamžik, kdy se konfrontuje rozvedený otec se synem, kterého s matkou opustil.

Po většinu času je ale režisérka spíše za hodnou kamarádku, která naslouchá. Na kameru loví své hrdiny v rozpacích i nestřežených chvílích smutku, které mají doznívat v záběrech.  Jenže od většiny situací, které jsou skutečně na hraně a skrývají konfrontaci, se rychle utíká. Snímek je plný opatrnosti, ohledů a našlapování.

V lepším případě vznikla přehlídka novodobé partnetské hysterie; katalog netolerance, sebestředného života i smutku ze solitérismu a  náhražkovitých vztahů-nevztahů.  V horších místech sledujeme jen zpovědi, jak se žije volným sexuálním životem, aby člověk neonanoval. A jak lze banálně i melodramaticky mudrovat nad nešťastnou láskou.

Vyhlášení výherce

Čekají nás i vtípky ze seznamek, kde se natřásají opravdoví podivíni. Počtová se sice nikomu zlomyslně neposmívá, ale celý film se hemží vtipnými banalitami. Před kamerou házejí ramena muži, kteří si se sebou neumějí poradit, ale naučili se vařit a starat o pokojové květiny. Naopak ženy malují kuchyň a nadávají na dětinské muže, kteří nepochopili, že čas patriarchátu nenávratně skončil.

Foto: EuCiGo

Foto: EuCiGo

Příliš náročný ekonom a "hokejista" Jan si vybírá lásku podle vzhledu, k těm stárnoucím či „odkvetlým" je nemilosrdný.  Novinář, hudebník a scenárista seriálu Comeback Jiří nestojí o „holky z ekonomky" -  ale utápí se v depresích ze vztahu s bohémskou femme fatale, kterou se cítí být zneužívaný.   

Takový mikropohled by se hodil do trochu gramotnější dramaturgie v pořadu na veřejnoprávní televizi.  Připomíná kultivovanou reality show, kde se nerozdávají zlomyslné úkoly, ale otázky na tělo a "na emoce".  Jaký dává smysl život neomezených možností a přemrštěných nároků? Když se nakonec dozvíme, že jeden z protagonistů si zřejmě našel životního partnera, je to skoro na potlesk a vyhlášení výherce.

Z nabídky šesti osudů si jistě můžete vybírat favority a oblíbence. Mě zaujal příběh uměleckého kováře Jana, v jehož zpovědích se skutečně objevuje autenticita člověka bojujícího "kladivem a železem" se samotou. Zábavné jsou úsečné inteligentní glosy českých mužů i partnerského života, které pronáší Zuzana. Jindy ale musíte vydržet řadu jalových řečí a předsudků - až začnete váhat, jestli to je s námi skutečně tak špatné.

Tvůrci dali slovo živým lidem, a nikoli sociologickým teoretikům, aby postihli skutečnost. Jenže z kina odcházíte s pocitem, že jste byli svědky planého zobecňování.  Připomíná to zážitek z mechanického orloje: producírují se tu lidé, kteří přestávají kvůli práci, městským neurózám a moderním mravům umět žít. Ale i sám dokument je pouhou evokací či hrou na film o životě.