Recenze: Harry Potter nedrží pohromadě, ale je statečný

Radomír D. Kokeš
15. 7. 2011 5:30
Poslední díl uzavírá desetiletou etapu fantasy
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Deset let - a je konec. Harry Potter se po dlouhém filmovém putování dočkal sedmi dílů a osmi filmů. Vstoupil do filmového světa krátce po 11. září, kdy společně s Pánem prstenů a přicházející vlnou nákladných komiksových velkofilmů pomohl západní společnosti najít opět víru v hrdiny větší než život.

Na rozdíl od Pána prstenů ale neskončil a nezanechal po sobě nostalgické vzpomínky. Na rozdíl od nejlepších komiksových filmů nevyrostl do velkých metafor současné společnosti. Zároveň se však naštěstí ani plně nepřizpůsobil sérii filmových Stmívání a nezmutoval do mokrých snů náctiletých emo-holek.

Foto: Aktuálně.cz

I přes výrazné tematické a žánrové odbočky od detektivky (první až třetí díl) k romantické komedii (čtyřka), politickému thrilleru (pětka) a mytologickému experimentu (první půlka sedmičky) nakonec končí se stejným hrdinným patosem, ve stejných lokalitách, nedospěle a hlavně ve vztahu ke knize relativně věrně, jako začínal. Jenže problém je, že tehdejší diváci jsou od té doby o deset let starší.

Uvěznění v kleštích

Zpětně se jeví jako ještě rozumnější rozdělit finální román na dva filmy, protože jsou to vlastně dva různé romány - a podle mě oba stejně špatné. Klíčová otázka pro obeznámené s předlohou tedy zněla: O kolik bude film více či méně blbý než nesnesitelně patetická, hloupě vysvětlující a přes otevřenou snahu o „temnou atmosféru" vlastně infantilně naivní kniha? A odpověď: Méně, ale stále ne dost.

Aby bylo jasno, ono to možná (!) o moc lépe natočit nešlo, protože jak se lidově říká, z jistého organického vylučovaného materiálu bič neupleteš. A pokud mytologický koncept „mladí hrdinové tápají světem, mají pár kouzelných pomůcek a musejí si pomoct sami" v minulém filmu umožňoval experimentovat, tentokrát tolik možnosti filmaři neměli.

Foto: Warner Bros

Byli uvězněni v kleštích fanoušků, kdy někteří čtenáři knih prostě očekávají, jak se dočkají okamžiku, kdy dobro zvítězí, kladné postavy konečně nakopou padouchům velkolepými kouzly pozadí a skrz naskrz zlem prolezlým černokněžníkům se dostane spravedlivé odplaty. McGonnagalová, Snape, Kratiknot, paní Weasleyová a další… všichni musí ukázat, zač je toho loket a co se v nich skrývá.

Magus ex machina

Abych se alespoň já vymanil z hrdinských frází, chci naznačit, že zatímco v minulé části se trojice hrdinů Harry, Ron a Hermiona nedočkala pomoci vůbec od nikoho, bolestně dlouho hledala viteály nutné k Voldemortovu zničení a ještě déle přicházeli na to, jak je zničit, tentokrát se mohou všichni přetrhnout, aby jim pomohli, poradili a nasadili za ně život. Nejlépe, když u toho ještě pronesou něco obludně patetického typu „Jsi tak statečný!"

Potterovský speciál o knihách i filmech najdete zde

V parafrázi slavného antického konceptu je řídícím principem druhých Relikvií smrti „Magus ex machina". Pokud bych byl ještě přesnější, když se už nemůže objevit nějaký čaroděj, který pomůže zapeklitou situaci promptně vyřešit, zasáhne „Auctor ex machina" (auctor = autor) a sešle hrdinům nějaký zázračný prostředek či vnukne nápad. Výsledkem je poměrně mechanické vyprávění; uzavřené celky, které neposouvají děj po dramatickém oblouku, ale spíše k dalšímu celku.

Foto: Warner Bros.

Přitom polovina klíčových vodítek, která se má podle plánu dostat k Harrymu a spol., stojí na strašných náhodách (např. že stojí poblíž, i když by vůbec poblíž stát nemuseli, a mnohaletý plán by se zhroutil). Film prostě nedrží pohromadě jako celek. Tím nemíním, že jde o „druhou půlku", ale že ani jako „druhá půlka" film netvoří celek - nýbrž spíše volné uspořádání epických scén pospojované hlasy ze záhrobí a vysvětlováním, co se v minulosti skutečně stalo.

Nedynamický akční film

Uvědomuju si, že většina předchozí argumentace lze stejnou měrou uplatnit i na literární předlohu - jenže tím se vracím k těm kleštím. Podle mě jsou nejlepší filmy série třetí a pátý: lze předpokládat, že v případě třetího si režírující Alfonso Cuarón vydobyl výraznou uměleckou svobodu a nebál se předlohu zásadně přepracovat, zatímco v pátém zase u položky scénář "chyběl" nevynalézavý ilustrátor Steve Kloves, a tak se film výrazně zdynamizoval v rovině zápletky a dialogů.

Foto: Aktuálně.cz

Nicméně... u „druhé" sedmičky je pod scénářem opět podepsaný Kloves, který očividně ničeho podobného není schopen. Je to hypotéza, ale často mám dojem, že doslovnost scénáře prostě podrážela režijním řešením nohy. Dobrý příklad představují dvě scény s Brumbálem. V jedné rozsáhlé retrospektivě je odhalen jako pragmatický manipulativní parchant - to je super, jde o jeden z mála skutečně působivých momentů filmu v rovině charakterizace postav a míří se dál než v předloze. Jenže!

Jenže pak prostě musí přijít tupá zásvětní matrixovská vysvětlovačka, která předchozí zvrat úplně smaže a z Brumbála bůhvíproč udělá zase dobráckého dědu. Proč? Protože to tak Rowlingová napsala.

V návaznosti na dříve řečené: akční scény jsou na prostoru jednotlivých podcelků relativně působivé a míří k jasnému vyvrcholení, ovšem pak se vždycky těsně před vyvrcholením přeruší nějakou podobnou vysvětlovačkou a jede se tak trochu odznovu.

A po třetím epickém vyvrcholení (útok na Bradavice - střet v lese - ještě jeden boj v Bradavicích) toto přerušování a restartování nutně vede k dvěma věcem. Začíná to být únavné a úmrtí důležitých postav (stejně se za chvíli některé vrátí jako duchové) jsou co do citového dopadu na diváka mnohem méně účinná. A tak skutečně jedinou bolestivou smrtí v obou dílech sedmičky je nakonec úmrtí sovy Hedviky.

Je to dobře natočené!

Ano, můj text očividně směřuje k tomu, že finální Harry Potter není dobrý film - nehledě na dementní epilogovou sekvenci „po devatenácti letech", u které se fakt smálo celé kino. Podobný závěr by ale nebyl úplně spravedlivý, protože finální Potter je vlastně v kontextu současné produkce velmi dobře natočený film, který ještě rozvíjí některé vzorce z minulého snímku.

Foto: Aktuálně.cz

Zcela neironicky se lze nadšeně pozastavovat u některých parádních stylistických řešení. Například (ne)herectví ústředního tria je brilantně řešeno stavěním herců do prostoru, rozostřováním plánů obrazu, (de)centralizací, prací s detailními záběry nebo prostě barevně odlišným oblečením. Není třeba, aby cokoli příliš hráli, protože to za ně „odehraje" filmový styl - což druhotně umenšuje i poněkud ničivou sílu českého dabingu.

Všimněte si třeba hned první scény se zaostřeným skřetem, kdy trio stojí rozostřené v pozadí, přičemž Harry následně vejde do zaostřeného plánu - což hodně vypoví o vztahu i napětí mezi postavami ještě dřív, než někdo cokoli řekne. Podobně okázalý kruhový objezd kamery okolo postav při převlékání sice působí poněkud nepatřičně, ale natolik na sebe strhává pozornost, že si divák všímá jen toho, co hrdinové říkají - místo toho, jak to říkají.

Z hlediska akčních scén zase výborně šlape hon s Voldemortovým hadem Naginim, který je mimořádně osvěžující, chytře rozfázovaný a vrstvený; nemá žádný velký osudový rámec, a zároveň není primitivně poplatný do očí bijícímu 3D efektu (jako naopak jízda po bankovní horské dráze, průlety ohněm či oblety Bradavic). Podobně parádně načasovaný je i první polibek Rona s Hermionou v Tajemné komnatě, kdy na rozdíl od zbytku filmu nejde o teenagerské milostné dovádění, ale opravdu představuje skvělé vygradování scény i jejich dosavadního vztahu.

Většinu času ale bohužel film poměrně doslovně naplňuje dětinské představy o velkém hrdinství. Rowlingová je ve finále přes dřívější odkazy k holocaustu a celosvětové politické situaci nedokázala dovést dál než k základnímu souboji dobra a zla v dokonale odtrženém prostředí bradavické školy. Jako by se celý kouzelnický svět a vše, co jsme ve třech posledních filmech sledovali, smrsklo zase na pár učitelů a jednu školu. Finále vůbec nepůsobí, jako by v něm šlo o osud celého světa.

Stejně jako román navzdory nečekaně vynalézavým režijním nápadům působí už v době premiéry významově zastarale. Nedokázal vyrůst se svými diváky - a ze sálu narvaného fanoušky se dost často ozýval smích. Tedy s výjimkou náctiletých nanynek v kostýmech, které před deseti lety určitě v kině nebyly a odskočily si na Pottera ze Stmívání. Ale kdo ví, třeba jsou právě ony publikum, na které se míří a které velkolepě dojme snapeovské odhalení. 

My ostatní se budeme těšit třeba na nového Batmana. Deset let s Potterem bohatě stačilo.

Harry Potter a Relikvie smrti - část 2
Harry Potter and the Deathly Hallows: Part II
Žánr: Dobrodružný, Drama, Fantasy, Rodinný
Režie: David Yates
Obsazení: Daniel Radcliffe, Emma Watson, Rupert Grint, Helena Bonham Carter, Bonnie Wright, Maggie Smith, Evanna Lynch, Robbie Coltrane, Alan Rickman, Geraldine Somerville, Natalia Tena, Kelly Macdonald, Tom Felton, Emma Thompson, Ralph Fiennes, Michael Gambon, Gary Oldman ad.
Délka: 130 min
Premiéra ČR: 14.07.2011
 

Právě se děje

Další zprávy