Recenze - Vzpomněl jsem si na dokument, který jsem viděl na Viasat History a v němž se popisoval vztah mezi americkou armádou, televizní produkcí a hollywoodskou kinematografií. Jinak řečeno: jak armáda využívá fikční produkce k vlastní propagaci - a přispívá na jejich vznik nemalými částkami. Jsou filmy, které prostě milovala (Top Gun, Den nezávislosti), a naopak snímky, jež upřímně nenáviděla (Četa, Tenká červená linie).  Světovou invazi rozhodně musí milovat.

Zemi napadli mimozemšťané; spadli do moře, přišli z moře a soustředí se na pobřežní velkoměsta.  Jsou kolektivizovaní a efektivní jako mravenci, mají skvělé zbraně i bojové strategie a vraždí bez lítosti. A Světová invaze ukazuje, jak to probíhalo v Los Angeles…  v několika blocích, skrze zážitky malé skupinky vojáků.

Foto: Aktuálně.cz

Kolega Fila prohlásil, že Světová invaze je skvěle natočená, ale vzhledem k cílovému publiku naprosto politicky nezodpovědná. A pak o tom filmu pronesl nějaké ošklivé slovo, což už není důležité. Podstatné je, že s ním vlastně souhlasím.

Prostě dobrý

Světová invaze je nepokrytě militaristická a dost možná přesvědčí nemalou skupinku mladých mužů, kteří touží stát se hrdiny, bojovat za vlast a nechat se zabít, že narukovat skutečně je jejich osudem. Pořád se však domnívám, že uplatňování podobného čtení je vůči (vlastně jakémukoli) filmu nespravedlivé - jen je třeba mít ho na vědomí.

Takže ho mějte na vědomí a přesuneme se na estetickou úroveň, kde mám naopak dojem, že vůči Světové invazi převládá z kritických končin až nezdravá hysterie a slepota. Za prvé, ten film nemá kromě útočících mimozemšťanů moc společného se Dnem nezávislosti. Za druhé nemá zas tak moc společného s Distriktem 9, snad kromě zacílení na jedno město. Za třetí je ten film prostě dobrý, byť v trochu jiných ohledech, než je obvyklé to slovo používat. Je patetický, militaristický, ošklivý, nepřehledný, ale pořád dobrý!

Foto: Aktuálně.cz

Respektive je dobrý od chvíle, kdy se po útoku mimozemšťanů jednotka vojáků dostává do ulic, tedy přibližně po dvaceti minutách (odhadem, blbec jsem se nepodíval na čas). Je vedená důstojnickým nováčkem, na kterého dohlíží zkušený štábní důstojník se škraloupem z poslední akce, kde mu zařvala celá jednotka vojáků. Aby nebyla o konflikty nouze, ve stávajícím týmu je bratr jednoho z nich.

Jednoznačně nejslabší je expozice pokoušející se členy týmu představovat, ale ne moc úspěšně. Rozeznávat je lze až později: za prvé díky činům, které provádějí v akci, za druhé je jich čím dál míň.Ale od chvíle, kdy se dostanou do akce, je Světová invaze vlastně super - přinejmenším pokud za super považujete Monstrum (Cloverfield).

Celý film je totiž řízen přísně dodržovaným konceptem „perspektivizace", kdy nevíte a nevidíte vlastně NIC, co nevidí skupinka hrdinů -  a ta většinu času vidí jen pár bloků Los Angeles a nemá ponětí o globální situaci. Tomu je podřízena i vizuální koncepce, kdy se film od dominujících krátkých záběrů v polodetailech přesouvá k delším záběrům v polocelcích a celcích. Hrdinové prostě postuoem času vědí víc, znají víc, víc se orientují.

Spása nepřichází

Foto: Aktuálně.cz

Den nezávislosti stavěl na tom, že hrdinové byli vojáci a vědci; ten umí to a ten zas ono. Vše  podstatné jim vyžvanil zajatý mimozemšťan a ve sklepení měli po desítky let schovanou funkční vesmírnou loď. Hrdinové Světové invaze neví nic než to, na co přijdou sami. Brzy jim zkolabují všechny komunikační kanály s vedením, očekávaná spása od armády nepřichází a musí si poradit svépomocí. Třeba když chtějí emzáky - kteří postrádají jakoukoli psychologizaci, jde o kolektivně organizovaný systém - zabíjet, nejdřív jednoho nelítostně mučí a pitvají, aby přišli na slabé místo.

Skládají si informaci k informaci, musí strategicky myslet (i když to ze začátku nevypadá, že by toho byli schopni) a pomoct si z vlastních zdrojů. Celý film jsem se bál, že se to nějak podělá a na konci přijde globální spása na způsob deus ex machina. Jenže se to nepodělalo, hrdinové v tom zůstali sami až do konce a já viděl výborný žánrový film. Přes všechnu pachuť propagandy jsem si navíc nemusel lámat hlavu, že na druhé straně válčící mašinérie jsou lidé, kteří asi taky bojují z nějakého důvodu - ale ona fikční americká armáda nám ho laskavě nesděluje.

Nemůžu tedy souhlasit, že Světová invaze je ve svém celku hloupý film, jakkoli prvních pár desítek minut bezesporu hloupých je a ze všech postav nám představí jen štábního v podání Aarona Eckharta. Jeho rozporuplná postava životem a vojenstvím otráveného důstojníka, který už zažil skoro všechno a odmítá v boji komukoli něco slibovat, táhne diváka dějem. Vlastně na ní závisí celá dynamika vyprávění do chvíle, než divák začne rozeznávat i mezi mladšími vojáky - a civilisty.

Foto: Aktuálně.cz

Člověk pořád čte o klišé ve Světové invazi, jenže jak už kdysi poznamenali ruští formalisté, základním principem umění není být originální, ale ozvláštňovat už zavedené. V rámci kombinace válečného filmu a filmu o invazi mimozemšťanů je omezení perspektivy jako slušné ozvláštnění, zvláště když je tak propojené s vizuálním stylem. Ten navíc podvratně používá strašně nízkou hloubku pole, takže diváka omezuje nejen rozsahem, ale i hloubkou poskytovaných vizuálních informací - často je zaostřen jeden plán ze tří či šesti.

Promiň, armádo

A nakonec k výkřikům o všudypřítomném patosu. Ano, ten film je patetický, přepálený a občas taky gay. Sakra, ale jeho hrdinové jsou vojáci - navíc v beznadějné situaci. Sledujeme naprosto specifické mikrouniverzum lidí, kteří se živí tím, že během fušky možná budou muset zabíjet a dost možná někdo zabije je.

Pokud je jejich myšlení pokřivené, podřízené naučeným schématům a celá práce spočívá v tom, že musí věřit těm několika kolem sebe a nemají moc na výběr, připadá mi vlastně v pořádku, že to snímek zobrazuje. Můžu se jim smát, ale to se můžu i vojákům mimo film.

Světová invaze je vlastně v určitých ohledech dost konceptuální a odvážný film, který jde ostře proti leckterým pravidlům blockbusteru. Zdaleka se mu nedaří to všechno spojit do zcela soudržného celku a scény s malým chlapečkem nebo s odříkáváním čísel mrtvých vojáků jsou jen pitomé. Můžete se mu leckdy vysmívat, může vás to jednoduše srát (ups, promiň, Kamile) a zdaleka vás to nemusí bavit - protože koncept je sice super věc, ale když vás nudí, moc s tím nenaděláte.

Přes to všechno musím Světovou invazi bránit; dlouho jsem neviděl v tak vyčichlém žánru něco podobně neotřelého. Navíc ani není moc pozitivní, jeho zaměření se na „teď a tady" je strašně klaustrofobické. Zároveň mám dojem, že jsem si o psychické situaci vojáků uprostřed beznadějné válečné situace i přes ten hurá-patos udělal přesnější představu než ze spousty rádobyexistenciálních snímků.

Ale musím se, milá armádo, omluvit. Určitě se k vám nepřidám, protože si pořád myslím, že jste banda sebedestruktivních magorů.