Recenze - Už pro několik generací vyrůstajících v Americe slouží comicsy mnohem více než klasické pohádky (fairy tales) coby základní příběhy učící rozpoznávat dobro a zlo. V souladu s všeobecným měkčením a relativizováním hodnot se ale i v nich zpochybňují hrdinské ideály a do centra zájmu se dostávají padouši (viz ostatně fenomenální úspěch Temného rytíře).
Jako by dnes už dokonalého hrdinu nebylo možné přijmout, naopak všechny fascinovalo jen zlo. Lidé chtějí vidět zároveň co nejvíce zkorumpovanosti, aby se utvrdili, že svět je tak špatný, jak jen může být, ale zároveň chtějí vidět za maskou bestie i cosi lidského a zranitelného - každý zlosyn se tak jeví hlavně jako někdo, kdo měl špatné dětství.
3D animovaný film Megamysl (Megamind) vyprávěný z perspektivy padoucha je vlastně tak trochu pobratimem hodného zlobra Shreka. Padouši jsou dneska spíše packalové a outsideři; někdo, kdo si vybral špatný džob a politováníhodným způsobem pak nese následky. Zlo dnes zastupují spíše anonymní instituce, které řídí svět, aniž jsou viděny.
Co by se stalo, kdyby Luthor porazil Supermana
Megamysl má ale trochu smůlu, že přichází krátce po premiéře podobného animáku Já, padouch (Despicable Me), s nímž bývá často srovnáván a vychází jako ten o něco slabší. Tato recenze je nicméně srovnávat nebude a Megamysla bere jako zástupce vlastního druhu. Hrdina prvního filmu zapadal více do žánrového světa bondovek, zatímco Megamysl patří čistě do žánru superhrdinského comicsu.
Zápletka filmu režiséra Tima McGratha, který se proslavil dvoudílným Madagaskarem, vychází z otázky: „Co by se stalo, kdyby Lex Luthor porazil Supermana?" (Podobný nápad se přitom rozvíjel nejen v comicsech se Supermanem, ale i s Batmanem.)
Takže stejně jako se dnes dělají parodická převyprávění pohádek, vychází Megamysl velmi detailně právě ze Supermana a provádí spousty drobných odkazů i na další filmy. Zdejší hrdina města Metrocity (v Supermanovi Metropolis) se jmenuje Metro Man a pochází také z cizí planety, umí létat a neustále zachraňuje sličnou reportérku Roxanne Ritchi (RR je podobné LL - Lois Lane). Padoušský Megamysl je plešatý, myslí si, že je geniální, a přitom je věčně zavřený ve vězení na samotce, a tak dále.
Megamysl i Metro Man mají kostýmy, které připomínají černou a bílou verzi kostýmu Captaina Marvela, Metro Man má muzeum ve stejném stylu jako superhrdina Flash. Kdo ví, že Elvis Presley byl fanoušek Captaina Marvela, pochopí i jeden zásadní dějový zvrat. A kdo si pamatuje, jakým způsobem hrál v Supermanovi Marlon Brando, nebude mít problém s tím, proč tady ten bělovlasý stařík tak divně šišlá.
Napůl ironická a napůl nostalgická zábava
Megamysl sám pak připomíná křížence mezi členem skupiny Kiss, Genem Simmonsem, a plešatým komikem Howie Mandelem, který trpí hyperaktivitou a udělal si z toho image. Megamyslův pomocník pojmenovaný Minion (Poskok) vypadá jako kombinace gorily a stroje z proslule špatného filmu Robot Monster. Při výcviku nového superhrdiny (ehm, prozrazuju něco více zápletky) se pak jeho gorilí vzhled využije k odkazu na stařičkou videohru Donkey Kong. A tak dále a tak dále…
I soundtrack, na němž zazní Bad od Michaela Jacksona, Highway to Hell a Back in Black od AC/DC i Welcome to the Jungle od Guns´n´Roses, napovídá, že film je určen jako napůl ironická a napůl nostalgická zábava hlavně pro ty, kdo vyrůstali v 80. letech.
Megamysl jako by tak téměř ani nebyl určen dětem, ale hlavně jejich staršímu doprovodu. K finální verzi byl dokonce povolán režisér Guilermo del Toro, aby film sestříhal co nejatraktivněji, nejdynamičtěji - a taky „nejdospěleji". Ostatně, relativní zašmodrchanost zápletky, kdy z děje zmizí jednoznačně kladná postava a několik dalších změní identitu, je asi pochopitelná a blízká jen těm menším divákům, které už trochu nudí právě filmy typu Madagaskar nebo Doba ledová.
Přese všechno: hra s brakovou poetikou není tak důsledná a nápaditá jako u jiného (a silně nedoceněného) 3D animáku od Dreamworks Monstra vs. Vetřelci. A výsledné tempo a náboj pořád nemá na Úžasňákovy, z nichž, zdá se, kopíruje zápletku o zakomplexovaném anti-superhrdinovi.
Víc než 3D atrakce
Možná v jediném ohledu má Megamysl v něčem navrch nad ostatními současnými 3D bijáky postavenými na parodování. Trojrozměrný formát je sice pochopitelně využíván i k tomu, aby nás uchvacovaly letecké scény nebo z plátna tu a tam vystřelil nějaký objekt do publika.
Ale zdaleka nejpůsobivěji vyznívají momenty, kdy 3D slouží a je plně podřízeno vyprávění. Megamysl je zoufale zamilovaný do Roxanny, která ho odmítne a řekne mu, že s ním nikdy nechce nic mít; on pak stojí osamoceně na ulici v dešti a vy úplně cítíte, jak déšť padá i na vás a že je trochu symbolicky i slzami, které v sobě smutný hrdina potlačuje. V tu chvíli víte, že 3D může být něco víc než sezónní atrakce.
Vůbec celá linie romance je pojata překvapivě bez hloupého šaškování a „přehrávání". Roxanna překvapená, když se Megamysl promění při polibku ze sympatického mladíka v modrou obludku, není zhnusená ani zděšená, ale jen zraněná a oklamaná. Film by si mohl dělat legraci z toho, že je Megamysl ošklivý a směšný na pohled, ale ve skutečnosti tu jde o to, jaký je uvnitř.
Naopak Roxanin druhý ctitel, kameraman Hal, je na animovaný rodinný snímek zobrazen až nepřípustně - tj. obyčejně lidsky hnusný a ubohý. Pokud trochu zabrouzdáte na internetu po diváckých ohlasech, zaznamenáte, kolika lidem zkazil zážitek, protože už byl „nepříjemně reálný" a nesnesitelný právě proto, že si o sobě myslí, že je v jádru vlastně „milej kluk".
V české verzi se některé nuance lehce ztrácí, přece jen Will Ferrell coby Megamysl, Tina Fey coby Roxanne nebo Jonah Hill coby Hal jsou výrazní komediální herci, a animátoři si dokonce dovolili nekopírovat nějak výrazně jejich fyziognomii a nechali je hrát lehce „proti obrazu".
V našem prostředí zůstává Megamysl ochuzený o několik vrstev, textur hlasů i popkulturního kontextu. Přes značnou sofistikovanost pak dojíždí na to, že oproti upoutávkám už nemá mnoho co nabídnout, dějově je dost předvídatelný a svým tónem nakonec i velmi politicky korektní. Dovede si například představit, že by někdo natočil film, v němž bude hloupá negativní hrdinka, kterou vždycky převeze chytrý mužský protagonista? Jen tak, pro změnu…
| Megamysl | |
| Megamind | |
| Žánr: | Komedie, Rodinný |
| Režie: | Tom McGrath |
| Obsazení: | Will Ferrell, Brad Pitt, Tina Fey, Jonah Hill, David Cross, J. K. Simmons, Ben Stiller, Justin Theroux, Tom McGrath ad. |
| Délka: | 96 minut |
| Premiéra ČR: | 02.12.2010 |
