Recenze: Naštvaný důchodce Harry Brown město nevyčistí

Radomír D. Kokeš
9. 9. 2010 8:00
Skvělé drama s Michaelem Cainem naštěstí není akční
Foto: MagicBox

Recenze - V souvislosti s britským filmem Harrym Brownem je nejčastěji citována dvojice snímků Gran Torino a Přání smrti. Jistě, ve všech třech je „nasraný" starší muž proti své vůli konfrontovaný s násilnou mládeží. V určité chvíli mu dojde trpělivost a rozhodne se zasáhnout.

Zásadně však nesouhlasím s tím, jak je toto srovnání vedeno: Harry Brown se ve významové rovině od obou filmů zásadně liší a spíše než o inspiraci jde tu o konfrontaci. Harry Brown je vynikající film, ale není a nechce být akční, nenaplňuje žánrová očekávání a namísto nadějného řešení vyúsťuje v bezvýchodnou skepsi.

Foto: MagicBox

Nedávné Gran Torino Clinta Eastwooda uvědoměle přepisovalo autorovu hereckou škatulku bezmála fašistického policejního drsňáka. Zatrpklý stařec svůj rasismus i silně pravicové postoje přehodnocuje, a nakonec překvapivě jako zbraň proti násilí volí nenásilí.

V Přání smrti hraje Charles Bronson architekta, jemuž mladistvý gang nenávratným způsobem zasáhl do života, policie je neschopná radikálního řešení a hrdina se vydává na cestu osamělého mstitele: začne vyvražďovat členy pouličních gangů. Násilí stojící mimo zákon a kryté jakýmisi morálními axiomy se obhajuje jako funkční a pochopitelný prostředek.

Násilí není řešení

Foto: MagicBox

Kromě zavedeného zestárlého hereckého drsňáka (tady Michael Caine) má ale Harry Brown s Gran Torinem společné jen východisko, že násilí není řešení. K argumentaci nestandardně volí vyprávěcí postup Přání smrti.

Mladí (londýnští) gangsteři jsou parchanti, kteří prodávají drogy, znásilňují a nemají úctu vůbec k ničemu. Válečnému veteránovi Brownovi na začátku filmu zemře milovaná žena a zbývá mu jen stejně starý přítel, se kterým hraje šachy. A právě toho místní násilníci šikanují, zabijí, a dokonce zneuctí jeho mrtvé tělo.

Podobně jako v Přání smrti je policie je neochotná, hrdina omylem zabije v sebeobraně kriminálníka, jenž ho ohrožuje - a najde v tom řešení. Vydá se po zbytku gangu, přičemž policie identitu mstitele tuší, ale nemá důkazy. Dějový oblouk je přitom matoucí, protože Harry Brown klade důraz spíše na organizaci jednotlivých scén. 

Foto: MagicBox

Kdo čeká akční film, bude značně zklamaný, protože Harry Brown je složen z velmi dlouhých, pomalu rozvíjených scén v dlouhých záběrech. Průměrná délka záběru je podle mého měření 5,4 sekundy, což je přinejmenším o dvě sekundy víc než standard dnešních akčních filmů.

Odkládané výbuchy

V tom, jak se film zaměřuje na výstavbu jednotlivých scén, je příkladný výjev se dvěma drogovými dealery. Harry přijde do jejich doupěte jen proto, že chce koupit zbraň. Jeden dealer je agresivní, druhý se naopak jeví být rozvážnější a vstřícnější. Během několika minut se však situace obrací: z agresivního recidivisty se vyvine velkohubý hlupák, naopak druhý se odhaluje jako bezcitná zrůda.

Foto: MagicBox

V doupěti leží i opakovaně znásilněná dívka pod drogami, která zřejmě umírá na předávkování. Harry ji chce poslat do nemocnice, ale dealeři jsou pochopitelně proti. Zesiluje se napětí a styl nenápadně zapojuje dosud neužívané prostředky - expresivní svícení, kamerové filtry. Vše spěje k odkládanému výbuchu násilí, které je neustále odsouváno; a když náhle přijde, je bolestivé, trvá jen chvilku, vyvrcholí nečekaným Brownovým monologem o umírání a končí odvozem mladé ženy do nemocnice.

Na úrovni vedení scén jde film postupně od nejnižších rovin pouličních gangsterů přes dealery a drogové bosse až k těm, kteří představují nejhorší část hierarchie. Snímek pak vrcholí paralelně prostřihávanými sekvencemi odhalujícími hned dvěma způsoby nesmyslnost násilí.

Za prvé - „mstitel z lidu" nemůže nikdy nic vyřešit, protože zabíjení očividných zločinců zločin samotný nijak neohrozí, jde o iluzi. Skutečným zlem jsou často ti, kteří se jeví jako spořádaní lidé, kterým lze věřit.

Foto: MagicBox

Za druhé, v poslední třetině film inscenuje masovou scénu násilí, ve které jsou konfrontovány hordy policistů s anonymní masou „společenské lůzy". Násilí nemá důvod, ideály ani cíl, jde spíš o symptom, který sama policie používá jako populistický argument pro další násilí.

Stačí pár dní...

Film má rétoricky leccos společného s některými ošklivými buřičskými britskými filmy tzv. kinematografie kuchyňského dřezu (i když na rozdíl od nich mládeži zrovna nefandí). Odhaluje stav britské společnosti, rozklad na úrovni policie i spodní třídy, prázdnost a rutinu života bouřící se mládeže, roli násilí v každodenní realitě.

Harry Brown naprosto postrádá „hurá-efekt" Přání smrti i povzneseně nadějný pocit závěru Gran Torina, zůstává jen trvalý pocit bezvýchodnosti a hnusu, zcela v rozporu se žánrovými očekáváními. Brownovo gesto nebo marná snaha idealistické policistky nemají efekt, znamenaly jen další ztrátu. Skoro antonioniovská (ale mnohem kratší) montáž v závěru za sebe řadí vyprázdněné záběry ulic a odcizených městských prostor, do kterých vstupuje vrávorající Harry Brown. Momentálně bez gangsterů, ale stačí pár dní...

Sledovat Harryho Browna jako „akční film s důchodcem" se jeví jako interpretačně mylný krok, ze kterého nemůže snímek vyjít vítězně. Jednoduchý scénář mu pomáhá klást zmíněný důraz na jednotlivé scény, moc akce v něm není - a když už, tak je nehezká a nesmyslná, protože postrádá kýžený pocit zadostiučinění. Hlavní hrdina nemá co ztratit, ale současně nic nezíská.

V Americe by podobný film zřejmě nevznikl, v Británii je stále umí zatraceně dobře - zvlášť pokud v nich hraje úžasný Michael Caine.

Experiment s žánrem ale nevyšel finančně. Film stál sice jen sedm milionů dolarů, ale celosvětové tržby tvořily necelých 10 milionů (vydělte si dvěma, půlka jde kinařům). Není divu, že měl i potenciální český distributor obavy a do kina jsme si na něj zajít nemohli. Alespoň že je dispozici na DVD.

Harry Brown
Harry Brown
Žánr: Drama, Krimi, Thriller
Režie: Daniel Barber
Obsazení: Michael Caine, Emily Mortimer, Jack O'Connell, Liam Cunningham, Iain Glen, David Bradley, Charlie Creed - Miles, Sean Harris, Claire Hackett, Ben Drew ad.
Délka: 103 mint
Premiéra ČR: 26.08.2010
 

Právě se děje

Další zprávy