Recenze - Předně si ujasněme, že snímek Muži, co zírají na kozy nemá nic společného s komediemi Prci, prci, prcičky nebo Kozy, kozy, kozičky. V originálním názvu stojí opravdu "goats" a nikoli "tits" nebo "boobs" - čili se jedná o kozy jako zvířata, a ne o (povětšinou) organické útvary na ženském hrudníku. 

Ostatně ve filmu je žena pouze jedna a ukáže jenom pohrdání manželovi tím, že si začne s jiným, byť ošklivějším a ještě ke všemu jednorukým. Nešťastník se pak rozhodne odjet do Iráku jako válečný zpravodaj, aby na vše zapomněl či si u své ex snad znovu vydobyl úctu. Čili i zde platí "za vším hledej ženu", ale pak už je to opravdu hlavně o kozách. Načerno pašovaných, neproclených, "odmečených" tichých kozách používaných pro speciální vojenské účely.

Make love, not war

Foto: SPI

Námět snímku vychází z faktografické (!) knihy novináře Jona Ronsona, který v ní popisuje dosti neuvěřitelné výcvikové operace americké armády, k nimž se dnes už nikdo nechce moc znát a do hlavních světových zpráv pronikl jen jeden pozdní kousek, kdy iráčtí zajatci byli mučeni nekonečným přehráváním písničky I Love You zpívané fialovým plyšovým dinosaurem Barneym, z čehož je vskutku snadné zešílet (viz zde).

Hlavním cílem všech akcí bylo vytvořit armádu psychotronických vojáků, kteří nebudou nepřátele léčit na dálku přes televizi (jako to svého času dělal jistý blázen v Česku), ale spíš je tak nějak telepaticky a hippísácky přemluví "make love, not war".

Zakladatel této jednotky, vietnamský veterán Bill Django (ve filmu ho hraje Jeff Bridges) strávil mnoho let studiem mnoha new age směrů a rozhodl se, že nové války, jež bude třeba vést, budou duchovní.

A protože se zaštítil v té době populární mytologií rytířů Jedi z Hvězdných válek (jejich velkým fandou byl např. Ronald Reagan), procházel mu velmi dlouho nábor a výcvik mužů, kteří se uměli učinit neviditelnými, procházet zdmi, uhádnout, co se skrývá v uzavřené krabičce, či myšlenkami rozhánět mraky na obloze.

Experimentoval tak dlouho a tak na hraně, až nevyhnutelně musela přijít jidášská zrada z vlastních řad - ambiciózní,  ale podceňovaný senzibil Larry Hooper (Kevin Spacey) se ukáže být pěkně proradný kariérista…

Nezávazně prchavý výsledek

Kniha nabízí popis "fungování" této speciální tajné jednotky, ale žádný ucelený příběh. Snad proto se filmaři rozhodli při adaptaci vytvořit dějovou linku, kde bude chcípácký a tumpachový novinář Bob Wilton (Ewan McGregor) za pochodu skrz iráckou poušť poznávat minulost, schopnosti a neschopnosti svého průvodce, zjevně šiblého šamana Lyna Cassadyho (George Cloooney).

Foto: SPI

Jeví se to jako skvělé východisko pro politickou satiru a bláznivou komedii. Výsledek ovšem zůstal jen docela vtipný, ale hlavně nezávazně prchavý.

S tak dobrou hereckou sestavou by šlo natočit špatný film jen s největším kazisvětským úsilím, takže po většinu času většina vtípků vychází a neustálým střídáním "vyjde to-nevyjde to" se smějeme tomu, jak se necháváme nachytávat a překvapovat. Kdykoli se smíříme s tím, že Lyn je šarlatán a pouhý magor, dostane nás něčím nečekaným, co je buď hodno obdivu, nebo to nemá vysvětlení. A kdykoli podlehneme tomu, že má mimosmyslové či nadpřirozené schopnosti, je odhalen jako trapný vrták a oběť vlastních sebeklamů.

Jiné generace měly Hlavu XXII. a M.A.S.H. (myšleno celovečerák od Roberta Altmana, ne ten už příliš neškodný a roztomilý seriál) nebo Dr. Divnolásku, který se přestal bát a naučil se mít rád bombu. V dnešní době mají satiry podobu Mužů, kteří zírají na kozy, Soukromé války pana Wilsona či Po přečtení spalte.

Systém pozře všechnu alternativu

Foto: SPI

Nejlépe z toho vyjde poslední titul, protože se nesnaží tvrdit, že vypovídá o něčem reálném a líčí jen chaos, který vládne v hlavách paranoiků. Ve spojení s historickou realitou se hrané filmy ocitají spíše v nevýhodě, protože vyplýtvají spoustu času na to přesvědčit nás, že "to není fakt, soudruzi, tohle se opravdu stalo!".

Za oslabení účinku dnešních satir může i nárůst obecné nekorektnosti v médiích a rozvoj formátů živého zpravodajství, investigativních rekonstrukcí nebo i reality show a různých autentických a mystifikačních videí na internetu. YouTube generace diváků se už jen tak nenechá vyvést něčím z míry, navíc se alternativa a odboj proti systému staly součástí hlavního proudu. Kritizovat systém je systémové, systém pozře a zužitkuje všechnu alternativu.

Na kariéře George Clooneyho lze velmi ilustrativně demonstrovat různé fasety zábavním průmyslem zužitkovatelné nebo nezužitkovatelné rebelie: akční komedie Tři králové (o válce v Kuvajtu) oslovovala hlavně mladé mužské publikum, Po přečtení spalte a Muži, co zírají na kozy spíš cílí na smíšené páry středního věku.

Syriana (odehrávající se hlavně v Arabských emirátech a Jordánu) a Dobrou noc a hodně štěstí (zasazené do 50. let a éry McCarthyho "honu na čarodějnice") už byly stylově i vypravěčsky příliš výlučné na to, aby je přijalo širší publikum.

Ale budou to právě tato nedivácká díla, která se zapsala do dějin kinematografie trvaleji. Ty ostatní filmy spíš ukazují na to, kolik toho musíte obětovat, když v touze upozornit na určité problémy neustále myslíte na to, jak udržet publikum mezi salvami smíchu žvýkat popcorn stejně, jako žvýkají ty nebohé kozy trávu a bodláky.