Recenze - Tvůrci, kteří se realizují v řadě médií či oborů, jsou honosně nazýváni renesančními. V některých případech však pestrá aktivita nevychází z niterné potřeby tvořit, ale může být výsledkem pouhopouhé touhy utužovat vlastní kult osobnosti.

Takto lze chápat činnosti Roberta Bartleha Cummingse, jenž si nechá říkat Rob Zombie, což evidentně stačí na to, aby byl považován za kapacitu v oblasti hororů a exploatace. Muž, jenž v posledním desetiletí 20. století proslul jako metalový zpěvák se zálibou v pokleslé popkultuře, v novém miléniu expandoval do oblasti komiksů a filmové režie.

Rádoby úchyl z videopůjčovny

Foto: Aktuálně.cz

V době (post)tarantinovské mánie přelomu tisíciletí měl Zombie ideální podmínky pro natočení prvotiny Dům tisíce mrtvol (2003). Jediné, co jeho odlišovalo od jiných žánrových nadšenců, které bohatá divácká zkušenost s obskurními filmy zdánlivě opravňovala k tomu, aby usedli na režisérskou stoličku, byl statut mediální celebrity a z něho plynoucí příslib kasovního magnetu.

Debut i následující Vyvrženci z pekla (2005) sice potvrdily, že muzikant si z režírování vlastních videoklipů odnesl řemeslnou zručnost, přesto filmy mimo oblast Zombieho nekritických fanoušků nevyvolaly velký divácký zájem.

Nicméně oba snímky vykazovaly jisté kvality, které dávaly naději, že by novopečený filmař mohl být schopný žánrové vzory ne pouze citovat či variovat, ale přemýšlet o nich, odhalovat jejich základy a na nich posléze stavět osobité dílo. Na druhou stranu Zombieho nadcházející dvojdílné obnovení hororové série Halloween s odstrašující výmluvností dokládá pravý opak.

Foto: Pavel Kroulík

Když v roce 2007 natočil stejnojmenný remake proslulého Carpenterova hororu Halloween z roku 1978, provázela film nemalá očekávání. Jednalo se o další z řady předělávek domácích klasik žánru, přičemž předchozí Texaský masakr motorovou pilou a především fenomenální Hory mají oči představují vrchol americké produkce posledních let.

Klasika postavená na hlavu

Bohužel z nového Halloweenu se vyklubal pouze sled atmosférických a fyzicky intenzivních obrazů vytvořených s puntičkářskou zálibou ve výpravě a expresivním nasvícení scén. Místo skoro nuzně primitivní formy originálu přichází remake s až posedle vycizelovaným povrchem a sáhodlouhé napínání diváků zaměňuje za agresivní útoky.

Zatímco Carpenter si vystačil s několika kapkami krve, Zombie na plátně předvádí kašírovaný karneval tělesné destrukce. Fakt, že vznikl naprostý protipól originálu, završuje vyprávění, které obsahuje motivy mlhavě ozřejmující motivace ústředního zabijáka Michaela Myerse.

Foto: Aktuálně.cz

Síla originálního Halloweenu vycházela z toho, že Carpenter pojal Myerse jako zosobněné zlo - nelze ho zastavit, ani pochopit, neboť ke svým činům sebemenší motivaci nemá. Zombie nadčasově děsivý koncept nahradil humpolácky klišovitou premisou o dítěti zkaženém zhýralou rodinou, které v dospělosti pronásleduje svou mladší sestru.

Zombieho první Halloween nicméně fungoval alespoň jako slasher na jedno použití a nabízel přímočarou řemeslně odvedenou podívanou. Letošní pokračování ovšem představuje předzvěst Zombieho senility. Všechny charakteristické prvky předchozího dílu zůstaly zachovány, ale tentokrát zbytněly do podoby umanutě zatvrzelých absurdit.

Psycho Terminátor v krajkách

Autorova záliba v expresivních obrazech a provinční touha zajistit ve filmu part své manželce vyústily do fantaskních sekvencí, kde duch Myersovy mrtvé matky, kterou v předchozím díle ztvárnila Zombieho žena, komunikuje s vrahounem a přímo ho navádí k zabíjení.

Foto: Aktuálně.cz

V těchto rádoby oduševnělých variacích na symbolické sekvence surreálně laděných uměleckých filmů 60. let se za zničujícího parodického efektu potkává zatvrzele pompézní vážnost s křiklavé afektovanou plytkostí glamrockové estetiky. Výsledek působí jako Rocky Horror Picture Show bez muzikálových čísel, ale s ambicemi být vypjaté psychologické drama.

Současně Halloween II funguje jako otravná parafráze na Terminátora, neboť Myers v podání rozložitého wrestlera Tylera Manea je matkou naprogramován, aby zlikvidoval svou sestru, která přežila první díl. Jelikož ale hrdinka není politováníhodná charismatická oběť, nýbrž otravně hysterická rebelka, nevyhnutelně se sympatie diváků obrací na stranu Myerse.

Nelze se zbavit dojmu, že by bylo nejlepší, kdyby Myers sestru konečně dohnal a zamordoval. Přinejmenším z toho hlediska, že kvůli hrdince zemřela řada nevinných a sympaticky vykreslených postav jen proto, že stála v cestě kýženému spojení Myersovic rodiny, které horlivě iniciuje duch matky.

Nemrtvý Ed Wood Jr.

Kromě toho, že předkládané motivace Myersova vraždění nemají nic společného s carpenterovskou sérií, dokonce odporují relativně soudržné logice Zombieho prvního Halloweenu. Příčina a následek i vztahy mezi postavami se tentokrát volně mění podle toho, jak si autor zrovna usmyslí.

Vyprávění se neodvíjí v závislosti na tom, jak se postavy v určité situaci zachovají, ale ocitá se ve vleku přístupu „a teď by mohlo přijít tohle, protože to je strašně hustý a všichni se z toho podělaj", který je typický pro vzdálený konec abecedy filmových kategorií, předpubertální nadšence a nabubřelé tvůrce bez sebereflexe.

Bohužel Halloween II ani není nechtěně zábavný, neboť Zombie daný princip naplňuje s odstrašujícíně nadutou urputností.

Halloween II vyznívá jako zatvrzelá snaha svého autora dokázat, že kritika, která se snesla na jeho předchozí počin, byla neopodstatněná a že jen on ví, jak má filmový horor vypadat.

Na druhou stranu sebezahleděnost snímku a zoufale tlačená „umělecká" symboličnost i rádoby mnohovrstevnatost do kinosálů zanášejí opravdovou hrůzu a děs.