Recenze: Transformers 2 hýří příliš mnoha atrakcemi

Kamil Fila Kamil Fila
25. 6. 2009 22:00
Zlý spratek Bay opět ztratil cit pro míru
Foto: archiv

Recenze - Dlouho se čekalo, který ze dvou velkých letních filmů s „roboty" bude lepší a naplní očekávání publika. No, a nakonec ani jeden není žádné vítězství.

U Terminátora 4 byl vzbuzen mylný dojem, že to bude temný film z budoucnosti, v němž bude kromě bombastické akce i filozofický přesah podobný třeba Blade Runnerovi nebo Matrixu. Přišel ale bloumavý akčňák z pouště plný nelogičností a patosu; se skvělým úvodem, nudným prostředkem a koncem, na němž je vidět, že byl přetáčený a nesedí ke zbytku.

Transformers 2 zase měli jen navázat na správně rozjetou jedničku, uchovat z ní to dobré a vychytat mouchy předchozí „verze" - např. občasnou nepřehlednost akce. Vskutku, k Transformerům se přistupuje spíše jako k datadisku počítačové hry než filmu.

Ale i kdybychom zůstali na této uživatelské úrovni a požadovali „pouhou" výplachovou letní zábavu (kterou ovšem málokdo umí), tak dvojka neobstojí.

Více podívané není lepší podívaná

Zatímco tvůrce Terminátora potopilo, že si vytyčili příliš vysoké ambice, jimž nedokázali dostát, Transformeři narazili na problém, že pokud nadávkujete víc něčeho, co znáte z minula, výsledek nebude lepší.

Foto: archiv

Když se někdo ze zoufalství a nedostatku fantazie spolehne na jídelní metaforu, řekne, že se z nabídky příliš mnoha prostřených stolů musíte zákonitě přejíst, zvlášť když vás k tomu někdo nutí a nepustí vás dříve než za 150 minut.

V zásadě to tak je, jenomže filmy se nekonzumují břichem, ale očima a ušima - a koneckonců i tím mozkem, který se nemá odkládat v šatně, jak praví další hrozná fráze. Na máloco musíte mít tak vytrénované synapse jako na zpracování rychle střihaných filmů.

Angličáci a Playboy zlého spratka

Prvopočátek problémů s Transformery tedy leží už v jejich základním konceptu přetaveném v reklamní slogan - „More than meets the eye" - tedy „Víc, než oko zvládne zahlédnout", případně „Víc, než se zdá na první pohled".

Foto: archiv

Naráží se hlavně na to, že pod kapotou autíček se ukrývají živí tvorové, kteří dovedou víc než řezat zatáčky; a především řezat se mezi sebou. Transformeři tím uvádějí v praxi jednu ze základních dětských fantazií „moje hračky jsou živé, jen rodiče mi nevěří".

Umožňují nám investovat naše city dvojím směrem - být fascinováni velikostí, rychlostí a silou robotů (jimž jako bychom tyto vlastnosti propůjčovali my, majitelé) a zároveň je litovat, když se rozbijí, protože je nechápeme jen jako věci, ale jako bytosti, které mají duši a mohou trpět.

Jistě, je to psychologie velmi primitivní; jenže když jste Michael Bay, zlý spratek z Hollywoodu, který si už nemusí pořizovat malé angličáky a ochmatávat tátovi na záchodě stará vydání Playboye, ale kupujete si sporťáky v reálné velikosti a s holkama z Playboye normálně randíte (a kdovícoještě), tak od vás nikdo neočekává, že jste schopni citlivého ponoru do mysli rozervaných hrdinů.

Vítězství umělých fantazií

Povrchnost je jeho druhé jméno a všichni si na něm cení, jak hezky umí ten povrch naleštit a jak rychle přepíná mezi různými povrchy - kapotami bouráků, obrazovkami počítačů a záběry, které vypadají jako turistické pohlednice nebo reklamní spoty na šampony a rtěnky.

Foto: archiv

Bylo by to absolutní vítězství hmoty nad duchem, kdyby to, co Bay předvádí, nebyly hlavně shluky pixelů, tedy něco, co už prostě není materiální, ale čistě virtuální. Bay je prostě král umělých (ale nikoli uměleckých) fantazií a v tomhle je nenapadnutelný.

Hrajte si občas na nějaké konzoli, koukejte na japonské animáky, sbírejte akční figurky a nakonec oceníte, že je v lize hollywoodských megalomanských videoklipařů nejlepší na světě.

Transformers 2: Pomsta poražených (mimochodem, nesmyslný název, Fallen v originále odkazuje jen k jednomu „padlému andělovi") ovšem bohužel působí jako tortura i pro poměrně vstřícně naladěné publikum.

Z hračičky se stal puberťák

Autobotů (to jsou ti hodní) a Deceptikonů je tu mnohem víc, morfují rychleji (takže si je vaše oko vlastně nestihne pořádně prohlédnout), umí kung-fu a nějak je postihly sexuální touhy - přestože se jinak množí čistým dělením po zažehnutí tzv. prajiskry z tzv. Krychle.

Ti menší ojíždějí dívkám nohu jako psi, ti větší se proměňují v nadržené modelky s falickými sondami pod minisukní, těm obřím se v rozkroku houpou varlata, jaká by možná ocenil cukrouš Bruno, ale asi málokdo jiný.

Foto: archiv

Bay se totiž tentokrát projevuje nejen jako infantilní hračička, což je poloha, v níž ho máme nejraději, ale taky to vypadá, že mentálně překročil hranici dětství a cloumá s ním strašná puberta.

Popravdě, je to z velké části dílo scenáristů, kteří jinak stojí taky za restartem Star Treku, ale tady se nikdo z tvůrců necítil ničím omezen, především rozpočtem. A jejich fantazie přitom pořád těká jen po těch nejpřízemnějších rozkoších a nápadech.

Transformeři tudíž vypadají (podle předpokladů a investic) jako strašně drahý film, který brzdí v rozletu či běhu závaží mnoha vedlejších atrakcí. Řítíme se dopředu a ani nestíháme vidět to, co se už ukazuje ve zpětném zrcátku. Ve výsledku pak vyprávění chybí gradace. Jakmile si po půlhodině zvyknete na nadstandardní rychlost, najednou vám paradoxně připadá, že je film pomalý, protože tu není srovnání s žádnou změnou tempa.

Foto: archiv

Po přenesení děje do Egypta zábava zamrzne i přes vysoké teploty sálající z plátna. Kdo by řekl, že je možné nudit se u filmu, který je šíleně akční, plný vtipů a s Megan Fox, které skáčou zpomaleně ňadra v pushupce?

Komik není vesmírný mesiáš

Najednou, i v rámci světa, kde neplatí běžná logika a skoro všechno by mohla být nadsázka a záměr, zjišťujete logické nesmysly a průtahy. Například - pokud se Transforměři umějí teleportovat, proč se neteleportují přímo na místo hlavní akce, ale nechají chudáky lidi chodit po svých?

Nejvíce ale Transformery zpomaluje scenáristická potřeba domýšlet k produktům hračkářského průmyslu seriózní mytologii plnou osudovosti a pomalu náboženské mystiky. Udělat z průměrného teenagera Sama Witwickyho mesiáše ve stylu Nea z Matrixu, jenž má v hlavě uložen „kód stvoření univerza", je nesmysl z principu.

Se Samem se diváci identifikují právě proto, že je obyčejný a nijak k němu nevzhlížejí. Věci se mu dějí, ale on není ústřední postavou bitvy o budoucnost vesmíru, jen prostředník a komik, který vykřikuje „No, no, no, wait, wait, wait, hold on, hold on, run, run, run!!!".

Transformers 2 se stali obětí manýrismu, který neudržel Bay v rozumných mezích ani v Mizerech 2 a… vlastně nikde vyjma Skály. Zůstává na zvážení, zda by ho producenti měli připouštět k pokračováním vlastních filmů, které si dovede zkazit právě tím, že nemá cit pro míru a myslí si, že všichni chceme stále totéž, jen ve větším měřítku.

Trochu tento způsob myšlení hrdě komerčních filmařů připomíná princip ekonomiky, která se časem zhroutí sama do sebe, protože nemyslí na nic jiného než růst růstu.

Transformers 2: Pomsta poražených
Transformers 2: Revenge of the Fallen
Žánr: Akční, Dobrodružný, Erotický, Komedie, Romantika, Sci-fi
Režie: Michael Bay
Obsazení: Shia LaBeouf, Megan Fox, Hugo Weaving, Josh Duhamel, John Turturro, Rainn Wilson, Isabel Lucas, America Olivo, Tyrese Gibson, Frank Welker, Peter Cullen, Ramon Rodriguez, Michael Papajohn, Matthew Marsden, Nina Dobrev, Anthony Anderson, Mark Ryan, Kevin Dunn, Samantha Smith, Karina Michel, Nora Kirkpatrick
Délka: 150 minut
Premiéra ČR: 25.06.2009
 

Právě se děje

Další zprávy