Praha - V roce 2012 nabídl Projekt 100 nový koncept pouze čtyř filmů, tím pečlivěji však vybíral. Přesto odhadem 80 procent z dvanáctitisícové návštěvnosti patřilo populárnímu Trainspottingu a kultovní West Side Story, tedy polovině produkce. Ne že by Bohémský život a Sedmikrásky za pozornost nestály, bohužel se jim ale nedostala.
Letos model zůstává, přesto by se návštěvnost podle pořádající Asociace českých filmových klubů mohla změnit. A víra to není planá, čekají nás totiž tři nezapomenutelné a populární klasiky i jeden kult devadesátých let, který si titul „klasika" jistě také vyslouží, až přijde čas.
Tenkrát na Západě Sergia Leoneho (v kinech od 21. března) a Sunset Blvd. Billyho Wildera (od 24. ledna) jsou úchvatná a stěžejní díla světové kinematografie, kdy zvlášť Leoneho geniální režie musí do kina přitahovat jako magnet. Všichni dobří rodáci Vojtěcha Jasného (1. srpna, premiéra na LFŠ) zase představují jeden z vrcholů československé nové vlny a vzhledem k úmrtí Radislava Brzobohatého jde o logickou a rozumnou volbu složit poctu. A Big Lebowski bratří Coenů (od 23. května) splňuje podmínky nutné sázky na jistotu, jež zaručeně přitáhne diváky, kdyby to s některou z „vykopávek" nevyšlo - podobně jako minule Trainspotting.
Strach z pirátů
Devatenáctý ročník v dvacetileté historii Projektu 100 se nese ve znamení rostoucího strachu z internetu. Když byly před deseti lety a déle klasiky nedosažitelné, měly kinovýlety do historie publikum zaručené. Dnes však snímky s pověstí Tenkrát na Západě každý správný divák zná prakticky nazpaměť, aniž by musel jedinkrát navštívit kino nebo videoobchod. U starých opusů nedostupných v klasické distribuci tím spíš platí, že sneseme trochu toho černého svědomí a na internetová úložiště zavítáme. Kdo by se divil - vždyť Sunset Blvd. nebyl dosud v naší zemi v žádné formě uveden!
Selský rozum tedy velí chápat domácí piráty, že se k jedinečnému filmovému zážitku pokusili vydat „jinudy", těžko se nicméně divit rozčarovaným pořadatelům, kteří shánějí práva na největší zrestaurovaní klasiky, aby ze zhruba 110 sálů po celé republice napočítali jen sotva dvě desítky diváků za promítání. Což může být dostačující pro blockbuster v multiplexu, který tak může sbírat duše několik týdnů, ale ne pro filmy promítané v různých klubových kinech po zemi jedinkrát. Boj proti nezákonné distribuci se však zdá nekonečný a nepokořitelný.
Přesto si pořadatelé pouze nestěžují. České diváky na rozdíl od těch východnějších přece jenom považují za ochotné chodit do kina na starší produkci, ale i do kina obecně. Jako pozitivní vzor naopak uvádějí Francii, kde podle nich kouzlo velkého plátna oceňuje nejvyšší procento občanů.
Filmová školka?
Projekt 100 po loňské zkoušce nadále následuje čtyřdílný blok. Americký klasika, evropská klasika, kult devadesátých let a česká klasika. Jde vždy o zremasterované filmy v jejich nejlepší dostupné kvalitě, což se sluší zdůraznit.
Šlo by vytknout, že vzhledem k nové struktuře a nízkému počtu uváděných snímků se dostává jen na notoricky známé kusy. Pořadatelé jsou sice placeni z různých dotací, přesto se snaží, už jen z čistě nezištného pocitu zadostiučinění, nalákat co nejvíc diváků. Ostatně je to tak správné, že přispění ministerstva kultury neberou jako samospásné a snaží se nabídnout životaschopný projekt. Problém je, že diváci jistě slyší spíš na populární pecku bratří Coenů než nějaký polozapomenutý art.
Trochu zkratkovitě a lakonicky poznamenávají, že pro mladou generaci je Big Lebowski prakticky neznámý titul, což by jistě stálo za polemiku. Letošní ročník ještě víc než loňský nabízí opravdu naprosté základy, které každý, kdo má o kinematografii zájem, musí znát. A naopak je pravděpodobnější, že mladší lidé s přístupem k internetu a obecně větší ochotou stahovat je mají za sebou spíš než starší generace.
Na druhou stranu, heslem festivalu se stalo „velké filmy na velké plátno", takže si není třeba hrát na osvětu. Na konceptu „kousky, které milujete a obdivujete, vám nyní pustíme na plátně" přece není nic špatného. Naláká jak diváky, kteří mají tato skvělá díla za sebou, ale chápou, že zážitek z kina je neopakovatelný, tak i ty, co se trochu zastydí, že si je doposud nechali unikat. Proto patří projektu 100 velký dík a hlavně pozornost.
