Uherské Hradiště - Maďarská filmařská legenda István Szabó o sobě tvrdí, že není skeptik, nýbrž realista. Přesto měl na úterní tiskové konferenci na Letní filmové škole některé novináře problém přesvědčit, že za jeho zevnějškem milého distinguovaného intelektuála se neskrývá nenapravitelný pesimista. Hodinka s autorem takových filmů jako je Mefisto nebo Plukovník Redl se nesla převážně v duchu nekompromisní analýzy stavu kinematografie a světa vůbec.
Tón určila už první otázka na situaci maďarského filmu v časech ekonomické krize. „Mám to vzít stručně nebo zeširoka?" usmál se čtyřiasedmdesátiletý režisér. Za to, že se letos podle Szabóových slov natočil v jeho zemi pouze jeden film, i když v minulých letech to bylo v průměru kolem dvaceti, nemůže jen nedostatek financí. Slábne podle něj i síla filmu coby prostředku uměleckého vyjádření. Pryč jsou časy Bergmanna, Antonioniho a Kurosawy. Film se podle Szabóa stal definitivně součástí zábavního průmyslu.
Film údajně také přišel o svého tradičního diváka. Zatímco v šedesátých a sedmdesátých letech sdíleli lidé filmové zážitky hromadně v kinech, později v rodinném kruhu v televizi, internet a samotářské koukání na videa na obrazovce monitoru proměnilo podle Szabóa způsob, jak vnímáme film. Projevuje se to podle něj hlavně v roztěkanosti a rychlé ztrátě pozornosti. Ruku v ruce s tím se pak prý i u autorů vytratila snaha o hloubku vyprávění na úkor stylu: „Dnes režiséři netočí film proto, aby mohli vyprávět příběhy, ale vyprávějí příběhy proto, aby mohli natočit film," iliustruje Szabó situaci bonmotem.
Je málo Marquézů
Zatímco Szabóova generace se filmovou řeč musela učit od mistrů typu Ejzenštejna, dnešní děti jí vládnou dřív, než se naučí mluvit. Filmař přidal k dobru historku o tom, jak na letišti pozoroval rozjívené malé dítě, která matka dokázala utišit jen tím, že mu dala do ruček iPod. Tříletý chlapeček si zkušeně našel a zapnul animovanou pohádku a byl klid.
„Režírovat dnes filmy není žádná věda," tvrdí István Szabó. „Každý z vás by to zvádl, stačí si jen koupit za 200 eur HD kameru a stáhnout do počítače střihačský program." Jenže u autorů ze staré školy jako je on natočit film znamená dumat do hloubky nad tématem a nad tím, jak by se dalo účinně vyprávět. Na námitku, jestli zlevnění technologií a kamer a s tím spojená demokratizace přístupu k natáčení není naopak velkou dobrou zprávou, odpověděl Szabó analogií: „Ve střední Evropě se snadno sežene papír i propisky, ale přesto je Gabrielů Marquezů pořád tak málo.
Film je podle něj stále unikátní forma umění, díky níž lidstvo získalo schopnost zazanamenávat proměny emocí na lidské tváři. Sledovat na plátně situaci, kdy se v pohledu očí zrodí láska nebo žárlivost, je pořád transcendentním zážitkem. Ale zásadní podle něj je, abychom neztratili schopnost a chuť vyprávět velké příběhy.
Na základě aktuální tragédie v americkém Denveru, kde šílený střelec inspirovaný Jokerem zabíjel na premiéře nového filmu o Batmanovi, zazněl dotaz, jestli si režisér myslí, že film má nebo nemá návodnou sílu, jestli může účinně manipulovat psychiku lidí. „Napadají mne jen negativní příklady. Po druhém filmu Leni Riefenstahlové vstoupilo do německé armády šest set tisíc mladých mužů," říká Szabó.
Realista se smutnými zkušenostmi
Svůj světonázor ani své filmy nepovažuje ale za pesimistické. „Snažím se být realista, za mými postoji se jenom skrývají smutné zkušenosti," říká s tím, že se umí radovat. „Radost mám z toho, že si tady povídáme, z toho že je venku sluníčko, ale nebyl bych naštvaný, ani kdyby venku pršelo. Těším se na kávu, kterou si za chvíli dám, a nejvíc mě těší, že ve vašich očích vidím zájem."
Režisérovým celoživotním zájmem jsou dějiny Evropy, a to hlavně bouřlivého středoevropského prostoru. „Střední Evropa je divné místo. Ale vznikl tu základ mnoha důležitých myšlenkových směrů včetně třeba psychoanalýzy, zdejší literatura od Kafky po Haška hluboce ovlivnila evropskou kulturu. A kdybych chtěl zajít daleko, Evropská unie vznikla také tady, jen se jí říkalo Rakousko-Uhersko," říká Szabó s tím, že je zvláštní, že právě z nových členů kontinentálního spolku nejčastěji zaznívají odmítavé hlasy.
Když se jeden z novinářů zamyslel nad tím, že se ani nejbližší národy v rámci Evropské unie pořádně neznají na příkladu nedávného mistrovství světa ve fotbale, kde někteří Češi s překvapením poznávali na vlastní kůži vstřícnost Poláků vůči naší kultuře, řekl István Szabó s úsměvem: „A proto je škoda, že jsme se tam neprobojovali. Pak byste také možná s překvapením zjistili, jak máme rádi vaše filmy a literaturu. Menzel a Forman jsou v Maďarsku hrdinové."
