Londýn - V londýnské nemocnici v neděli zemřel britský režisér a spisovatel Ken Russell, autor hororů, slavných hudebních filmů a muzikálů, jenž motivy sexu či násilí často hledal v lidském podvědomí. Kontroverznímu filmaři přezdívanému „anglický nebo severský Fellini" bylo 84 let a podlehl srdečnímu záchvatu.
Russell je označován za filmového a televizního průkopníka. Filmoví historici od 70. let vedou spory o významu jeho díla; naprostá solitérnost jeho tvorby nezapadá do žádné škatulky a je obtížné říct, nakolik ovlivnil jiné autory. Často testoval nejen diváky, ale i kritiky.
Jedno z dobových hodnocení zní, že byl mistrem "pornobiografií, což není zcela pornografie, ale je to hodně daleko od biografie". Další štiplavá poznámka zněla, že „zlevní a poníží vše, na co sáhne". Forma mnohých jeho snímků také podléhá zubu času. Nicméně společně se stále žijícím Nicolasem Roegem patří Ken Russell k těm ostrovním filmovým tvůrcům, kteří se nikdy nenechávali svazovat konvencemi.
Scéna dekády
Do britské kinematografie vstoupil Russell v roce 1963 komedií Po francouzsku, která zahájila svéráznou sérii provokativních filmů analyzujících vztah lidí k sexu a ke svobodě. Vrcholem této etapy byl zřejmě snímek Zamilované ženy z roku 1969 o dvou provinčních Angličankách oddávajících se erotickým dobrodružstvím. Snímek podle D. H. Lawrence obsahoval i jednu z nejznámějších scén dekády - zápas nahých herců Alana Batese a Olivera Reeda.
Téma sexu režisér takřka nikdy neopustil, ještě v roce 1993 adaptoval jako televizní seriál Lawrencův román Milenec lady Chatterleyové. Za nejlepší film své kariéry pak sám s odstupem času určil ještě jinou lawrencovskou adaptaci - The Rainbow z roku 1989 o mladé velšské dívce, která na přelomu 19. a 20. století objevuje svou sexualitu.
Russell dále natočil desítky vysoce hodnocených životopisných hraných filmů a dokumentů věnovaných zejména velikánům světové hudby, mimo jiné i Bohuslavu Martinů. Okázalou provokaci si ale dovolil i v tomto žánru - v roce 1970 natočil životopisný film o skladateli Richardu Straussovi, v němž ho označil za stoupence nacismu. Ve filmu ho v jedné scéně nechává dirigovat Růžového kavalíra, zatímco SSmani mučí Židy.
Russellovy životopisné hrané filmy o umělcích byly často provokativní svou formou. Sem patří tituly Milovníci hudby (1970) o Čajkovském, Divoký mesiáš (1972) o sochaři Gaudierovi, Mahler (1974), Lisztomania (1975) o Franzi Lisztovi či Valentino (1977) o slavném milovníkovi z němé éry kinematografie. Ze slavných osobností chtěl zachytit i život Evity Perónové s Barbrou Streissandovou v hlavní roli.
Za další vrstvu či etapu Russellovy tvorby se dají považovat originálně koncipované horory: ať už to byli Ďáblové (1971) s tematikou čarodějnických procesů, Mutace (Altered States, 1980) s tematikou změněných stavů vědomí a návratem do animálního stádia, Noc hrůzy (Gothic, 1986) o vzniku románu Frankenstein, či adaptace knihy Brama Stokera Doupě bílého červa (1988).
Ze života prostitutek
K většině svých filmů si Russell psal i scénáře, v některých rovněž hrál. Film Zamilované ženy byl v roce 1971 nominován na Zlatý glóbus i Oscara; do oscarové nominace se v roce 1975 dostala i Russellova rocková opera Tommy, která je pravděpodobně jeho nejslavnějším počinem.
Jde o příběh mladíka, který v dětství po traumatickém zážitku ztratí schopnost vidět, slyšet a mluvit a stane se později slavným díky dovednosti hrát pinball jen s pomocí intuice. Když matka způsobí dospělému Tommymu další šok, mladíkovi se vrátí smysly. Dřívější sláva spolu se zázračným uzdravením z něho udělá světovou hvězdu, mladík se vžije do role Spasitele a káže o lepším světě. Nevidí však, že jeho snaha vychází nazmar, a stane se dalším z mnoha popkulturních idolů. Dav, který ho ještě před chvílí obdivoval, se proti němu vzbouří.
Ve filmu hrála řada osobností filmové a především hudební scény - Eric Clapton, Tina Turner, Jack Nicholson. Přes svou kontroverznost patří Tommy k úspěšným filmovým přepisům scénických rockových představení. Soundtrack skupiny The Who se stal kultovním.
Poslední vrstvu Russellovy filmografie pak tvoří filmy ze života prostitutek - ať už jde o komedii Poslední tanec Salomé (1988) s Gendou Jacksonovou v hlavní roli, nebo o syrové pseudo-dokumentárně točené drama Děvka (1991), kde hlavní roli měla Theresa Russellová (jde o pouhou shodu jmen).
Neobyčejně plodný tvůrce se vrátil k hororům a muzikálům s výstřední verzí Poeova Pádu domu Usherů v roce 2002. O dva roky později natočil ještě portrét Nikoly Tesly, poslední filmařskou práci na povídkovém hororu Trapped Ashes absolvoval v roce 2006.
V posledních letech pak pracoval s minimálními rozpočty pro televizi. Natočil i videoklip Nikita pro Eltona Johna a v roce 2007 se objevil v reality show Celebrity Big Brother.
Ohlasy kolegů, které se objevují v agenturách, popisují Russella překvapivě nikoli jako šíleného excentrika, ale jako mírumilovného, láskyplného a pozitivního člověka, který uměl výborně pracovat s herci.
Russell byl čtyřikrát ženatý a měl pět dětí. Vystudoval námořní učiliště a už v sedmnácti se plavil na moři. Poté kvůli nemoci odešel. Odmítl ale vstoupit do rodinného obuvnického byznysu a studoval balet. Pak začal uměleckou kariéru jako fotograf a tanečník.
