Muslimští punkeři vypadají jako jelimánci a karikatury

Tomáš Stejskal, Zlín
3. 6. 2011 9:59
Zlínský festival uvedl film Taqwacore: Islámský punk
Foto: Aktuálně.cz

Zlín - Zlínský festival filmů pro děti a mládež má určitě větší ambice než promítat pouze filmy pro nejmenší diváky a není to jen přehlídka známých herců, jak se někdy může zdát „z Prahy". Kromě soutěžních sekcí zacílených na mladé publikum lze letos navštívit přehlídku klasické italské i současné maďarské kinematografie, kde se promítají „dospělé" umělecké i žánrové filmy.

Večerní sekce Noční horizonty se profiluje jako sekce pro náročnější diváky především z řad vysokoškolských studentů. Většinu těchto „nočních" snímků spojuje problematické až provokativní téma - drogy, zbraně v rukou dětí, disfunkční rodiny či brutální šikana.

Jenže „náročné" téma pochopitelně ještě nezaručuje kvalitní zpravování. Americký film Taqwacore: Islámský punk  vychází z knihy Michaela Muhammada Knighta, bílého Američana, který konvertoval k Islámu. Jeho bestseller se zabývá konflikty víry se západním způsobem života a popisuje fiktivní hnutí Taqwacore, smyšlenou radikální punkovou scénu ze západního pobřeží, která se nicméně právě pod vlivem Knightova románu stala skutečností.

Foto: Aktuálně.cz

Knight spolu s debutujícím režisérem Eyadem Zahrou napsal i scénář k nízkorozpočtové adaptaci vlastní knihy,  ale výsledná podoba trpí mnohými neduhy začátečníků.  Zahra se snaží natočit energický nezávislý snímek a zároveň otevřít problematiku radikálního hnutí, které se snaží smířit hardcorový přístup k životu s muslimskou tradicí (slovo taqwa znamená "uvědomění si boha"). První se mu daří mnohem líp než to druhé, nicméně i po formální stránce to mnohdy skřípe hůř než vazbící elektrická kytara.

Pozvolné zkoumání prostředí radikální muslimské komunity selhává už v tom, že všechny postavy jsou zkratkovité a modelové a nelze uvěřit, že by řešily reálné problémy. Mladý pákistánský student Yusef se k radosti vlastních rodičů místo univerzitního campusu nastěhuje do domu obývaného muslimy. Rodiče však netuší, co za věřící to ve skutečnosti je…  A my diváci na tu nesourodou směs nevěřícně zíráme.  Indonéský vyhulenec, ortodoxní nervák se skinheadskými sklony, kytarista s obřím červeným čírem, skejťák a feministická lesba v burce s punkovými nášivkami?

Film si neklade otázky, proč spolu žijí pohromadě a rozhodně si neklade otázku, zda některé z postav nejsou tak trochu špatným vtipem. Samozřejmě, že víra a osud cizince v cizí zemi stmeluje, ale to je jaksi málo - obzvláště pokud se dílo chce zabývat právě otázkami religiozity. Yusef je zmítán pokušeními volného výkladu koránu; z jedné strany alkohol či drogy, z druhé láska. Ani napůl konvertovavší Lynn s veškerou svou smyslností jej ovšem nepřesvědčí o porušení pravidla o sexu po svatbě.

Foto: Aktuálně.cz

Většina konfliktů trpí ale zkratkovitostí a především tím, že snímek nepracuje se svými protagonisty. Těžko se sžít s provokativními názory, když je proklamuje někdo, o jehož motivacích nevíme vůbec nic, hlavní však je, že mu seknou ocvočkované náramky a kytara. A co víc, divák příliš neznalý muslimské problematiky nemá šanci pochopit, zda a nakolik jsou vlastně prezentovaná stanoviska provokativní či radikální.

O hnutí taqwacore se tu neustále mluví, ale moc konkrétního toho nepadne. A přitom by to bylo nesmírně zajímavé téma. Přínosnější asi bude poohlédnout se po nedávném dokumentu Taqwacore: The Birth of Islam Punk mapujícím tuto scénu.

Film postrádá i jakýkoli dramaturgický oblouk a v  epizodické struktuře se napětí těží jen z neustálých neshod mezi spolubydlícími, jejichž dům je přes den modlitebnou a v noci se v něm konají punkrockové mejdany. Vše směřuje k velkému koncertu, o němž kytarista Jehangir mluví se zasněným výrazem v očích. Ale proč by mělo jít o tak důležitou akci? Jaký dopad má hnutí na muslimskou komunitu? A jaké má naopak postavení na punkrockové scéně v Americe? Že na mnohé otázky nedostaneme jasné odpovědi, není zas takový problém; vadou je hlavně to, že se na ně film neumí ani obstojně zeptat. 

Jakkoli střídání černobíle a barevně snímaných záběrů či občasné efektivní střihy po vzoru současného cool filmování působí neobratně, je tento punkový drive podpořený hudbou některých autentických taqwacoreových formací nakonec tím nejpozoruhodnějším na celém snímku.

Popravdě si myslím, že takové filmy obrazu dnešních mladých muslimů spíše škodí. Jejich protagonisté podání působí buď jako jelimánci, nebo jako nechtěné karikatury.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

Další zprávy