Řím - Ve věku 95 let spáchal v pondělí sebevraždu režisér Mario Monicelli. Filmař titulovaný jako "král tragikomedií" se zabil skokem z pátého patra římské nemocnice svatého Jana, kde se léčil s rakovinou prostaty. Nekrology připomínají, že po Dino Risim a Pietro Germim odešel poslední velký mistr italské komedie, který uměl spojit zábavu se satirickým pohledem, ironií i společenskou kritikou.
Monicelli má na kontě přes 60 titulů a mnohé z nich pomohly proslavit italskou komedii ve světě. Deník La Repubblica ho označil za Balzaka filmu a list Il Messaggero s jeho skonem spojil "konec jedné epochy". "Nikdo jiný nevyprávěl lépe o dějinách Itálie. Po něm nastává ticho," napsal deník.
Podle Corriere della Sera byl Monicelli "dědicem neorealismu a 'commedia dell'arte', která se směje lidské mizérii". List citoval i jeho výrok, že "smrt je vznosnou inspirací umělce" a "komedie je zlá a nelítostná".
Režisér do svých filmů obsazoval coby hlavní představitele největší italské hvězdy; nejvíc Alberta Sordiho a Vittoria Gassmana. Právě s Gassmanen, ale i Marcellem Mastroiannim a tehdy debutující Claudií Cardinalovou vytvořil v roce 1958 svůj asi nejslavnější film I Soliti ignoti (Zmýlená neplatí) - komedii o bandě zlodějíčků plnou gagů i nečekaných zvratů.
O kinematografii se začal zajímat v době univerzitních studií na filozofické fakultě. Už roku 1935 byl v Benátkách uveden jeho amatérský hraný snímek, posléze spolupracoval jako scenárista a asistent režie s různými režiséry.
Roku 1953 natočil samostatně první film Toto a Karolina - a už tady do komediálního žánru zapojil i sociálně kritický podtón, který se stal jeho poznávacím znamením. Roku 1956 dosáhl prvního mezinárodního úspěchu s filmem Otcové a synové s Vittoriem De Sicou, Mastroiannim a Antonellou Lualdiovou.
Poté přišla Zmýlená neplatí a o rok později film Velká válka, který získal Velkou cenu na festivalu v Benátkách a dvě nominace na Oscary. Snímek vypráví o první světové válce viděné ironicky skrze osudy dvou ulejváků, z nichž ovšem okolnosti udělají hrdiny. V hlavních rolích se opět objevili Sordi a Gassman.
V roce 1962 se Monicelli podílel na povídkovém filmu Boccaccio '70 se Sophií Lorenovou a Romy Schneiderovou. S dalším svým oblíbeným hercem Mastroiannim natočil v roce 1963 film o průkopnících dělnického hnutí Stalo se v Turíně a o dva roky později snímek Casanova '70, parafrázi na motivy slavného svůdce žen.
Opět s Gassmanem pak vytvořil parodii na patetické rytířské eposy nazvanou Brancaleonova armáda (1966). Z roku 1968 je Dívka s pistolí s Monikou Vittiovou o opuštěné Sicilance, která se do Anglie vydá pomstít ztrátu své cti.
Režisérova nejslavnější a nejzásadnější tvorba spadá do 50. a 60. let, ale i v další dekádě vytvořil populární a ceněné filmy. K nim patří Mortadela se Sophií Lorenovou (1971) nebo Moji přátelé z roku 1975 - komedie o stárnoucích recesistech s Ugo Tognazzim nebo Philippe Noiretem.
Z roku 1977 pak pocházejí Nová strašidla - povídkový film obsahující jedenáct humorných, kritických a někdy i krutých črt o italské společnosti, na kterých se s Monicellim podíleli Ettore Scola a zmíněný Risi V roce 1982 se režisér vrátil k populární partě nezdolných mužů ve filmu Moji přátelé 2.
V roce 1991 Monicelli dostal v Benátkách cenu za celoživotní dílo, třikrát obdržel nejvyšší ocenění na berlínském festivalu. Oscarové nominace získal v nejen v kategorii cizojazyčný film, ale i nejlepší původní scénář (Stalo se v Turíně, Casanova '70). Působil také v televizi a na divadle, ojediněle i coby herec.
"Miliony Italů si ho budou pamatovat za způsob, jakým je natáčel; za to, jak je rozesmál a přiměl k sebereflexi," prohlásil italský prezident Giorgio Napolitano.
Režisérův synovec Niccolo Monicelli řekl, že "nešlo o tragický konec", protože filmař prožil svůj život naplno. Na dotaz, zda jeho strýc zanechal nějaký vzkaz, odpověděl, že těch vydal víc než dost - stačí je najít v jeho filmech.
